Tupela lesní (Nyssa sylvatica, Marshall 1785)

Identita

Tupela lesní (Nyssa sylvatica Marshall, 1785) je středně velký až velký opadavý strom z rodu Nyssa a čeledi tupelovitých (Nyssaceae), který může přesáhnout výšku 20 m. Rodové jméno pochází od jména vodní nymfy z řecké mytologie. Druhové sylvatica znamená „lesní“, přestože druh obývá značně různorodá stanoviště od suchých svahů po okraje mokřadů. V angličtině se používají také jména Black tupelo, Black gum a Sour gum. ^{1 3}

Severoamerický původ zahrnuje východ kontinentu od severovýchodního pobřeží Spojených států a jižního Ontaria po střední Floridu a východní Texas. Izolované populace se nacházejí v horách východního a jižního Mexika. Jméno tupelo vychází z kríckých slov ito („strom“) a opilwa („močál“) a používá se od poloviny 18. století. ^{3 9}

Anglická jména odkazující na klovatinu nepopisují skutečné vlastnosti stromu: žádná jeho část není doopravdy klovatinovitá. Především jej odlišují od ambroně západní (Liquidambar styraciflua), která skutečnou aromatickou pryskyřici vytváří. ⁹

Poznávací znaky

V přírodě Nyssa sylvatica běžně dorůstá 20 až 25 m, vzácně až 35 m, při šířce koruny 6 až 11 m. Solitérní stromy v mírném podnebí obvykle nepřekročí 12 až 20 m. Kmen bývá jediný a přímý, větve od něj odstupují v pravém úhlu. To pomáhá při určování i v bezlistém období. ^{3 4}

Mladá borka je světle šedá a jemně šupinatá. S přibývajícím věkem vzniká síť hlubokých rýh připomínající aligátoří kůži a nakonec tmavá čtyřhranná pole. Letorosty mají červenohnědou barvu. Dřeň je rozdělena nazelenalými přepážkami, které jsou dobře patrné v podélném řezu. ^{3 4}

Lesklé kožovité listy jsou vejčité až obvejčité a měří 5 až 12 cm. Mezi prvními v sezoně, často už koncem léta, žloutnou, oranžoví, červenají a přecházejí do purpurova. Semenáčky silně vyhledává jelenovitá zvěř, což místy ohrožuje obnovu druhu; dospělé stromy jsou okusovány málo. ³

Užitečná taxonomie

Americký botanik Humphry Marshall popsal Nyssa sylvatica roku 1785 a Kew toto jméno nadále přijímá. K přijatému jménu jsou nyní přiřazována tato historická synonyma:

• Nyssa multiflora Wangenh., synonymní jméno
• Nyssa multiflora Elliott, synonymní jméno
• Nyssa villosa Michx., synonymní jméno
• Nyssa integrifolia Aiton, synonymní jméno
• Nyssa caroliniana Poir., synonymní jméno
• Nyssa canadensis Poir., synonymní jméno

¹

Do rodu Nyssa patří přibližně devět až deset přijímaných druhů, převážně ze Severní Ameriky a východní Asie. Blízké jsou Nyssa aquatica L. a Nyssa biflora Walter. Druhá z nich byla dlouho chápána jen jako varieta, několik taxonomických přehledů ji však uznává za samostatný druh. ^{1 3}

Apalačská varieta Nyssa sylvatica var. caroliniana osidluje spíše suché svahy než okraje mokřadů. Má tenčí, méně lesklé listy, které jsou na rubu mírně pýřité. ⁵

Stanoviště a rozšíření

Rozsáhlý severoamerický areál vede od jihozápadního Maine a státu New York k jižnímu Ontariu, střednímu Michiganu, Illinois a Missouri, na jih po jižní Floridu, východní Texas a východní Oklahomu. Nyssa sylvatica roste v 35 různých typech lesních porostů, od suchých svahů po nivní údolí. ^{3 7}

Mexické izolované populace na okraji hlavního areálu obývají horské mlžné lesy pohoří Sierra Madre Oriental a Sierra Madre de Oaxaca a vyšší polohy Chiapasu. Vyskytují se ve vlhkých nebo příbřežních podmínkách v nadmořské výšce 1 000 až 2 200 m. Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako málo dotčený. ⁶

Evropské výsadby slouží okrasným účelům. Tupela se rozšířila v parcích a velkých zahradách Spojeného království, kde kultivar Wisley Bonfire získal ocenění Award of Garden Merit od Royal Horticultural Society. Pěstuje se také ve Francii a střední Evropě, bez hlášeného invazního chování. ²

Životní cyklus a rozmnožování

Jarní květy se objevují v době, kdy listy ještě nejsou plně rozvinuté. Jsou drobné, zelenavé až nažloutlé a tvoří nenápadné svazečky hojně navštěvované včelami. Druh bývá dvoudomý, tedy se samčími a samičími květy na různých stromech. Někteří jedinci však nesou oba typy květů; takové uspořádání se označuje jako polygamní dvoudomost. Osamocený samičí strom bez samčího jedince v blízkosti neplodí. ³

Modročerná vejcovitá peckovice měří asi 1 až 1,3 cm a má tenkou, olejnatou, výrazně kyselou dužninu. Na dlouhé stopce vyrůstá jednotlivě nebo po dvou až třech. Dozrává koncem září a v říjnu, dříve než většina ostatních podzimních plodů. Tažným ptákům tak poskytuje časný spolehlivý zdroj potravy. Také časné podzimní zbarvení listů je vykládáno jako signál přitahující ptáky k již zralým plodům. ^{3 4}

Zahradnické množení využívá hlavně výsev semen po chladové stratifikaci a hřížení. Výsev zachová druh, nikoli vlastnosti konkrétního kultivaru; výběry jako Wildfire nebo Wisley Bonfire věrně přenáší roubování. Kůlový kořen se vyvíjí záhy a pozdní přesazování je riskantní. Strom je proto vhodné vysadit mladý a ponechat na místě. Tupela patří mezi nejdéle žijící neklonální listnaté stromy východní Severní Ameriky; známí jsou jedinci starší 650 let. ^{5 3}

Využití a rizika

Okrasné využití převažuje: tupela se vysazuje jako solitéra nebo parkový strom především kvůli časnému a intenzivnímu podzimnímu zbarvení. Pomalý až středně rychlý růst a kůlový kořen vyžadují volbu konečného místa již při výsadbě, protože pozdější přesazení často selhává. ^{3 8}

Těžké tvrdé dřevo se po vyschnutí obtížně štípe. Dlouho sloužilo k výrobě palic, kladek, nábojů kol a dřevěné dlažby. Odolnost vůči opotřebení vedla také k výrobě tkalcovských člunků, kreozotem impregnovaných železničních pražců a průmyslových podlah. Vláknité větvičky se v lidové praxi používaly i jako žvýkací tyčinky k čištění zubů. ⁹

Nektar květů vyhledávají včely a druh patří k hlavním zdrojům lesního medu ve svém areálu. Duté kmeny dříve sloužily jako jednoduché úly. Zralé plody jsou přes kyselou chuť jedlé syrové i vařené a zpracovávají se na džem. Toxicita není doložena pro člověka ani běžná domácí zvířata; údaj pro koně zůstává neznámý. ^{9 5}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Šlechtitelské výběry se liší hlavně podzimní barvou a tvarem koruny. Wildfire má bronzově červené nové výhony, Wisley Bonfire získal britské ocenění a Red Rage vykazuje menší náchylnost ke skvrnitosti listů. Autumn Cascades nabízí pro druh nezvyklý převislý habitus. Žádný z těchto výběrů nemění základní biologii stromu. ^{2 8}

Podobné podzimní barvy i stanoviště často sdílí ambroň západní, Liquidambar styraciflua. Její dlanité listy s 5 až 7 špičatými laloky a někdy korkově křídlaté větve se však jasně liší od celokrajných listů a borky rozpraskané do polí u Nyssa sylvatica. ⁹

Mokřadní záměny zahrnují Nyssa biflora Walter, druh s užšími listy vázaný na přemokřené půdy, a Nyssa aquatica L., jejíž často zduřelá báze kmene ukazuje na téměř trvale stojatou vodu. Obě mají na zamokření stanoviště užší nároky než Nyssa sylvatica. ¹

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Nyssa sylvatica Marshall
• Royal Horticultural Society, Nyssa sylvatica 'Wisley Bonfire'
• NC State Extension, Nyssa sylvatica (Black Gum)
• Missouri Botanical Garden, Nyssa sylvatica
• Plants For A Future, Nyssa sylvatica
• IUCN Red List, Nyssa sylvatica, hodnocení ohrožení
• USDA PLANTS Database, Nyssa sylvatica (NYSY)
• Oregon State University Landscape Plants, Nyssa sylvatica
• University of Arkansas Extension, rostlina týdne, tupela