Indian pipe (Monotropa uniflora, L. 1753)

Identita

Monotropa uniflora (Monotropa uniflora L., 1753) je vytrvalá bylina z čeledi vřesovcovitých (Ericaceae) a podčeledi Monotropoideae. V Québecu se pro ni používá francouzské označení pipe indienne, které podobně jako anglické jméno připomíná dýmku. ^{1 2}

Zvláštností této kvetoucí rostliny je naprostá absence chlorofylu. Lodyha a šupinovité listy zůstávají voskově bílé a průsvitné, místo aby byly zelené. Jen vzácní jedinci mají růžový nebo tmavě červený nádech; ani takové zbarvení neznamená přítomnost zelených fotosyntetizujících listů. ^{4 8}

Anglická jména Indian pipe a Ghost pipe vystihují nezvyklou, téměř přízračnou siluetu. Bílá barva a krátké zjevování v lesním podrostu vedly v severoamerické ústní tradici ke spojování rostliny se smutkem a lesním tichem. Jde o kulturní představy, nikoli o botanické vlastnosti druhu. ⁷

Poznávací znaky

Běžná výška lodyhy činí 5 až 30 cm. Na jejím vrcholu se sklání jediný květ dlouhý 1 až 2 cm, se třemi až osmi průsvitnými korunními lístky a přibližně deseti tyčinkami. Listy jsou zredukovány na malé šupiny o délce 5 až 10 mm. Objímají lodyhu a nevytvářejí obvyklou listovou čepel. ^{8 4}

Po utržení nebo při plné zralosti rostlina během několika hodin černá. Při rozlišování od houby je to výraznější vodítko než samotná bílá barva. Suchá tobolka, která se vyvíjí po květu, mění barvu na hnědočernou a uvolňuje drobná křídlatá semena dlouhá 0,6 až 0,8 mm. ^{7 4}

První setkání v lese často vede k mylnému označení za houbu. Chybějí totiž zelené listy i viditelné kořeny, které by připomínaly ostatní rostliny podrostu. Bílá lodyha sama o sobě nepůsobí jako běžná bylina, přesto nese skutečný květ a později vytváří semenný plod. ⁵

Užitečná taxonomie

Historická klasifikace používala pro tento druh jméno Hypopitys uniflora (L.) Crantz. Celá skupina hniláků také dříve tvořila samostatnou čeleď Monotropaceae. Dnešní zařazení ji spojuje s vřesovcovitými, ačkoli její nezelený vzhled se od většiny zástupců čeledi nápadně liší. ^{1 8}

Rod Monotropa zahrnuje podle uvedeného taxonomického pojetí dva uznávané druhy: Monotropa uniflora a v Evropě přítomný Monotropa hypopitys. Rozdíl lze stručně vyjádřit počtem květů: M. uniflora má jediný květ na lodyze, zatímco M. hypopitys nese více květů v hroznu na chlupaté lodyze. ^{4 1}

Stanoviště a mykoheterotrofie

Hluboký lesní stín a bohatý humus listnatých či smíšených lesů tvoří typické stanoviště druhu. Roste těsně u kořenů hostitelských stromů. Původní areál je nápadně nespojitý: mírná Severní Amerika od Kanady po Mexiko a mírná východní Asie od severního Pákistánu po ruský Dálný východ a Japonsko. Mezi oběma částmi leží rozsáhlé prostory bez známých populací. ^{1 5}

Výživu nezískává přímým parazitováním na stromě. Kořeny pokryté specializovanými cystidami odebírají cukry ektomykorhizním houbám rodů Russula a Lactarius z čeledi Russulaceae. Tyto houby je jinak směňují s kořeny stromů, například buku nebo některých jehličnanů. Způsob výživy zvaný mykoheterotrofie vysvětluje, proč rostlina vůbec nefotosyntetizuje. ^{7 6}

Závislost na houbovém prostředníkovi rovněž vysvětluje nepřítomnost na plně osvětlených místech a v chudé půdě. Bez vhodné houby, která je již propojená se živým stromem, se semeno nemůže dále vyvíjet. Samotné příznivé klima a dostatek vlhkosti tedy k jeho uchycení nestačí. ⁷

Nadzemní výskyt je krátkodobý a nepředvídatelný. Déšť po suchém období může během několika dnů vyvolat objevení celé rostliny nad povrchem. Úspěch při hledání v terénu proto silně závisí na místním počasí, nikoli jen na znalosti vhodného lesa. ⁸

Životní cyklus a rozmnožování

Kvetení připadá podle zeměpisné šířky na období od července do září. Hlavními opylovači jsou čmeláci rodu Bombus. Při návštěvě pronikají dovnitř květu, kde sbírají pyl, a zajišťují tak většinu přenosu pylu potřebného k vytvoření semen. ^{3 7}

Vyvýšená blizna omezuje samooplození přibližně na 20 % případů. Tím podporuje genetické promíchávání i v řídkých a rozptýlených populacích. Po opylení tobolka vysychá a černá. Následně se štěrbinami uvolňují drobná křídlatá semena, která dále roznáší vítr. ⁷

Zásobních živin mají semena jen málo. Aby přežila, musejí klíčit bezprostředně u vhodného houbového podhoubí. To vysvětluje vzácnost rostliny i v jinak vyhovujícím prostředí. Navíc téměř zralá semena pravidelně napadají housenky motýlů, a tím dále snižují produkci životaschopných plodů. ⁷

Využití a rizika

Některé původní národy Severní Ameriky historicky používaly čirou šťávu lodyhy jako oční kapky. Kořenový odvar jim sloužil jako uklidňující prostředek a přípravek proti bolesti zubů. Tato použití popisují tradiční praxi daných skupin; nepředstavují důkaz léčebné účinnosti. ³

Po uvaření bývá rostlina pokládána za jedlou a její chuť přirovnávána k chřestu, zatímco syrová je nevýrazná. Dostupné rozbory však uvádějí glykosidy, kyselinu salicylovou a grayanotoxiny. Chemické složení vybízí spíše k opatrnosti než k běžné konzumaci. Samostatný veterinární toxikologický přehled věnovaný domácím zvířatům dosud zveřejněn nebyl. ^{3 8}

Zahradnické pěstování naráží na stále stejnou podmínku: již existující mykorhizní síť mezi vhodnou houbou a živým stromem. Bez ní výsev ani přesazení nezajistí trvalé uchycení mimo přírodní stanoviště. Ojedinělé zdokumentované pokusy doporučují nanejvýš vysévat u buku nebo jehličnanu nesoucího správnou houbu, ale výsledek není zaručen. ³

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Pro tento druh neexistuje žádný zahradnický kultivar. Růžové nebo tmavě červené rostliny pozorované v přírodě představují jednotlivé barevné odchylky. Nejde o ustálené zahradnické výběry ani o samostatné botanické variety, přestože jejich vzhled může při pozorování působit výrazně odlišně. ⁸

Častou záměnou je příbuzný Monotropa hypopitys. Nese několik květů seskupených v hroznu na chlupaté, nažloutlé až hnědé lodyze. Naproti tomu M. uniflora má pouze jediný květ na lysé bílé lodyze. Počet květů a ochlupení tak poskytují společně použitelné rozlišovací znaky. ⁴

Před spolehlivým určením bývá rostlina považována také za houbu či bílou plíseň. K takovému prvnímu dojmu přispívá absence známých rostlinných znaků: nejsou patrné zelené listy, chlorofylová lodyha ani viditelné kořeny. Právě hledání květu je proto důležitou součástí rozpoznání této neobvyklé byliny. ⁵

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Monotropa uniflora L.
• International Plant Names Index, Monotropa uniflora L. (Species Plantarum, 1753)
• Plants For A Future, Monotropa uniflora
• Go Botany / Native Plant Trust, Monotropa uniflora
• USDA PLANTS Database, Monotropa uniflora, profil (MOUN3)
• Atlas of Florida Plants / University of South Florida, Monotropa uniflora
• Wikipédia FR, Monotropa uniflora
• Wikipedia EN, Monotropa uniflora