Topol osika (Populus tremula, L. 1753)

Identita

Topol osika (Populus tremula L., 1753), nazývaný také osika obecná, patří do rodu Populus z čeledi vrbovitých (Salicaceae). Řapík zploštělý kolmo k listové čepeli proměňuje i nejlehčí závan vzduchu v nepřetržité chvění listů. U evropských stromů jde o neobvyklý znak, podle něhož Linné zvolil druhové jméno tremula. ^{1 5}

Od Islandu a Britských ostrovů až po Beringovo moře zasahuje původní areál napříč mírnou Eurasií; izolované populace rostou také v severoafrickém Atlasu. V Himálaji a Japonsku tento druh chybí. Jeho ekologickou niku tam zaujímají jiné blízce příbuzné osiky. ⁶

Poznávací znaky

Na plném slunci dorůstá topol osika běžně 15–21 m a u stromů, jejichž půda zůstávala první dva roky vlhká, přesahuje 25 m. Mladý kmen je štíhlý a vzpřímený. Hladká šedozelená kůra s tmavými kosočtverečnými lenticelami postupně šedne a u paty kmene s věkem rozpraskává. ^{3 4}

Okrouhlé až vejčité listy mají průměr 3–8 cm a hrubě zubatý okraj. Rozhodujícím poznávacím znakem zůstává dlouhý zploštělý řapík. I slabý proud vzduchu díky němu vyvolá souvislé chvění olistění, které topol bílý ani topol černý tímto způsobem nevykazují. ^{5 3}

Druh je dvoudomý, samčí a samičí květy tedy nese na oddělených jedincích. Hnědočervené samčí jehnědy a zelenavější samičí jehnědy se objevují před listy, koncem zimy nebo na samém začátku jara. Pohlaví stromu tak lze pozorovat již před olistěním. ^{4 5}

Užitečná taxonomie

Pro eurasijskou osiku používá POWO/WCVP přijaté jméno Populus tremula L. Pod tímto jménem je vymezen jediný druh. Popsána byla řada regionálních variet a forem, dnes většinou chápaných jako synonyma nebo pouhá zeměpisná proměnlivost:

• Populus tremula var. villosa (Láng) Peterm., popsaná varieta;
• Populus tremula var. pendula Loudon, popsaná varieta;
• Populus tremula f. tomentella C.K.Schneid., popsaná forma;
• Populus tremula subsp. davidiana (Dode) Hultén, popsaný poddruh.

Poslední uvedený taxon, často oddělovaný jako Populus davidiana, obývá nejvýchodnější část areálu ve východní Asii. Naproti tomu Populus tremula a Populus tremuloides zůstávají dvěma samostatnými druhy, nikoli synonymy. Severoamerický topol osikovitý má zcela oddělený areál na západ od Atlantiku. ^{1 2}

Stanoviště a rozšíření

Jako pionýrská dřevina osidluje Populus tremula mezi prvními světliny, spáleniště, říční břehy a narušená místa s obnaženou půdou a dostatkem světla. Když se porost zapojí a převládnou dřeviny snášející stín, například buk, osika místně ustupuje. Pro obnovu jí pod uzavřeným zápojem chybí světlo. ^{5 4}

Mírná Eurasie od Atlantiku po Beringovo moře tvoří hlavní část rozšíření; izolovaný výběžek sahá do severoafrického Atlasu v Alžírsku a Maroku. IUCN hodnotí Populus tremula jako málo dotčený druh. Odpovídá tomu velmi rozsáhlý kontinentální areál i celkově stabilní populace. ^{9 8}

Strom schopný přesáhnout 25 m vykazuje mimořádnou klimatickou odolnost. Nejsevernější provenience snášejí extrémní mrazy až −40 °C, a druh proto proniká daleko do boreálních šířek. Na jihu areálu, například ve Francii, naopak vystupuje do hor a obsazuje chladnější vlhké svahy, často nad obdělávanými plochami a nejteplejšími nížinami. ^{4 9}

Životní cyklus a rozmnožování

Ještě před rašením listů přichází kvetení, podle zeměpisné šířky v únoru nebo březnu. Drobná semena obalená vatovitým chmýřím roznáší vítr, klíčivost si však uchovávají pouze několik dní. Nenajdou-li v této krátké době obnaženou vlhkou půdu, nevyklíčí. Převládajícím způsobem rozmnožování se pak stává tvorba kořenových výmladků. ^{4 5}

Podél rozbíhavých kořenů vytváří Populus tremula početné kořenové výmladky, z nichž vznikají kolonie geneticky shodných kmenů pocházejících z jediného jedince. Stejnou strategii využívá severoamerický Populus tremuloides, jehož kolonie patří k nejrozsáhlejším známým klonům. Tento rekord náleží příbuznému americkému druhu, nikoli eurasijské osice. ⁵

Využití a rizika

Bílé lehké dřevo slouží k výrobě zápalek, buničiny a palet; pro malou hořlavost se z něj dříve vyráběly dřeváky. Nízká hustota vysvětluje i rychlý rozklad odumřelého kmene. Tlející dřevo tak poskytuje cenné prostředí hmyzu vázanému na mrtvé dřevo i vzácným dřevokazným houbám. ^{4 5}

V kůře je obsažen salicin, sloučenina příbuzná aspirinu, tradičně používaná proti horečce a revmatickým bolestem. Pro kočky, psy ani člověka není u listů či kůry doloženo toxické riziko. U koní zůstává stav nejistý, protože chybějí údaje vztahující se přímo k tomuto druhu. ⁴

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Švédský sloupovitý kultivar 'Erecta' nabízí kompaktnější alternativu k původnímu druhu ve stísněných městských prostorech a získal ocenění Award of Garden Merit RHS. Vzácněji se pěstují 'Pendula', roubovaný na Populus canescens, a 'Purpurea' s lehce purpurovým olistěním. ^{7 6}

K opakovaným záměnám dochází se třemi příbuznými taxony:

• Populus alba, topol bílý, má na rubu listů bělavou plsť, která osice chybí;
• Populus canescens, topol šedý, je křížencem obou předchozích druhů a s méně nápadnou plstnatostí stojí mezi nimi;
• Populus tremuloides, severoamerický topol osikovitý, má velmi podobný tvar a chvění listů, ale světlejší mladou kůru a výhradně severoamerický původní areál.

Zploštělý řapík spolu s chybějící plstí na rubu listu stačí k odlišení Populus tremula od dvou uvedených plstnatých protějšků, topolu bílého a topolu šedého.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Populus tremula L.
• International Plant Names Index, Populus tremula L.
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Populus tremula
• Plants For A Future, Populus tremula
• Woodland Trust, Aspen (Populus tremula)
• Trees and Shrubs Online (Bean), Populus tremula
• Royal Horticultural Society, Populus tremula 'Erecta'
• IUCN Red List, hodnocení Populus tremula (Barstow et al., 2017)
• Tela Botanica (referenční seznam BDTFX), Populus tremula L.
• USDA GRIN Taxonomy, Populus tremula L.