Borovice limba (Pinus cembra, L. 1753)

Identita

Borovice limba (Pinus cembra L., 1753), krátce také limba, je jehličnan z rodu Pinus a čeledi borovicovitých (Pinaceae). Patří k nemnoha evropským borovicím vystupujícím až do subalpínského stupně, do výšek 1 200 až 2 300 m, kde často spolu s modřínem opadavým tvoří horní hranici lesa. ^{1 2}

V německy mluvících zemích se strom označuje jako Zirbelkiefer nebo Zirbe; s těmito jmény souvisí tradiční využití jeho aromatického dřeva i pálenky. Vědecké druhové jméno cembra, které Linné zvolil v roce 1753, pochází z italského cembro, již dříve užívaného pro tento strom v italských Alpách. ^{5 6}

Poznávací znaky

Nejspolehlivějším znakem je počet jehlic ve svazečku: borovice limba jich má pět, zatímco borovice lesní či černá dvě. Jehlice dlouhé 4 až 9 cm jsou tmavozelené až namodralé, s jemnými bílými proužky průduchů, a na větvičce zůstávají 3 až 5 let. ^{6 4}

Vejčité šišky dlouhé 5 až 8 cm se při zrání mění ze zelenofialových na hnědofialové, na stromě se však nikdy neotevírají: jejich šupiny se při pádu na zem oddělují i se semeny. Semena dlouhá 8 až 12 mm nemají křídlo, což je u borovic výjimka, a vítr je proto nemůže sám rozšiřovat. ^{2 4}

Pěstované stromy běžně dorůstají 10 až 20 m, z původního areálu jsou uváděny výšky až 25 m. V mládí mají hustou úzce kuželovitou korunu; poblíž horní hranice lesa bývají pokroucené, větví se už od báze nebo je tíha sněhu přitlačuje k zemi. ^{2 3}

Užitečná taxonomie

Pro borovici limbu přijímá POWO/WCVP jméno Pinus cembra L., zveřejněné roku 1753. Několik blízkých asijských populací bylo dlouho řazeno k tomuto druhu jako pouhé variety, než byly uznány za samostatné druhy:

• Pinus cembra var. sibirica (Du Tour) G.Don, dnes Pinus sibirica
• Pinus cembra var. pumila Pall., dnes Pinus pumila
• Pinus cembra var. mandschurica (Rupr.) Carrière, řazená k blízkému druhu z Dálného východu
• Pinus cembra f. columnaris Hellm. ex Beissn., přímé synonymum základního druhu

Praktický význam má zejména případ sibirica: borovice sibiřská má větší šišky, rychlejší růst a tři pryskyřičné kanálky v jehlici oproti dvěma u limby. Botanicky jde o odlišné, ale blízce příbuzné druhy se stejnou strategií šíření semen prostřednictvím ořešníků. ^{1 7}

Stanoviště a rozšíření

Přirozený areál limby zahrnuje pouze Alpy od jihovýchodní Francie po Rakousko a Slovinsko a Karpaty, zejména polské a slovenské Tatry. Roste v subalpínském stupni, zpravidla ve výškách 1 200 až 2 300 m, vzácně pod 1 500 m, často ve smíšených porostech s modřínem opadavým. ^{2 6}

Mimo horský areál snáší borovice limba horká a vlhká nížinná léta špatně: nedoporučuje se jižně od zóny mrazuvzdornosti USDA 7 a výrazně upřednostňuje chladné deštivé podnebí. V severní Evropě a Spojeném království se pěstuje od 18. století a některé stromy vysazené před rokem 1800 žijí dodnes. V původním areálu druh běžně překračuje věk 500 let a patří k nejdéle žijícím evropským jehličnanům. ^{4 6}

Životní cyklus a rozmnožování

Jednodomá Pinus cembra nese na každém stromě oddělené samčí šištice, které začátkem léta uvolňují pyl do větru, a samičí šištice zůstávající na větvičce. Oplození nemá okamžitý viditelný účinek: šiška dozrává dva celé roky, oproti jediné sezoně u většiny evropských borovic. ^{2 4}

Zralé šišky se neotevírají: padají celé nebo se pomalu rozpadají na stromě. Šíření semen závisí téměř výhradně na ořešníku kropenatém (Nucifraga caryocatactes), který semena vybírá, někdy přenáší na vzdálenost několika kilometrů a zahrabává do zimních zásob. Zapomenuté zásoby na jaře klíčí; závislost na ořešníku z velké části vysvětluje současné rozšíření limby na hranici lesa. ^{6 3}

Samostatně rostoucí strom vytváří první šišky až ve věku 30 až 50 let, ve školce s vhodným mykorhizním očkováním dříve. Roční přírůstek zůstává velmi pomalý, často pod 30 cm, i v příznivých podmínkách. ³

Využití a rizika

Měkké, aromatické a snadno opracovatelné dřevo limby se v Alpách tradičně využívá k řezbářství a výrobě nábytku, zejména v údolí Val Gardena od 17. století. Šišky slouží také k přípravě místní pálenky Zirbenschnaps. ^{6 3}

Semena bohatá na olej se jedí syrová i vařená a mají mírnou pryskyřičnou příchuť. Druh není klasifikován jako toxický pro kočky ani psy; dřevo, piliny a pryskyřice však mohou u citlivých lidí vyvolat kontaktní dermatitidu. ³

V okrasných výsadbách má limba úzké uplatnění: velmi pomalý růst, často pod 30 cm ročně, a nesnášenlivost letních veder ji předurčují pro zahrady v chladném podnebí spíše než pro jižní nížiny. ⁴

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Ve školkách se nabízejí některé zahradní výběry, například 'Stricta' s úzce sloupovitým vzrůstem a 'Glauca' s výrazněji namodralým jehličím. Pestrolistá forma 'Aureovariegata', jejíž jehlice mají zlatožluté skvrny, je vzácnější. ⁴

K častým záměnám dochází s těmito druhy:

• Pinus sibirica, dlouho považovaná za varietu limby, s většími šiškami a třemi pryskyřičnými kanálky v jehlici;
• Pinus pumila, keřovitá plazivá forma z Dálného východu, nikoli vzpřímený strom;
• Pinus strobus, další borovice s pěti jehlicemi, ale s protáhlými převislými šiškami, které se při zralosti normálně otevírají.

Pět jehlic ve svazečku ihned vylučuje evropské dvoujehličné borovice; uzavřené šišky a bezkřídlá semena pak odlišují limbu od většiny ostatních pětijehličných borovic.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Pinus cembra L.
• Missouri Botanical Garden, Pinus cembra
• Plants For A Future, Pinus cembra
• NC State Extension, Pinus cembra (Swiss Stone Pine)
• Tela Botanica / BDTFX, Pinus cembra L.
• Trees and Shrubs Online, Pinus cembra
• International Plant Names Index, Pinus cembra L.
• USDA GRIN Global Taxonomy, Pinus cembra L.