Smrk sitka (Picea sitchensis, (Bong.) Carrière 1855)

Identita

Smrk sitka (Picea sitchensis (Bong.) Carrière, 1855) je velký jehličnatý strom rodu Picea z čeledi borovicovitých (Pinaceae); ve frankofonní Kanadě se nazývá épinette de Sitka. Jde o nejvyšší známý druh smrku: dospělý strom běžně přesahuje 60–80 m, a výškou je tak pátým nejvyšším jehličnanem světa. ^{1 5}

Jméno odkazuje na aljašské město Sitka, v jehož okolí je druh zvlášť hojný. Přírodovědec August Bongard zde odebral typový materiál a roku 1832 druh publikoval jako Pinus sitchensis. Elie-Abel Carrière jej roku 1855 přeřadil do rodu Picea; tato kombinace zůstává dodnes přijatým jménem. ^{2 8}

Poznávací znaky

Nejnápadnějším znakem Picea sitchensis jsou velmi pichlavé jehlice dlouhé 15–20 mm, se zploštěle kosočtverečným průřezem a ostrou špičkou: mezi běžně pěstovanými smrky je nejpichlavější. Svrchu jsou zelené až sivé, zespodu nesou dva bělavé pruhy průduchů. ^{5 7}

Válcovité šišky měří 5–9 cm; původně žlutozelené, ve zralosti bledě hnědé, mají tenké papírovité šupiny s nepravidelně zubatými okraji, užitečné při odlišování příbuzných smrků. Šedohnědá borka, na lomu červenohnědá, se odlupuje v drobných tenkých zaoblených destičkách. ^{3 7}

Za příznivých podmínek strom běžně přesahuje 60–80 m a průměr kmene ve výčetní výšce se u nejstarších jedinců může blížit 4–5 m. Nejvyšší doložený strom měřil roku 2021 v Kalifornii 100,2 m; britský rekord v témže roce dosahoval v Morayshire 65,8 m. ⁵

Užitečná taxonomie

Dnešní přijaté jméno Picea sitchensis je výsledkem dvojí rekombinace. August Bongard druh roku 1832 nejprve popsal jako Pinus sitchensis; poté byl dočasně řazen k rodům Abies a Tsuga, než jej Carrière roku 1855 definitivně zařadil do rodu Picea. Hlavní synonyma a historická jména jsou:

• Pinus sitchensis Bong., bazionym, tedy původní jméno
• Abies sitchensis (Bong.) Lindl. & Gordon, historické jméno
• Tsuga sitchensis (Bong.) Regel, historické zařazení
• Picea menziesii (Douglas ex D.Don) Carrière, synonymum

Stálým vodítkem zůstává přijaté vědecké jméno Picea sitchensis. V přírodě se druh v místech překryvu areálů kříží se smrkem sivým (Picea glauca). Vzniká smrk Lutzův (Picea × lutzii), popsaný roku 1950 na poloostrově Kenai na Aljašce. ^{1 2 6}

Stanoviště a rozšíření

Pobřeží Pacifiku v Severní Americe tvoří původní areál Picea sitchensis, od zálivu Kodiak na Aljašce po sever Kalifornie, v pásu od moře málokdy širším než 80 km. Druh obývá pobřežní deštné lesy mírného pásma, říční nivy a pobřežní rašeliniště od hladiny moře do asi 900 m n. m. ^{5 4}

Ve starých lesích Olympijského poloostrova koření až 90 % mladých semenáčů smrku sitka a jedlovce západního na rozkládajících se padlých kmenech místo na holé půdě; anglicky se jim říká „nurse logs“, pečovatelské kmeny. Tlející dřevo drží vlhkost a omezuje kořenovou konkurenci, což jsou v podrostu chudém na dostupné živiny vzácné výhody. Bez takového kmene semenáč klíčí méně často a uchycuje se pomaleji. ⁹

Do Spojeného království byl druh zaveden v 19. století a dnes tam představuje asi 50 % plochy vysazených jehličnanů; tři čtvrtiny z ní leží ve Skotsku. Díky rychlému růstu je základní lesnickou dřevinou oceánského podnebí, ale také se spontánně vysemeňuje na rašeliništích kolem výsadeb, což vyvolává obavy o ochranu skotských vřesovišť a rašelinišť. ⁷

Životní cyklus a rozmnožování

Jako jednodomá nahosemenná rostlina nese Picea sitchensis na každém stromě oddělené samčí a samičí šištice, opylované na jaře větrem. Na rozdíl od některých borovic její šišky dozrávají během jediné sezony a okřídlená semena uvolňují již na podzim následující po jarním opylení. ³

Ve stinném podrostu zůstává růst pomalý, než se vytvoří kořenový systém, ale po uvolnění stromu se výrazně zrychluje. V příznivém oceánském podnebí může mladý jedinec přirůstat až 1,5 m za rok. Pravidelné první šišky se objevují kolem 20–40 let. ^{7 9}

Ve starých chráněných lesích se druh může dožít 700–800 let, přičemž rychlý růst ztěžuje odhad věku pohledem. V zahradnictví se množí výsevem po studené stratifikaci, zakrslé kultivary jako Papoose také roubováním. ^{9 4}

Využití a rizika

Lehké dřevo Picea sitchensis s pravidelnou strukturou je vyhledávaným rezonančním dřevem na desky kytar, houslí a klavírů. Zapsalo se i do dějin letectví: Wright Flyer z roku 1903 a velká část spojeneckých letadel první světové války byly ze smrku sitka, stejně jako lepený křídelní nosník stroje De Havilland Mosquito za druhé světové války. ⁷

Původní obyvatelé severozápadního pobřeží, například Tlingitové, sbírali tenké kořeny na jaře a na podzim, loupali je a štípali na proužky pro pletení vodotěsných košů. Pryskyřicí utěsňovali kánoe a žvýkali ji jako žvýkačku. ⁹

Při pozření druh není toxický pro lidi ani domácí zvířata; pouze pryskyřice může při opakovaném kontaktu dráždit kůži. Hlavní riziko pro strom představuje mšice smrková (Elatobium abietinum), která na jaře způsobuje opad starších jehlic. Na rozdíl od smrku ztepilého se smrk sitka nevyvíjel společně s tímto škůdcem původem z kontinentální Evropy, a je proto výrazně citlivější: v nejhorších letech ztrácí přes 50 % starších jehlic. ⁴

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Zahradnické výběry zahrnují především zakrslé kultivary: Papoose s kompaktním rozložitým růstem nebo Tenas, velmi pomalu rostoucí a nepravidelně kulovitý. Hodí se do skalek a malých zahrad, zatímco původní typ potřebuje v dospělosti prostor o rozměrech několika desítek metrů. ⁴

Nejčastěji se zaměňuje se smrkem ztepilým (Picea abies), který má méně pichlavé jehlice a delší převislé šišky, nebo se smrkem sivým (Picea glauca), jehož měkké jehlice po rozemnutí nepříjemně páchnou. Jedlovec západní (Tsuga heterophylla), častý průvodce pobřežních lesů, má nestejně dlouhé jehlice a převislý vrchol. Proti méně pichlavým jehlicím smrku ztepilého a měkkým jehlicím smrku sivého jsou nejspolehlivějším terénním znakem smrku sitka zploštělé jehlice dlouhé 15–20 mm, zakončené ostrou špičkou, a to i na větvi spadlé na zem. ⁵

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Picea sitchensis (Bong.) Carrière
• International Plant Names Index, Picea sitchensis (Bong.) Carrière
• Royal Horticultural Society, Picea sitchensis
• NC State Extension, Picea sitchensis (Sitka Spruce)
• Trees and Shrubs Online / International Dendrology Society, Picea sitchensis
• Trees and Shrubs Online / International Dendrology Society, Picea × lutzii
• Forestry and Land Scotland, Sitka spruce
• Tela Botanica, Picea sitchensis (Bong.) Carrière
• University of Washington Campus Tree Tours, Sitka Spruce