Dub bahenní (Quercus palustris, Münchh. 1770)

Identita

Dub bahenní (Quercus palustris Münchh., 1770), také dub bažinný, anglicky pin oak, je mohutný opadavý strom rodu Quercus z čeledi bukovitých (Fagaceae). Latinské druhové jméno palustris znamená „bažinný“ a přímo popisuje původní stanoviště druhu, nivy a břehy vodních toků. ^{1 3}

Severovýchod a severní část středu Spojených států od Massachusetts a Michiganu po Virginii a Arkansas a jihovýchod Kanady v Ontariu tvoří původní areál Quercus palustris. Jako městská okrasná dřevina byl zavlečen do Evropy, kde se uchytil zejména v Německu, Rakousku a Francii. ^{3 8}

Anglické jméno pin oak odkazuje na četné drobné, suché a úzké větévky podobné jehlicím. Strom je dlouho drží na kmeni a spodních větvích, než opadnou. Další anglická jména jsou swamp oak a swamp Spanish oak. ³

Poznávací znaky

V dospělosti dosahuje Quercus palustris běžně výšky 15 až 21 m a šířky 12 až 18 m. Kmen starých stromů může přesahovat 90 cm v průměru; některé zdroje uvádějí v lese výšku až 25 m. Rychlý růst patří k vlastnostem vysvětlujícím oblibu v městských výsadbách a snadné přesazování. ^{3 5}

Tři zřetelná patra koruny umožňují strom poznat i v zimě bez listů a žaludů: spodní větve směřují výrazně k zemi, prostřední zůstávají vodorovné a horní rostou vzhůru. Pyramidální tvar přetrvává po většinu života a zaobluje se až ve vysokém věku. ^{3 4}

Čepele dlouhé 7,5 až 15 cm mají 5 až 7 laloků, úzkých a špičatých. Zářezy ve tvaru U sahají téměř ke střední žilce a jsou hlubší než u většiny dalších červených dubů. Tmavě zelené lesklé listy se na podzim barví červeně, oranžově či bronzově. Na mladých stromech a spodních větvích často vydrží suché celou zimu; tento jev se nazývá marcescence. ^{3 2}

Užitečná taxonomie

Otto von Münchhausen popsal druh jako Quercus palustris Münchh. v roce 1770. Dlouho se používala také botanická synonyma Quercus rubra var. dissecta a Quercus rubra var. palustris, dnes přiřazovaná k přijatému druhu. ^{1 4}

V obvyklém členění amerických dubů patří Quercus palustris do skupiny červených dubů (sekce Lobatae), stejně jako Quercus rubra a Quercus coccinea. Vyznačuje se listy s hrotitými laloky a žaludy dozrávajícími zpravidla druhým rokem, na rozdíl od bílých dubů se zaoblenými laloky. ^{1 3}

Starší jméno swamp Spanish oak spojuje bažinné stanoviště se skupinou červených dubů, které severoamerická lesnická literatura 19. století dříve označovala jako „španělské duby“. ⁸

Stanoviště a rozšíření

V původním areálu od severovýchodu a severní části středu Spojených států po jihovýchod Kanady roste v mokřadech, nivách a při vodních tocích na hlubokých, často špatně odvodněných půdách. Snáší i delší dočasné jarní zaplavení, což je mezi mohutnými okrasnými duby vzácné; mnohé jiné dřeviny jsou na přemokření mnohem citlivější. ^{3 4}

Evropské výsadby využívají rychlý růst, snadné přesazování a snášenlivost znečištěného ovzduší. Dnes roste ve stromořadích a parcích Německa, Rakouska, Dánska, Maďarska, Rumunska a Francie, kde není uváděn jako invazní. ³

Mělký, ale rozložitý kořenový systém usnadňuje přesazování i již vzrostlých stromů. Pro městské školkařství je to vítaná výhoda oproti jiným dubům s hlubokým kůlovým kořenem. ⁴

Životní cyklus a rozmnožování

Jarní kvetení připadá na březen až duben. Samčí květy tvoří převislé žlutozelené jehnědy, nenápadné samičí květy vyrůstají v paždí mladých listů. ^{3 4}

Na dub nepatrné žaludy měří jen 0,6 až 1,3 cm. Jsou téměř kulaté, často jednotlivé nebo po dvou či třech, s tenkou číškou kryjící asi čtvrtinu plodu. Samostatně rostoucí strom vytváří první žaludy přibližně v patnácti až dvaceti letech, dříve než mnoho jiných mohutných dubů, což přispívá k jeho oblibě v městských výsadbách. ^{3 4}

Zahradnické množení probíhá především výsevem čerstvého žaludu, který vysycháním rychle ztrácí klíčivost. Roubování slouží k věrnému množení kultivarů jako Green Pillar nebo Sovereign. ⁵

Využití a rizika

Hlavní využití je okrasné: stínicí strom do ulic a parků, volený pro rychlý růst, snadné přesazování a snášenlivost znečištěného ovzduší i špatně odvodněných půd. Tvrdé a těžké dřevo se vedle toho používá na šindele, nábytek a topení. ^{3 5}

Syrové žaludy se nejedí kvůli vysokému obsahu hořkých tříslovin. Po dlouhém vylouhování ve vodě se mohou sušit, mlít na mouku nebo pražit jako náhražka kávy. Takové využití je doloženo u několika původních národů Severní Ameriky. ⁵

Galotaniny a kvercitrin v mladých listech a nevylouhovaných žaludech ve velkém množství způsobují zvířatům zažívací potíže. Doložené riziko se týká hlavně koní: bolestí břicha, zácpy a následného, někdy krvavého průjmu, nadměrné žízně a močení. ^{7 3}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Téměř všechny stromy v městských výsadbách představují původní druh. Green Pillar s úzkou sloupovitou korunou vyhovuje stromořadím, kde by zabíral příliš mnoho místa. Sovereign zmírňuje potíže s převislými spodními větvemi díky volnějšímu průchozímu prostoru pod korunou. ³

Záměny se nejčastěji týkají jiných mohutných červených dubů: Quercus coccinea s podobnými listovými zářezy, ale méně výrazně pyramidální korunou; jižněji rozšířeného Quercus texana; a Quercus rubra s méně hluboce vykrajovanými laloky a podstatně většími žaludy. ³

Oproti dubu červenému (Quercus rubra) je rozdíl ve vzrůstu zřetelný: Quercus palustris má výrazně převislé spodní větve a pyramidální korunu, kdežto Quercus rubra korunu zaoblenou a větve vodorovné. Spolehlivě je rozliší i žaludy, u dubu bahenního nepatrné a číškou sotva zakryté, u Quercus rubra výrazně větší.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Quercus palustris Münchh.
• Royal Horticultural Society, Quercus palustris - pin oak
• NC State Extension, Quercus palustris (Pin Oak)
• Missouri Botanical Garden, Quercus palustris
• Plants For A Future, Quercus palustris
• GBIF, Quercus palustris Münchh.
• ASPCA, dub, záznam o toxicitě
• USDA PLANTS Database, Quercus palustris (QUPA2)