Kustovnice čínská (Lycium chinense, Mill. 1768)

Identita

Kustovnice čínská (Lycium chinense Mill., 1768) patří k lilkovitým keřům, do čeledi Solanaceae. Britský botanik Philip Miller ji popsal v osmém vydání svého díla Gardeners Dictionary. Databáze Plants of the World Online nadále používá stejné jméno jako přijaté označení tohoto druhu rodu Lycium. Vědecké pojmenování tak navazuje přímo na Millerův popis z roku 1768. ^{1 2}

Čínský název gouqi (枸杞) se vztahuje jak na Lycium chinense, tak na blízce příbuznou Lycium barbarum. Oba druhy poskytují červené bobule prodávané jako goji. Označení „Lycium tibeticum“, které se někdy objevuje na obalech, naproti tomu nepatří žádnému uznávanému druhu. Vzniklo k propagaci výrobku na západních trzích a neoznačuje samostatnou tibetskou rostlinu. ⁶

Poznávací znaky

Hustý keř s ohebnými obloukovitými větvemi, často převisajícími, dorůstá obvykle 1–3 m a podobné šířky. Trny měří 0,5–2 cm, nebývá jich mnoho a vyskytují se hlavně na starších větvích. Hladký mladý výhon tedy sám o sobě nevylučuje, že se na rostlině později objeví trny. K určení je potřeba posuzovat více částí keře současně. ^{4 6}

Světle zelené listy jsou vejčité až kopinaté, dlouhé 1,5–5 cm. Vyrůstají jednotlivě nebo ve skupinkách po dvou až čtyřech z jednoho uzlu. Květy mohou být jednotlivé i v menších skupinách. Mají fialové korunní cípy a při bázi trubky prstenec chlupů. Kalich má více než dva cípy, zatímco u Lycium barbarum bývají dva; tento rozdíl poskytuje první použitelný určovací znak již za květu. ^{7 6}

Následné bobule jsou vejčité, oranžově červené, dlouhé 7–15 mm; u některých pěstovaných forem dosahují až 22 mm. Dozrávají od léta do podzimu. U mladého neplodícího keře jsou nejnápadnější obloukovité větve a malý počet trnů, ale samotné tyto znaky nerozliší všechny podobné rostliny. ^{7 3}

Užitečná taxonomie

Pod druhem Lycium chinense uznává POWO varietu Lycium chinense var. potaninii (Pojark.) A.M.Lu, popsanou v roce 1978. Má užší větve i listy a v Číně se někdy pěstuje jako náhrada Lycium barbarum. Mezi synonyma patří Lycium chinense var. rhombifolium (Moench) Bean a Lycium barbarum var. chinense (Mill.) Aiton. Poslední jméno je homotypické, tedy založené na stejném nomenklatorickém typu; připomíná dlouhé prolínání obou druhů v zahradnické literatuře. ¹

Rozhodující taxonomickou pomůckou zůstává květní kalich. U Lycium chinense má více než dva cípy, u Lycium barbarum dva jasně oddělené. První druh má také kratší korunní trubku. Kalich a koruna jsou proto při odlišování důležitější než velikost či barva bobulí, které vypadají u obou druhů téměř stejně. Samotný obchodní název goji tuto otázku neřeší. ⁷

Stanoviště a rozšíření

Domovem kustovnice čínské jsou Čína, Mongolsko a mírná východní Asie včetně Koreje a Japonska. Roste tam v křovinách a na říčních březích v nížinách. Mimo původní areál zdomácněla od Středomoří až po Spojené království, především v pobřežních oblastech a živých plotech poblíž obydlí. Pěstování a následný únik ze zahrad její dnešní rozšíření značně rozšířily. ^{1 4}

Francouzské výskyty jsou druhotné. Keř se usadil na jihu, západě a ve středu Francie podél živých plotů a cest, často po úniku ze starých zahrad. Přetrvává pomocí kořenových výmladků i semen. Tato dvojí možnost rozmnožování vysvětluje, proč jej lze nacházet při okrajích dávno opuštěných sídel. ^{6 5}

V Severní Americe jde rovněž o zavlečený druh. USDA jej vede pod kódem LYCH a U.S. Fish and Wildlife Service jej uvádí mezi nepůvodními rostlinami mokřadů a pobřežních lemů, bez zvláštního regulačního statusu uváděného v tomto podkladu. Toto zařazení se vztahuje k tamnímu území. ^{9 8}

Životní cyklus a rozmnožování

Oboupohlavné a samosprašné květy rozkvétají od května do srpna a opylují je včely. Plody se tvoří postupně během léta a dozrávají od července do října. Sklizeň proto nebývá jednorázová: jednotlivé bobule lze sbírat v průběhu několika měsíců podle toho, kdy se vyvinuly příslušné květy. ^{4 7}

Rozmnožování umožňuje jarní výsev, který rychle vzchází, polovyzrálé řízky odebírané v červenci a srpnu i oddělování kořenových výmladků na konci zimy. Semenáč často kvete a plodí již ve druhém roce. Ve srovnání s mnoha obdobnými dřevnatými keři je nástup plodnosti poměrně rychlý. ^{4 3}

Využití a rizika

Kuchyňskému využití dominují zralé plody. Jedí se čerstvé, sušené nebo se z nich připravuje nálev; sladká chuť připomíná anýz. Mladé listy a výhony chutnají podobně jako máta peprná a používají se syrové do salátů i vařené jako zelenina. Obsahují vitamin A a bílkoviny. ^{4 5}

Historická čínská medicína připisovala gouqi různé účinky. Spis Shennong bencao jing, sestavený na počátku našeho letopočtu, jej popisoval jako prostředek k „posílení šlach a kostí“. V 16. století tyto představy převzal Li Shizhen v díle Bencao Gangmu v souvislosti s ledvinami, plícemi a celkovou vitalitou. V oficiálním čínském lékopisu je dnes uvedena pouze Lycium barbarum. Lycium chinense slouží hlavně jako náhrada nebo doplňková zelenina; historické použití samo neprokazuje léčebný účinek. ⁶

Pro kočky a psy není jedovatost doložena. Přesto se nedoporučuje jíst syrové listy ve velkém množství. Rod Lycium obsahuje stejně jako řada jiných lilkovitých alkaloidy, jejichž nadbytek může vyvolat bolesti hlavy, zažívací obtíže a rozšíření zorniček. Jedlost zralých plodů tedy není důvodem k neomezené konzumaci listů. ^{5 4}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Úzkolistá varieta potaninii zůstává především čínskou botanickou zajímavostí, mimo původní areál se objevuje vzácně. Obchodní jméno „Lycium tibeticum“ naopak koluje na obalech goji, avšak nemá vědeckou platnost. Pro zjištění skutečně pěstovaného druhu je vhodné vycházet z úplného botanického binomu. ¹

K záměnám mohou vést zejména tyto rostliny:

• Lycium barbarum má téměř stejné květy a plody, ale kalich se dvěma cípy;
• Solanum dulcamara je další lilkovitá rostlina živých plotů s červenými bobulemi, její listy však bývají u báze laločnaté a nemá trny;
• Rosa canina vytváří červené šípky připomínající bobule kustovnice, ale na trnitých větvích má složené listy s jednotlivými lístky.

Kalich, způsob růstu větví a uspořádání listů poskytují společně nejspolehlivější rozlišovací znaky. Barva červených plodů bez prohlédnutí dalších částí rostliny k bezpečnému rozlišení těchto druhů nestačí. ⁷

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Lycium chinense Mill.
• International Plant Names Index, Lycium chinense Mill.
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Lycium chinense
• Plants For A Future, Lycium chinense, databázový záznam
• NC State Extension, Lycium (kustovnice, goji)
• Wikipedie (FR), Lycium chinense
• Wikipedie (EN), Lycium chinense
• U.S. Fish and Wildlife Service, Lycium chinense, druhový profil
• USDA PLANTS Database, Lycium chinense Mill. (kód LYCH)