Polej obecná (Mentha pulegium, L. 1753)

Identita

Polej obecná (Mentha pulegium L., 1753), známá také jako máta polej, je vytrvalá bylina rodu Mentha z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Oproti mátě klasnaté a peprné pěstovaným pro kuchyňské použití má tradici odpuzovače hmyzu a výrazně lépe snáší půdní mokro. ^{1 2}

Přívlastek pulegium pochází z latinského pulex, blecha. Sušené listy se kdysi dávaly do lůžek a obydlí k odpuzování blech; k této tradici patří i anglické označení mosquito plant. Za tradičním využitím se skrývá dnes doložené riziko: silice poškozuje játra koček i psů, a to i v malé dávce. ⁴

Poznávací znaky

Porosty Mentha pulegium tvoří nízké trsy proměnlivého vzrůstu. Podle vlhkosti půdy jsou poléhavé a kobercové, nebo vystoupavé až připomínající měkký polokeř. Poléhavé lodyhy zakořeňují na zamokřeném podkladu v každé uzlině a mohou vlhkou půdu plně pokrýt za 2 až 4 měsíce. ^{7 3}

Výškou 10 až 50 cm zůstává polej pod většinou zahradních mát. Drobné vejčité vstřícné listy po rozemnutí silně mentolově voní, vůně je však ostřejší než u mát kuchyňských. ³

Drobné fialové až narůžovělé květy měří pouhé 4 až 6 mm a tvoří husté lichopřesleny v úžlabí horních listů. Rozkvétají v létě, někdy až do začátku podzimu. ³

Užitečná taxonomie

Rod Mentha z čeledi hluchavkovitých zahrnuje mnoho navzájem podobných druhů a kříženců. Mentha pulegium bývala řazena do samostatného rodu Pulegium a teprve později začleněna zpět mezi máty. Staré pojetí připomíná pět zastaralých synonym:

• Mentha gibraltarica Willd. (historické označení)
• Mentha pulegioides Dumort. (historické označení)
• Mentha tomentella Hoffmanns. & Link (historické označení)
• Pulegium vulgare Mill. (historické označení)
• Melissa pulegium (L.) Griseb. (historické označení)

Přesuny mezi rody vysvětlují, proč některé starší publikace, zvláště středomořské regionální flóry, uvádějí Pulegium jako platný rod. Spolehlivou oporou je přijaté vědecké jméno Mentha pulegium, nikoli tato historická označení. ^{1 2}

Stanoviště a rozšíření

Původní rozšíření poleje zahrnuje Evropu, Středomoří a severní Afriku a sahá po sever Íránu i sever Etiopie. Osídluje sezonně zaplavované půdy, příkopy, břehy, vlhké louky a dočasné tůně, spíše než suchá stanoviště jiných mát. ^{1 7}

Dlouhodobé pěstování pro vůni a tradiční léčebné využití vedlo k únikům ze zahrad. Mimo původní areál druh zdomácněl v Severní Americe, Austrálii, na Novém Zélandu i v Jižní Americe. ²

Kalifornské populace rostou v předhůří Sierry, v Centrálním údolí a ve většině pobřežních okresů pod 500 m nad mořem. Druh je tam veden jako škodlivý plevel. Jeho invazivita se hodnotí jako mírná, ale nedostatečně prozkoumaná: osídluje místa dříve ovládaná původní flórou, zejména dočasné tůně, jejichž vegetaci zřejmě postupně nahrazuje. ⁷

Životní cyklus a rozmnožování

Letní květy v drobných fialových lichopřeslenech lákají včely a motýly. Po odkvětu z každého květu vzniká poltivý plod, který se rozpadá na čtyři malé tvrdky. ³

V zahradnictví převažuje dělení trsů nebo zakořeněných šlahounů na jaře či na podzim. Oddělky se sázejí přímo do vlhké půdy; lodyžní řízky obdobně rychle zakořeňují i ve vodě. ³

Ponechané bez omezení šlahouny rychle obsadí volnou vlhkou půdu. Tatáž schopnost, užitečná k pokrytí okraje zahradní tůně, vysvětluje invazní chování v některých mokřadech mimo Evropu. ⁷

Využití a rizika

Historické používání zahrnovalo silici a sušené listy, z nichž se připravovaly nálevy při zažívacích obtížích a prostředky k odpuzování blech a komárů. Jde o popis tradice, nikoli doporučení léčby. ⁴

Dnes se takové využití důrazně nedoporučuje. Silice poleje obsahuje pulegon, látku poškozující játra již ve velmi malé dávce a odpovědnou za někdy smrtelné otravy lidí. U koček a psů může požití i pouhý kontakt s kůží způsobit vážné poškození jater: zvracení, letargii, vnitřní krvácení a v těžkých případech smrt. Kočky jsou zvlášť citlivé, protože nemají dostatek jaterních enzymů k odbourání silice. ^{4 5 6}

Citliví na pulegon jsou také koně. Koncentrované přípravky jsou toxické i pro člověka, zejména pro doložený potrat vyvolávající účinek v těhotenství. Zdravotnická doporučení odrazují od užívání rovněž osoby s onemocněním jater, ledvin či epilepsií; rozpětí mezi účinnou a nebezpečnou dávkou zůstává úzké. ^{6 4}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Ustálených zahradnických kultivarů je málo. „Upright“ označuje vzpřímenou místo kobercové formy. Greek form a „Cunningham Mint“ jsou obchodní označení bez samostatného botanického postavení. ³

V terénu připadají v úvahu zejména tyto záměny:

• Mentha arvensis, máta rolní, rostoucí v méně trvale mokré půdě;
• jiné drobné mokřadní hluchavkovité s fialovými květy, pokud právě nekvetou současně;
• mladé kuchyňské máty, dokud se zřetelně neprojeví jejich typická vůně.

Rozhodující vodítko poskytuje stanoviště: nízká drobná máta s ostrou vůní v trvale zamokřené půdě odpovídá spíše Mentha pulegium než zplanělé zahradní mátě. Ta mívá vyšší vzrůst a původně roste na sušší půdě.

V zahradě je kvůli této kořenové vitalitě vhodná ohraničená kultura v zapuštěné nádobě či vymezeném okraji jezírka. Jinak šlahouny za jednu až dvě sezony přesáhnou do sousedních záhonů.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Mentha pulegium L.
• USDA GRIN Global, Mentha pulegium taxonomický záznam
• Royal Horticultural Society, Mentha pulegium - pennyroyal
• Plants For A Future, Mentha pulegium databázový záznam
• PetMD, otrava koček silicí poleje
• PetMD, otrava psů silicí poleje
• California Invasive Plant Council, Mentha pulegium, profil druhu
• IUCN Red List, Mentha pulegiumhodnocení