Cypřiš stálezelený (Cupressus sempervirens, L. 1753)

Identita

Cypřiš stálezelený (Cupressus sempervirens L., 1753) je stálezelený jehličnan rodu Cupressus z čeledi Cupressaceae. Linné jej popsal roku 1753 a zvolil druhové jméno sempervirens, tedy „stále živý“. Odkazuje na šupinovité listy, které si uchovávají stejnou tmavozelenou barvu po celý rok, v létě i v zimě. ¹

Rozemnutí větvičky pomůže odlišit cypřiš od mnoha jiných jehličnanů. Jeho šupinovité listy téměř nevoní, zatímco Cupressus arizonica ihned uvolňuje citronovou vůni. U druhu se vyskytují dva tvary koruny: původní rozložitý s vodorovnými větvemi a úzce sloupovitý se vzpřímenými větvemi. Právě druhý se dnes ve středomořské krajině vysazuje nejčastěji. ^{6 2}

Poznávací znaky

Na vhodně osluněném místě dosahuje Cupressus sempervirens v dospělosti běžně výšky 12 až 25 m, výjimečně se uvádí až 35 m. Mladý strom roste rychle, avšak po dosažení dospělého tvaru koruny růst výrazně zpomaluje. K této změně dochází zhruba po 20 až 50 letech, takže mladý a starý strom přirůstají rozdílným tempem. ^{2 4}

Nejčastěji prodávaná vzpřímená sloupovitá forma si i v dospělosti udržuje šířku pouhých 1 až 4 m. Původní forma horizontalis s otevřenými větvemi zabírá podstatně více místa. Šedohnědá, jemně rozpukaná kůra se s věkem odlupuje v podélných pruzích. Úzká koruna tak není vlastností všech přirozených podob tohoto druhu. ³

Druh je jednodomý, samčí i samičí šištice tedy vyrůstají na jednom stromě. Drobné samčí šištice dlouhé 3 až 5 mm uvolňují koncem zimy silně alergenní pyl. Samičí šišky jsou kulovité až vejčité, měří 2,5 až 4 cm a během 20 až 24 měsíců zrání mění barvu ze zelené na hnědou. Na jedné větvi proto mohou být současně šišky různého stáří. ¹

Užitečná taxonomie

POWO a WCVP uznávají jediné přijaté jméno Cupressus sempervirens L., které Linné publikoval roku 1753 a IPNI eviduje s týmž původním popisem. Historické variety a formy popisovaly především rozdíly ve vzrůstu. Následujících pět jmen proto zachycuje různé podoby a dřívější pojetí této dřeviny: ⁸

• Cupressus sempervirens var. horizontalis (Mill.) A.Camus (historické jméno nižšího taxonu)
• Cupressus sempervirens var. pyramidalis Nyman (historické jméno nižšího taxonu)
• Cupressus sempervirens f. stricta (Aiton) Rehder (historické jméno nižšího taxonu)
• Cupressus sempervirens subsp. indica (Parl.) Silba (historické jméno nižšího taxonu)
• Cupressus sempervirens var. dupreziana (A.Camus) Silba (historické jméno nižšího taxonu)

Jméno dupreziana dobře ukazuje rozdílná taxonomická pojetí. Někteří autoři tento taxon vyčleňovali jako samostatný druh, endemit saharského pohoří Tassili n’Ajjer, kde je přirozená obnova téměř nulová. POWO jej následně pojal jako varietu přiřazenou k C. sempervirens. Při čtení starší literatury proto může totéž jméno označovat jinak vymezený taxon. ¹

Stanoviště a rozšíření

Východní Středomoří a Írán tvoří původní areál cypřiše stálezeleného. Patří sem Kréta, Kypr, Turecko, Libanon, Sýrie, Izrael a Írán. Přirozená stanoviště leží na skalnatých svazích při pobřeží i ve středních horských polohách. Dlouhá historie výsadeb mimo tento areál je od přirozeného výskytu odlišná. ^{1 5}

Podle IUCN patří druh do kategorie málo dotčený. Rozsáhlý původní areál a velmi dlouhá historie pěstování ve Středomoří snižují celkové ohrožení v celosvětovém měřítku. Místně však může populace ohrožovat rakovina cypřišů. Příznivý globální status tedy nevylučuje problémy jednotlivých porostů nebo výsadeb. ⁷

Od starověku se cypřiš pěstuje po celém Středomoří tak dlouho, že tam často působí jako původní dřevina. Později byl zaveden také do dalších oblastí s podobně suchými léty: do Kalifornie, Austrálie, Jižní Afriky a na madagaskarské vysočiny. Pěstovaný výskyt na těchto místech sám o sobě nedokládá přirozený původ. ⁶

Životní cyklus a rozmnožování

Ke středomořským jehličnanům s nejdelším životem patří právě cypřiš stálezelený. Některé stromy přesahují stáří 1 000 let. Věk stromu Sarv-e Abarkuh v íránské provincii Jazd se odhaduje přibližně na 4 000 let. Jde o odhad věku konkrétního jedince, nikoli o běžnou délku života každého vysazeného cypřiše. ⁶

Nízký obsah pryskyřice vysvětluje vyšší odolnost vůči ohni než u jiných cypřišů. Po požáru o rozloze 20 000 hektarů ve Španělsku zůstala většina stromů vysazených v protipožárním pásu bez většího poškození. Tento výsledek podnítil programy protipožárních výsadeb v rizikových oblastech. Odolnost při popsané události přitom není totéž jako úplná nehořlavost dřeva nebo listů. ⁶

Množí se výsevem nebo řízkováním. Pro rovnoměrné vzcházení semen za 3 až 4 týdny se doporučuje několik týdnů chladové stratifikace, tedy předchozího působení chladu. Řízky se odebírají z polovyzrálých větviček koncem léta nebo na jaře. Oba postupy vycházejí z jiného rozmnožovacího materiálu, semen či částí větví. ^{5 2}

Využití a rizika

Husté, vonné a téměř nehnijící dřevo cypřiše se již ve starověku používalo na stavbu lodí a chrámové dveře u Féničanů a Římanů. Jeho trvanlivost tedy našla uplatnění ve stavitelství dávno před moderními zahradními výsadbami. Stejné dřevo se tradičně používá také při výrobě italských cembal. ⁵

Silice z mladých větviček a šišek je v kosmetice a parfumerii ceněna pro svíravé působení a vlastnosti spojované s prokrvením. Lidové léčitelství jí připisovalo také použití proti kašli a revmatickým obtížím. Tyto tradiční představy nejsou návodem k léčbě. Neředěná nebo nadměrně použitá silice dráždí a pro koncentrované použití vyžaduje ředění, přestože u listů není prokázána toxicita pro kočky a psy. ⁵

V zahradách Středomoří slouží sloupovitá koruna jako svislý prvek, větrolam nebo tvarovaný živý plot. Snášenlivost soli a větru vysvětluje tradiční výsadby při mořském pobřeží. Výchovný řez je volitelný: strom si přirozeně zachovává sloupovitý tvar, aniž by vyžadoval pravidelné zásahy. Tento popis se týká především zahradních vzpřímených forem. ⁴

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Zahradnický obchod rozlišuje hlavně výběry podle tvaru a barvy. 'Stricta' je klasická sloupovitá forma toskánské krajiny, 'Swane's Golden' má zlatožluté mladé listy a 'Glauca' modrošedé olistění. Žádný z těchto výběrů nemění základní pěstitelské nároky druhu. Rozdíly v koruně či zbarvení tedy neznamenají odlišný botanický druh.

Často se zaměňuje s Cupressus arizonica a s cypřišky rodu Chamaecyparis. Pomůže rozemnutí listů: Cupressus sempervirens téměř nevoní, zatímco Cupressus arizonica uvolní výraznou citronovou vůni. Větvičky cypřišků a zeravů se navíc zplošťují do vějířů, kdežto u cypřiše zůstávají zaoblené a připomínají provázky. Rozdíl tedy spočívá současně ve vůni i ve stavbě větviček.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Cupressus sempervirens L.
• Royal Horticultural Society, Cupressus sempervirens - Italian cypress
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Cupressus sempervirens
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Cupressus sempervirens
• Plants For A Future, Cupressus sempervirens
• Encyclopaedia Britannica, Italian cypress
• IUCN Red List, Cupressus sempervirens, hodnocení (Farjon, 2013)
• International Plant Names Index, Cupressus sempervirens L.