Tomatillo (Physalis philadelphica, Lam. 1786)

Identita

Tomatillo (Physalis philadelphica Lam., 1786) je jednoletá bylina rodu Physalis z čeledi lilkovitých (Solanaceae), vysoká v teplém podnebí 60 cm až 1,5 m. Z každého květu vzniká plod velký 2,5 až 6 cm, uzavřený v nafouklém papírovitém kalichu, který jej chrání až do zralosti; tento znak sdílí celý rod. Tomatillo se odlišuje sklizní zelených či nafialovělých plodů s dosud uzavřeným kalichem pro slané pokrmy, zatímco mochyně peruánská se sklízí plně žlutooranžová a sladká. ^{1 6}

V předkolumbovské Mezoamerice byl druh domestikován a u Aztéků i Mayů měl v kuchyni větší význam než rajče. Jméno miltomate, vzniklé v nahuatlu ze slov milli (pole) a tomatl (kulatý plod), je mnohem starší než španělské tomatillo. ⁵

Poznávací znaky

Polodřevnatý, rozložitý keřík tomatilla dorůstá 60 cm až 1,5 m. Bez opory jeho hranaté stonky při styku se zemí snáze zakořeňují. Vejčité listy s nepravidelně zubatým okrajem jsou střídavě uspořádané na větvených stoncích, které se rozrůstají do šířky 60 cm až 1,2 m. ^{6 5}

Jednotlivý zvonkovitý květ je světle žlutý s hnědopurpurovými skvrnami při bázi koruny. Tento vzor chybí jednobarevným květům rajčete a lilku vejcoplodého. Po opylení se kalich rychle zvětší v papírovitý vak obklopující celý plod, který jej někdy až roztrhne. ⁵

Kulovitý, mírně zploštělý plod má průměr 2,5 až 6 cm, lepkavou slupku a podle odrůdy je zelený, žlutý nebo nafialovělý, nikdy však červený. Červená barva vždy ukazuje na jinou lilkovitou rostlinu. Světlá nakyslá dužnina obsahuje mnoho drobných semen a její chuť se podle zralosti pohybuje od kyselé po sladkou. ⁵

Užitečná taxonomie

Databáze POWO/WCVP uznává Physalis philadelphica Lam. jako přijaté jméno a řadí pod ně několik synonym vzniklých během revizí rodu:

• Physalis philadelphica var. minor Dunal, varieta
• Physalis angulata var. philadelphica (Lam.) A.Gray, varieta
• Physalis philadelphica f. pilosa Waterf., forma
• Physalis mexicana Molina ex Colla, synonymum
• Physalis laevigata M.Martens & Galeotti, synonymum
• Physalis chenopodiifolia Willd., synonymum

Zvlášť je třeba rozlišit Physalis ixocarpa Brot. ex Hornem., které POWO/WCVP vede jako samostatně přijaté botanické jméno, nikoli jako synonymum Physalis philadelphica. Obchod se semeny tento rozdíl přesto přehlíží: stejné označení „tomatillo“ pokrývá obě jména i na jednom sáčku semen. ^{1 4}

Stanoviště a rozšíření

Podle POWO leží původní areál Physalis philadelphica od Mexika po Střední Ameriku, s oddělenými výskyty až na Kubě a Haiti. Tomatillo osidluje obdělávaná pole, zemědělské úhory a okraje cest. Roste spíše ve zplanělých populacích u zeleninových zahrad než v nenarušené přírodě. ^{1 3}

Hlavními pěstitelskými oblastmi jsou mexické státy Morelos a Hidalgo. Na západě Spojených států druh zdomácněl již před rokem 1863. Mimo původní areál dnes roste v Indii, Austrálii, Jihoafrické republice a Keni, nikde však nedosahuje obchodního úspěchu, který si zachovává v Mexiku. ⁵

Životní cyklus a rozmnožování

Pro tomatillo je typická silná autoinkompatibilita, tedy neschopnost účinného oplodnění vlastním pylem. Osamocená rostlina normálně kvete, ale téměř žádný plod nenasadí ani při ručním opylení vlastních květů. Nejméně dvě geneticky odlišné rostliny poblíž sebe umožní cizosprašné opylení a pravidelnou sklizeň. ⁵

V mírném podnebí kvete od července do září a semena dozrávají od srpna do října. Plodnost nastupuje 60 až 75 dní po přesazení. Plod postupně vyplňuje kalich, který při plné zralosti hnědne a zasychá. ^{7 6}

Využití a rizika

Z tomatilla se jí pouze plod dorostlý do plné velikosti. Sklízí se zelený, s dosud uzavřeným kalichem, a používá se syrový i vařený do salsy verde, polévek, dušených jídel a salátů. Kalich není jedlý a před přípravou se musí vždy odstranit. ⁵

Ostatní části rostliny jsou jedovaté. Listy, stonky, kalich i nezralé plody obsahují glykoalkaloidy typu solaninu a solanidinu, které při požití mohou vyvolat bolesti hlavy, zažívací bolesti, zvracení a průjem. Ke konzumaci je určen pouze plod dorostlý do plné velikosti a zbavený kalichu. ⁶

Mezi hlavní zahradní škůdce patří housenky můr, osenice a molice. Molice mohou v zavlažovaných porostech přenášet virová onemocnění na sousední lilkovité rostliny. Ve srovnání s rajčetem však tomatillo nemocemi trpí málo. ^{5 6}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Nabídka semen rozlišuje několik výběrů: 'Toma Verde', běžný typ se zelenými plody; 'Rendidora', vzpřímenější a výnosnější než plané populace; 'Purple de Milpa', s nafialovělými plody; a 'Pineapple', s malými zlatožlutými sladkými plody prodávanými k přímému jídlu spíše než do omáček. ⁵

Nejčastější záměny se týkají těchto druhů:

• Physalis ixocarpa, samostatný druh podle POWO/WCVP, prodávaný pod stejným obchodním jménem tomatillo;
• Physalis peruviana, mochyně peruánská, sklízená oranžová a sladká místo zelené a nakyslé;
• Physalis pruinosa, severoamerická mochyně s drobným zlatým plodem, v angličtině někdy zaměňovaná kvůli nejasnému rozlišení obou způsobů využití.

Od těchto příbuzných druhů pomáhají odlišit dva znaky: zelené či nafialovělé plody na omáčku oproti oranžovým sladkým plodům k přímému jídlu. ⁴

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Physalis philadelphica Lam.
• International Plant Names Index, Physalis philadelphica Lam.
• Integrated Taxonomic Information System, Physalis philadelphica Lam.
• USDA GRIN Global, Physalis philadelphica, taxonomické údaje
• Purdue University NewCrop / Morton, Mexican Husk Tomato (Physalis ixocarpa)
• NC State Extension, Physalis philadelphica (Tomatillo)
• Plants For A Future, Physalis philadelphica