Pepřovník opojný (Piper methysticum, G.Forst. 1786)

Identita

Pepřovník opojný (Piper methysticum G.Forst., 1786) je větvený keř z čeledi pepřovníkovitých (Piperaceae), pěstovaný pro kořen, který může v dospělosti vážit až 7 kg. Na rozdíl od blízce příbuzného divokého druhu Piper wichmannii téměř nikdy netvoří životaschopná semena: jde o sterilní kulturní rostlinu, množenou výhradně stonkovými řízky, nikdy výsevem. ^{1 5}

Označení kava pochází z tonžštiny a markézštiny a znamená „hořký“, podle chuti kořene připraveného jako nápoj. Totéž slovo označuje rostlinu i tradiční nápoj z jejího kořene, užívaný pro uvolňující účinky v celém západním Tichomoří. ^{1 7}

Poznávací znaky

Větvený keř Piper methysticum běžně dorůstá 2 m, nejbujnější jedinci až 4 m. Z tlustého dřevnatého oddenku vyrůstá několik stonků o průměru 1 až 3 cm. V jejich uzlinách se objevují zduřelé vzdušné kořeny, což je znak společný mnoha dalším druhům rodu Piper. ^{5 7}

Velké střídavé listy mají srdčitý tvar, podobně jako u většiny druhů rodu. Sklízený kořen se dělí na dvě odlišné části: silné kořeny u kořenové hlavy, jejichž kusy se přirovnávají k dřevěným žetonům, a tenčí postranní kořeny, které obsahují více kavalaktonů. ⁷

V pěstitelských podmínkách kava na rozdíl od řady dalších pepřovníků kvete a plodí zřídka. Téměř soustavná nepřítomnost květů a plodů pomáhá potvrdit určení již vzrostlého jedince. ⁵

Užitečná taxonomie

Pro kavu platí přijaté jméno Piper methysticum G.Forst., publikované roku 1786, v čeledi Piperaceae. WCVP eviduje také Piper methysticum L.f. 1782 jako neplatné jméno, odlišné od platného Forsterova jména. ¹

Blízkým příbuzným je Piper wichmannii C.DC., považovaný za divokého předka kavy; POWO jej nadále uznává jako samostatný přijatý druh. Analyticko-chemické práce doložily sourodost obou taxonů na úrovni druhu. Proto se Piper methysticum var. wichmannii objevuje mezi synonymy Piper wichmannii, nikoli pěstované kavy. ^{2 6}

Taxonomická blízkost může ztížit určování v terénu: podobná divoká rostlina může být plodný a chemicky odlišný Piper wichmannii, nikoli vlastní pěstovaná kava. ²

Stanoviště a rozšíření

Za původní areál kavy označuje POWO území od ostrovů Santa Cruz v Šalomounových ostrovech po Vanuatu. Vzhledem k dnešnímu pěstování po celém západním Tichomoří jde o malou oblast. ¹

Po domestikaci kavu rozšiřovali dávní mořeplavci po západním Tichomoří, zejména na Havaj, do Federativních států Mikronésie, na Fidži, Samou a Tongu. V těchto oblastech má její pěstování dodnes pevné místo. ⁷

Vlhká stanoviště u vodních toků hostí Piper methysticum od hladiny moře do 800 m n. m., na propustných kamenitých půdách. Mladé rostliny vyhledávají stín, zatímco zakořeněné exempláře snášejí více slunce, aniž by je potřebovaly. ⁵

Životní cyklus a rozmnožování

Pěstovaná kava se jako sterilní kulturní rostlina množí výhradně stonkovými řízky s uzlinou. Pohlavní rozmnožování semeny je v kultuře zcela ojedinělé, na rozdíl od dosud plodného divokého předka Piper wichmannii. ^{7 6}

Sklizňová zralost výrazně závisí na kultivaru: ušlechtilé odrůdy potřebují až 5 let, než je kořen plně využitelný, zatímco takzvané neušlechtilé odrůdy neboli tudei přibližně 1 rok. Kořen nejstarších jedinců může v dospělosti vážit až 7 kg. ^{7 5}

Využití a rizika

Při tradiční přípravě se čerstvý či sušený kořen roztluče nebo nastrouhá, smíchá s vodou či kokosovým mlékem a přecedí přes tkaninu. Tak vzniká nápoj kava. ^{5 4}

Hlavní účinné látky, kavalaktony, zahrnují 18 identifikovaných molekul. Šest z nich představuje přibližně 96 % farmakologické aktivity: kavain, dihydrokavain, methysticin, dihydromethysticin, yangonin a desmethoxyyangonin. Kavalaktony se spojují s uvolněním a znecitlivěním úst; klinické studie zkoumaly dávky 105 až 210 mg denně podávané několik týdnů. ^{7 4}

Nejlépe doložené riziko kavy se týká jater. Lékařská literatura uvádí 50 až 100 klinicky potvrzených případů poškození jater s únavou, nevolností a žloutenkou, které nastaly 2 až 24 týdnů po zahájení užívání; některé byly závažné či smrtelné. Toto riziko vedlo Německo, Švýcarsko a Kanadu k omezení či zákazu prodeje kavy, později částečně zmírněným. ^{4 3}

Dlouhodobé intenzivní užívání se pojí také s vratnými kožními změnami na nohou, které po snížení spotřeby ustupují. ³

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Stovky tradičních kultivarů kavy se dělí do dvou hlavních chemických skupin. Ušlechtilé kultivary, například Melomelo z Vanuatu nebo havajské Isa a Mahakea, mají profil kavalaktonů hodnocený jako příznivější než u tudei a je u nich hlášeno méně nežádoucích účinků. ^{7 6}

Neušlechtilé kultivary tudei dospívají přibližně za 1 rok, oproti až 5 letům u ušlechtilých kultivarů. Obsahují však více flavokavainů, látek spojovaných s doloženým rizikem poškození jater u lidí. ^{7 4}

Při záměně připadají v úvahu především dva blízké druhy: Piper wichmannii, plodný divoký předek kavy, a novozélandská kawakawa, Piper excelsum, bez psychoaktivních účinků navzdory podobnému lidovému jménu. Rozsáhlý rod Piper zahrnuje také pepřovník černý, Piper nigrum, pěstovaný pro kuchyňské využití, které s využitím kavy nesouvisí. ⁷

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Piper methysticum G.Forst.
• Plants of the World Online / Kew, Piper wichmannii C.DC.
• National Center for Complementary and Integrative Health, Kava
• NCBI Bookshelf, Kava Kava (klinický přehled LiverTox)
• Useful Tropical Plants Database, Piper methysticum
• Wang a kol. 2013, Journal of Food Science and Technology, obsah kavalaktonů v odrůdách kavy Isa a Mahakea
• Wikipedia, Kava