Borovice sibiřská (Pinus sibirica, )


+25© fotografie
- fotografie 1 — (c) ugraland, some rights reserved (CC BY) · cc-by · iNaturalist Taxon
- fotografie 2 — Фая Баландина · cc0 · iNaturalist
- fotografie 3 — Oleg Kosterin · cc0 · iNaturalist
Borovice sibiřská (Pinus sibirica) je jehličnan z čeledi borovicovitých (Pinaceae), blízký příbuzný alpské limby, který převládá v rozsáhlých částech sibiřské tajgy. Pozná se podle jehlic po pěti, delších než u alpské příbuzné, a téměř uzavřených šišek, jejichž bezkřídlá semena při šíření závisejí téměř výhradně na ořešníku.
Číst dálBorovice sibiřská, Sibiřský cedr, Siberian pine a Siberian stone pine



© fotografie
(c) ugraland, some rights reserved (CC BY) · cc-by
Фая Баландина · cc0
Oleg Kosterin · cc0
Celosvětové rozšíření
Původní areál Pinus sibirica zahrnuje velkou část ruské Sibiře od Uralu po poloostrov Kola a dále na východ, sever Kazachstánu, sever Mongolska a severozápad Číny. Druh zaujímá přibližně 450 000 km² tajgy a patří k dominantním jehličnanům kontinentálního sibiřského podnebí.
- Původní4
- Rusko
- Kazachstán
- Mongolsko
- Čína
Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1
Identita
Borovice sibiřská (Pinus sibirica Du Tour, 1803), často prodávaná jako sibiřský cedr, je jehličnan z čeledi borovicovitých (Pinaceae), blízce příbuzný alpské borovici limbě (Pinus cembra). Ruské jméno kedr sdílí kořen se starořeckým kedros a latinským cedrus, což vysvětluje starou obchodní záměnu: tento strom nepatří do rodu Cedrus, tedy mezi pravé cedry. 3 4
Rozsáhlé plochy sibiřské tajgy ovládá právě borovice sibiřská. Její semena, prodávaná jako „sibiřské cedrové oříšky“, představují odedávna místní potravinu a zdroj oleje bohatého na mastné kyseliny. 8 2
Poznávací znaky
Podobně jako limba má Pinus sibirica jehlice po pěti, jsou však výrazně delší: 6 až 11 cm, někdy až 13 cm, oproti 4 až 9 cm u P. cembra. Na větvičce zůstávají 2 až 4 roky a na obou vnitřních stranách nesou jemné bílé proužky průduchů. 8 3
Vejčitě kuželovité šišky dosahují délky 7 až 10 cm, někdy až 12 cm, a šířky 4 až 8 cm. Za růstu jsou sivě zelené až nafialovělé, při dozrávání hnědnou, ale na stromě zůstávají uzavřené nebo se jen nepatrně pootevírají. Semena dlouhá 10 až 14 mm nemají křídlo. 8
Zpočátku hladká světle hnědá borka s věkem šedne, šupinatí a rozpraskává. Strom běžně dorůstá 35 až 40 m, s průměrem kmene někdy přes 1,5 m; v sedle Kedrovy na Altaji byl změřen jedinec vysoký 48 m. V kultuře mimo původní podnebí druh málokdy přesahuje zhruba třicet metrů. 8 2
Užitečná taxonomie
U borovice sibiřské uznává POWO/WCVP jméno Pinus sibirica Du Tour, publikované v roce 1803 francouzským přírodovědcem Du Tourem de Salvert. Druh patří do podrodu Strobus a sekce Quinquefoliae, která zahrnuje pětijehličné borovice. 4 1
Historická synonyma většinou odrážejí někdejší přiřazení k borovici limbě:
- Pinus cembra var. sibirica (Du Tour) G.Don, varietní jméno
- Pinus cembra subsp. sibirica (Du Tour) Krylov, poddruhové jméno
- Pinus cembra var. sibirica (Du Tour) A.E.Murray, další varietní jméno
- Pinus sibirica var. hingganensis (H.J.Zhang) Silba, populace z Velkého Chinganu v Číně
Případ hingganensis ukazuje užitečný rozdíl: populace popsaná v Číně jako samostatná varieta je dnes přiřazována k základnímu druhu bez odděleného botanického statusu. Nejspolehlivější oporou zůstává srovnání s Pinus cembra: borovice sibiřská má delší jehlice a šišky s tenčími šupinami a tři pryskyřičné kanálky v jehlici oproti dvěma u alpské příbuzné. 1 3
Stanoviště a rozšíření
Velkou část ruské Sibiře, od Uralu po poloostrov Kola a dále na východ, zahrnuje původní areál spolu se severem Kazachstánu, severem Mongolska a severozápadem Číny, v provinciích Chej-lung-ťiang, Vnitřní Mongolsko a Sin-ťiang. V Rusku se rozšíření táhne přibližně od 55° do 125° východní délky. 8 3
Přibližně 450 000 km² kontinentální tajgy osidluje druh od severních rovin ve výšce 100 až 200 m po jižní hory do 2 400 m, kde dosahuje horní hranice lesa. V kontinentálních jehličnatých lesích často roste spolu s modříny, břízami, jedlemi a smrky. 8
Navzdory místní těžbě dřeva a sběru semen řadí Mezinárodní svaz ochrany přírody Pinus sibirica mezi málo dotčené druhy. Zůstává rozšířená po celém svém původním areálu tajgy o rozloze 450 000 km². 6
Životní cyklus a rozmnožování
Jednodomá borovice Pinus sibirica má na témže stromě, na stejné větvičce, samčí šištice uvolňující pyl do větru i samičí šištice. Zralé šišky zůstávají uzavřené nebo se jen lehce pootevírají, takže bezkřídlá semena se sama nedokážou rozšířit. 8
Hlavní úlohu při šíření proto přebírá ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), který semena vybírá, přenáší a velkou část zahrabává do zimních zásob. Zapomenuté zásoby na jaře klíčí; tak se porosty rozšiřují i daleko od mateřského stromu. 8
Ve všech životních stadiích zůstává růst pomalý, dokonce i v příznivých podmínkách. Pomalý růst provází mimořádná dlouhověkost: alespoň jeden doložený strom v Mongolsku dosáhl téměř 1 200 let, což je vzácný věk i mezi dlouhověkými jehličnany. 2 8
Využití a rizika
Po staletí místně sklízená semena, prodávaná jako sibiřské cedrové oříšky, zůstávají hlavním využívaným produktem druhu. V některých letech dosahují sklizně na Altaji až 300 kg semen z hektaru. Chemické rozbory ukazují, že získávaný olej ze semen obsahuje více než 90 % nenasycených mastných kyselin, z toho 66 % polynenasycených, což odůvodňuje jeho potravinářské a kosmetické využití. 8 7
Měkké, lehké a narůžovělé dřevo nachází na Sibiři využití ve stavebnictví a nábytkářství, vzácněji v řezbářství. Pryskyřice někdy slouží k výrobě terpentýnu. 8
Pro kočky a psy druh není klasifikován jako toxický. Pryskyřice a piliny však mohou u citlivých lidí způsobit podráždění nebo kontaktní dermatitidu, podobně jako u většiny pryskyřičnatých jehličnanů. 2
Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny
Specializované školky jehličnanů nabízejí několik zakrslých forem, jejich názvosloví však není tak ustálené jako u limby a jejích kultivarů 'Stricta' či 'Glauca'. V obchodě nadále převládá základní druh množený výsevem nebo roubováním. 8
Při určování se nejčastěji zaměňují jiné pětijehličné borovice:
- Pinus cembra, alpská borovice limba, má kratší jehlice i šišky a dva pryskyřičné kanálky v jehlici oproti třem u Pinus sibirica;
- Pinus koraiensis, borovice korejská, je další velká pětijehličná borovice z Dálného východu s jedlými semeny;
- Pinus pumila, zakrslá plazivá borovice ze severovýchodní Asie, se nízkým vzrůstem odlišuje od vzpřímeného kmene Pinus sibirica.
Svazečky po pěti jehlicích ihned vylučují dvoujehličné a tříjehličné borovice. Délka jehlic a šišek spolu s počtem pryskyřičných kanálků zůstává nejspolehlivějším vodítkem k odlišení borovice sibiřské od její blízké alpské příbuzné. 3 1
Hlavní zdroje
- Plants of the World Online / Kew, heslo Pinus sibirica Du Tour
- Plants For A Future, heslo Pinus sibirica (Pinus cembra sibirica)
- Trees and Shrubs Online, heslo Pinus sibirica
- USDA GRIN Global Taxonomy, heslo Pinus sibirica Du Tour
- Integrated Taxonomic Information System (ITIS), heslo Pinus sibirica Du Tour, TSN 822573
- IUCN Red List of Threatened Species, Farjon A. 2013, hodnocení Pinus sibirica
- European Journal of Lipid Science and Technology, chemické složení olejů ze semen Pinus sibirica
- The Gymnosperm Database (conifers.org), heslo Pinus sibirica
Časté otázky
Je borovice sibiřská pravý cedr?
Ne. Název sibiřský cedr pochází z ruského kedr, které má společný kořen s latinským cedrus. Druh však patří do rodu Pinus a nemá botanickou vazbu na pravé cedry rodu Cedrus.
Jak se liší borovice sibiřská od limby?
Pinus sibirica byla dlouho považována za varietu alpské borovice limby. Borovice sibiřská má delší jehlice a šišky a tři pryskyřičné kanálky v jehlici oproti dvěma u limby.
Proč se šišky borovice sibiřské téměř neotevírají?
Bezkřídlá semena se nemohou sama šířit větrem. Téměř uzavřené šišky tak přenechávají hlavní úlohu při šíření ořešníku, který semena vybírá a část zahrabává do zásoby.
Je borovice sibiřská jedovatá pro kočky a psy?
Ne, pro tyto druhy není klasifikována jako toxická. Pryskyřice a piliny však mohou u citlivých jedinců vyvolat podráždění nebo kontaktní dermatitidu.
Jsou semena borovice sibiřské jedlá?
Ano. Prodávají se jako sibiřské cedrové oříšky a místně se sklízejí již dlouho. Poskytují olej bohatý na nenasycené mastné kyseliny, využívaný v potravinářství a kosmetice.
Jak dlouho žije borovice sibiřská?
Patří k nejdéle žijícím jehličnanům svého areálu. Přirozené porosty dosahují věku několika staletí a v Mongolsku je doložen alespoň jeden strom starý téměř 1 200 let.
Je borovice sibiřská ohrožená?
Ne, IUCN ji řadí mezi málo dotčené druhy. Zůstává rozšířená v rozsáhlém areálu tajgy navzdory místní těžbě dřeva a sběru semen.
Podobné rostliny
Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.
