fazol měsíční (Phaseolus lunatus, L. 1753)

Identita

Fazol měsíční (Phaseolus lunatus L., 1753), mezinárodně známý také jako Lima bean či Butter bean, je luštěnina z čeledi bobovitých (Fabaceae) a rodu Phaseolus. Oproti fazolu obecnému (Phaseolus vulgaris) se v teplém podnebí chová jako vytrvalá liána: zduřelé kořeny umožňují opětovný růst v dalších sezonách, zatímco v mírném podnebí se pěstuje jako letnička. ^{1 2}

Druhové jméno lunatus, měsíčkovitý, popisuje zploštělý a prohnutý tvar semene, který se výrazně liší od oválného semene fazolu obecného. Ve Francii je rostlina známá také jako haricot de Madagascar nebo tsidimy, na Réunionu a Mauriciu jako pois du Cap, což přímo odráží někdejší obchodní cesty Indickým oceánem. ^{4 3}

Poznávací znaky

Stonky druhu Phaseolus lunatus jsou ovíjivé, lysé nebo chlupaté a u dobře ujmutých popínavých forem mohou dosáhnout délky 4 až 5 m. Kořenová soustava sahá do hloubky téměř 2 m, což vysvětluje dobrou odolnost ujmutých rostlin vůči suchu. ^{5 3}

Trojčetné listy mají vejčitě kopinaté lístky dlouhé 3 až 15 cm a řapík, který může přesáhnout 15 cm. Pro rod Phaseolus je pozoruhodné, že u Phaseolus lunatus je klíčení epigeické: dělohy vystupují nad zem, zatímco u většiny ostatních fazolů zůstávají pod zemí. ^{2 3}

Drobné bělavé až narůžovělé květy jsou motýlovité a mají člunek stočený do jedné a půl otáčky. Podlouhlé, často prohnuté lusky měří 5 až 11 cm na délku a 1,2 až 2,5 cm na šířku a obsahují 2 až 4 zploštělá ledvinovitá semena, podle odrůdy bílá, černá, zelená nebo červeně mramorovaná. Stonek delší než 3 m spolu s dělohami vystupujícími při vzcházení nad zem už stačí k vyloučení příbuzných keříčkových fazolů, aniž by bylo nutné čekat na květ nebo semeno. ^{3 2}

Užitečná taxonomie

Carl von Linné popsal Phaseolus lunatus roku 1753, ve stejném roce jako Phaseolus vulgaris, druhý významný pěstovaný druh fazolu. V semenářských katalozích a botanické literatuře se stále objevují zastaralá synonyma: Phaseolus limensis Macfad., Phaseolus lunatus var. macrocarpus (Moench) Benth., Phaseolus inamoenus L., Phaseolus puberulus Kunth a Phaseolus xuaresii Zuccagni. Všechna označují tutéž rostlinu s ledvinovitými semeny pod jiným jménem.

Jméno limensis, odkazující k peruánskému hlavnímu městu Lima, dokládá častou záměnu mezi obecným názvem lima bean a skutečným areálem rostliny, mnohem širším než okolí Limy. Přijaté jméno Phaseolus lunatus zůstává stálým vodítkem pro určení druhu; synonyma pomáhají především dohledat staré katalogy a obchodní označení. ^{1 4}

Stanoviště a rozšíření

Původní rozšíření druhu Phaseolus lunatus sahá od Mexika po Peru, s populacemi ve Střední Americe a v několika jihoamerických zemích, například Kolumbii a Venezuele. V přírodě roste na okrajích vlhkých tropických lesů a podél vodních toků, kde šplhá po keřích a mladých stromech. ^{1 3}

Tento druh prošel dvěma nezávislými domestikacemi. První v peruánských Andách kolem roku 2000 př. n. l. dala vznik velkosemenné skupině nalézané na archeologických lokalitách spojených s kulturami Nazca a Mochica. Druhá, v Mezoamerice kolem roku 800 n. l., vytvořila drobnosemennou skupinu často označovanou jako sieva. ^{6 7}

Dnes se hojně pěstuje v tropech i teplém mírném podnebí, jeho výskyt však stále souvisí především se záměrným pěstováním: zplaňuje jen místně a nepatří mezi hlavní invazní druhy. ²

Životní cyklus a rozmnožování

V tropech může Phaseolus lunatus růst jako víceletá rostlina; v mírném podnebí se pěstuje jako letnička a vysévá po posledních mrazech. Po dvanáctihodinovém namočení ve vlažné vodě vzchází asi za deset dní; namáčení klíčení urychluje a sjednocuje. ^{3 5}

Z úžlabí listů vyrůstají hrozny květů na dlouhých stopkách, často přesahujících 15 cm. Každý oplodněný lusk obsahuje několik semen; jejich plná zralost, projevující se suchým a křehkým osemením, odlišuje sklizeň suchých semen od sklizně nezralých lusků používaných čerstvé. ^{3 2}

V kultuře se množí výhradně výsevem do prohřáté půdy. Při teplotách nad 30 °C výrazně klesá nasazování semen, takže se lépe hodí pro teplé období bez teplotních extrémů než pro vrcholná vedra. ³

Využití a rizika

Hlavní využití je potravinářské: nezralé lusky vařené ve vodě, suchá semena po namočení a uvaření nebo v některých pokrmech naklíčené výhonky. Pod jménem garrofó patří semena do tradiční valencijské paelly; na Réunionu a Mauriciu doprovází pois du Cap pokrm cari a tvoří základ bonbon piment. ^{3 2}

Hlavní riziko představují syrová semena, zejména odrůdy s barevnými semeny: obsahují phaseolunatin, kyanogenní glykosid, který působením enzymů uvolňuje kyselinu kyanovodíkovou. Dlouhé namáčení následované vařením ve velkém množství vody s vylitím vody po každém kroku phaseolunatin ničí a činí semena bezpečná ke konzumaci; bělosemenné odrůdy ho obsahují výrazně méně než barevné formy. ^{8 2}

Okrasné formy s pestře zbarvenými semeny, pěstované pro listy nebo květy místo ke konzumaci, zůstávají toxické i po částečném uvaření a nikdy se nemají jíst. ²

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Pěstované odrůdy tvoří dvě hlavní skupiny pocházející ze dvou domestikací: andské formy s velkými semeny, označované jako vlastní lima, a mezoamerické s drobnými semeny, nazývané sieva nebo butter bean. Moderní kultivary kombinují keříčkový či popínavý růst, barvu semen a ranost podle zamýšleného použití. ^{6 5}

K záměnám dochází především s dalšími zahradními luštěninami:

• Phaseolus vulgaris, fazol obecný, s menšími a méně zploštělými semeny;
• Phaseolus coccineus, fazol šarlatový, s velkými červenými květy;
• Vicia faba, bob obecný, z odlišné vývojové linie, ale s podobným tvarem lusku.

K odlišení Phaseolus lunatus od příbuzných pěstovaných druhů je spolehlivější zploštělé ledvinovité semeno spolu s prohnutým luskem dlouhým 5 až 11 cm než samotná barva osemení, která se podle odrůdy pohybuje od bílé po černou. ^{2 1}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Phaseolus lunatus L.
• North Carolina State Extension, Phaseolus lunatus
• Plants For A Future, Phaseolus lunatus
• INPN / MNHN, Phaseolus lunatus L., 1753
• Purdue University, NewCROP, Phaseolus lunatus
• Motta-Aldana et al., 2010, Multiple Origins of Lima Bean Landraces in the Americas, Crop Science
• Serrano-Serrano et al., 2012, Evolution and Domestication of Lima Bean in Mexico, Crop Science
• Adeparusi, 2001, Effect of processing on nutrients and anti-nutrients of lima bean flour, Food/Nahrung