Dub bílý (Quercus alba, L. 1753)

Identita

Dub bílý (Quercus alba L., 1753) je přijatým druhem rodu Quercus z čeledi bukovitých (Fagaceae). Databáze POWO/WCVP spojuje jeho jméno s Linného publikací z roku 1753 a řadí jej mezi bílé duby, původní ve východní a střední části mírného pásu Severní Ameriky. ^{1 7}

Označení „bílý“ odkazuje především na světle šedou až bělavou borku a světlé dřevo, nikoli na květ nebo plod. Ve francouzském názvosloví se tento americký druh odlišuje od evropského dubu pýřitého (Quercus pubescens), kterému se tam někdy také říká bílý dub. Anglická jména white oak a stave oak jsou užitečná i v zahradnických souvislostech; druhé připomíná historické využití dřeva na sudové dužiny. ^{2 3}

Poznávací znaky

Mohutný opadavý strom dorůstá v dospělosti běžně 20–30 m. Volně stojící jedinec vytváří širokou zaoblenou korunu, zatímco v hustém porostu roste výše a úžeji. Kmen pokrývá nápadně světlá borka, která se se stářím odlupuje v plátech nebo dlouhých nepravidelných pruzích. ^{3 4}

Listy dlouhé 10–20 cm mají 7–9 zaoblených laloků bez osiny či ostnité špičky. Právě tento znak je ihned odlišuje od skupiny červených dubů. Líc čepele je matně zelený, rub světlejší, často sivý. Na podzim se listy barví purpurově až červenohnědě. Některé odumřelé listy na mladých stromech a spodních větvích zůstávají celou zimu; tento jev se nazývá marcescence. ^{4 6}

Žaludy dozrávají během jediné sezony, zatímco červené duby potřebují dvě. Mělká číška zakrývá jen čtvrtinu až třetinu plodu, přibližně 25–33 % jeho povrchu. Také tento poměr pomáhá při poznávání stromu přímo v terénu. ^{5 3}

Užitečná taxonomie

Stálým vědeckým označením druhu je Quercus alba L. Údaje POWO/WCVP i GBIF potvrzují přijaté postavení jména, zařazení do čeledi Fagaceae a původní areál soustředěný do mírného pásu Severní Ameriky. ^{1 7}

Patří do sekce Quercus, tedy bílých dubů. Ta v Severní Americe zahrnuje druhy se zaoblenými listovými laloky a jednoletými žaludy, například Quercus bicolor, Quercus macrocarpa a Quercus stellata. V přírodě se tyto tři druhy někdy kříží s Quercus alba. Vznikají tak jednotlivé stromy s přechodnými znaky, které lze obtížně přiřadit jedinému druhu. ^{5 6}

Skupina červených dubů, sekce Lobatae, kam patří i dub červený (Quercus rubra), má naopak laloky zakončené osinou a žaludy dozrávající ve dvou letech. K rozlišení obou skupin tedy v terénu postačují dva znaky: tvar laloku a délka zrání žaludu. Není kvůli tomu nutné použít úplný určovací klíč. ²

Stanoviště a rozšíření

Východní a střední Severní Amerika tvoří původní areál Quercus alba. Na severu sahá od jižního Québecu, Ontaria a Minnesoty a na jihu dosahuje k severní Floridě a východnímu Texasu. ^{1 5}

Snáší široké rozpětí půd i stanovišť, od suchých chudých svahů po hluboké svěží půdy na dnech údolí. Nejlépe mu vyhovují dobře propustné, mírně kyselé půdy. Mladý strom snese lehký stín pod lesním zápojem, v dospělosti však vyžaduje podstatně více světla. ^{3 6}

Mimo původní oblast se pěstuje především jako okrasný strom evropských parků a arboret, zejména ve Spojeném království. V metropolitní Francii není doloženo invazní zplanění. ²

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí Quercus alba jako málo dotčený druh. Toto hodnocení odpovídá rozsáhlému areálu a početným populacím. ⁸

Životní cyklus a rozmnožování

Jarní kvetení probíhá současně s rašením listů. Nažloutlé samčí jehnědy visí ve svazečcích, zatímco nenápadné samičí květy se objevují v úžlabí mladých listů. ^{3 4}

Na podzim téhož roku žaludy dozrávají. Tato vlastnost bílých dubů urychluje jejich klíčení: na rozdíl od červených dubů často klíčí již na podzim před zimou, místo až následujícího jara. Úroda žaludů se rok od roku mění; bohaté roky odděluje několik sezon se slabší plodností. ^{5 6}

Proslulá je jeho dlouhověkost, s doloženými jedinci staršími než 450 let. Růst zůstává po celý život pomalý až střední, rychlejší bývá na hluboké půdě bez konkurence okolních dřevin. Při pěstování se množí téměř výhradně výsevem čerstvých žaludů. Řízkování a roubování jsou obtížné, což výrazně omezuje vznik klonálních kultivarů. ^{3 6}

Využití a rizika

Dřevo Quercus alba je husté, pevné a především nepropustné. Jeho cévy ucpávají thyly, výrůstky bránící průchodu kapalin. Tato vlastnost se již dlouho využívá při výrobě dužin na vinné a whisky sudy i při stavbě lodních konstrukcí. ^{4 6}

Žaludy obsahují méně tříslovin než u červených dubů. Po máčení či vyluhování, které odstraní hořkost, mají dlouhou doloženou historii potravinového využití. Syrové a ve velkém množství se však nadále nedoporučují jako běžná součást stravy. ⁶

Hlavní riziko se týká hospodářských zvířat. Žaludy a mladé listy obsahují třísloviny (galotaniny), které mohou při požití většího množství vyvolat zažívací potíže a poškodit ledviny skotu, koní a ovcí. Rizikové jsou zejména mladé jarní výhony nebo období po bohaté podzimní úrodě žaludů. ASPCA řadí dub mezi rostliny vyžadující opatrnost u psů, koček a koní, zvláště pak u koní. ⁹

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Pojmenované kultivary Quercus alba jsou vzácné. Téměř všechny vysazované stromy představují semenáče základního druhu, protože chybí metoda řízkování či roubování, která by byla ve větším měřítku skutečně spolehlivá. ⁶

Nejčastější záměny se týkají dalších severoamerických bílých dubů: Quercus bicolor má méně hluboce laločnaté listy a šupinatější borku, Quercus macrocarpa poznáme podle velké třásnité číšky a Quercus stellata podle listů ve tvaru kříže. Všechny tři druhy se s Quercus alba přirozeně kříží. Jedince s přechodnými znaky je pak v terénu obtížnější poznat než čistý druh. ^{5 6}

Mladý dub bílý lze zaměnit také za mladý červený dub, dokud jeho laloky zřetelně neukazují nepřítomnost koncové osiny. Jediný list v této fázi k rozhodnutí nestačí. Nejasnost lépe odstraní celý dospělý list se 7–9 dobře utvořenými laloky a případně i žalud než jediný znak pozorovaný na mladém výhonu. ^{4 2}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Quercus alba L.
• Royal Horticultural Society, Quercus alba – dub bílý
• Missouri Botanical Garden PlantFinder, Quercus alba
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Quercus alba
• USDA PLANTS Database, Quercus alba profil
• Plants For A Future, Quercus alba
• GBIF Backbone Taxonomy, Quercus alba L.
• IUCN Red List of Threatened Species, Quercus alba hodnocení
• ASPCA, heslo o toxicitě dubů