Topol osikovitý (Populus tremuloides, Michx. 1803)

Identita

Topol osikovitý (Populus tremuloides Michx.), poprvé popsaný roku 1803, je opadavý strom rodu Populus z čeledi vrbovitých (Salicaceae). Druhové jméno tremuloides znamená „podobný osice“ a odkazuje na olistění, které se pohybuje při sebemenším závanu vzduchu. Anglicky je znám také jako Quaking aspen, Trembling aspen či Popple. ^{1 2}

Žádná jiná původní dřevina Severní Ameriky nemá tak rozsáhlý areál: sahá od Aljašky až do hor středního Mexika. Tento pionýrský druh během několika vegetačních období osidluje spáleniště, paseky a opuštěné plochy. Pomáhá mu rychlý růst i výrazná schopnost tvořit z kořenů výmladky. ^{7 3}

Poznávací znaky

Běžná výška Populus tremuloides činí 12–25 m, výjimečné stromy přesahují 30 m. Hladká zelenobílá kůra mladých stromů začíná po 15–20 letech u paty praskat a černat. Pod kůrou se skrývá tenká zelená fotosyntetická vrstva, díky níž strom vytváří cukry i uprostřed zimy. ^{5 4}

Téměř okrouhlé listy mají průměr 4–6 cm. Jejich řapík je zploštělý kolmo k čepeli a způsobuje typické chvění listů i v nepatrném vánku, které druhu dalo jméno. Leskle zelené olistění se na podzim mění na zlatožluté, jen vzácně červená. ^{2 3}

Samčí a samičí květy vyrůstají v oddělených jehnědách na různých jedincích, strom je tedy dvoudomý. Květy se objevují před olistěním. Z tobolek se později uvolňují drobná semena obalená vatovitým chmýřím, která vítr roznáší na velké vzdálenosti. ⁷

Užitečná taxonomie

André Michaux popsal topol osikovitý roku 1803 ve své Flora Boreali-Americana pod jménem Populus tremuloides. Patří do čeledi vrbovitých (Salicaceae), stejně jako vrby. Toto jméno zůstává základním bodem pro určení botanické identity druhu. ¹

Přes množství zahradnických synonym se jméno nemění. Od 19. století byla popsána řada variet a forem, například P. tremuloides var. aurea nebo var. pendula. Žádná z nich však v současných referenčních seznamech nemá status samostatného druhu. Spolehlivým vodítkem tak zůstává přijaté jméno Populus tremuloides. ¹

Eurasijský topol osika (Populus tremula L.) představuje jiný druh. Přestože oba sdílejí celkový vzhled i podobné druhové jméno, jejich areály jsou zcela oddělené. Jeden roste v Severní Americe, druhý v Evropě a mírné Asii. ¹

Stanoviště a rozšíření

Z Aljašky přes téměř celou Kanadu pokračuje původní areál až do hor středního Mexika. Tak velké území nepokrývá žádná jiná severoamerická dřevina. Na západě Spojených států roste především v nadmořských výškách 1 500–3 700 m, zatímco dále na severu sestupuje do nížin. ^{7 2}

Severní hranice výskytu sleduje spíše nesnášenlivost permafrostu, trvale zmrzlé půdy, než pevnou teplotní mez. Jižní hranice přibližně odpovídá červencové izotermě 24 °C. Mezinárodní svaz ochrany přírody řadí Populus tremuloides mezi málo dotčené druhy díky rozsáhlému areálu, přestože od 90. let 20. století v několika oblastech amerického západu dochází k místnímu odumírání porostů. ^{7 6}

Životní cyklus a rozmnožování

Ze semen se druh v přírodě rozmnožuje jen vzácně. Drobounká a málo odolná semena vyklíčí pouze na obnažené vlhké půdě, a to během několika málo dní po rozšíření. Příležitost k úspěšnému vyklíčení je tedy velmi krátká. ⁷

Převážná část šíření probíhá kořenovými výmladky. Nové kmeny vyrůstají z adventivních pupenů na kořenech mateřského stromu. Vzniká podzemní síť spojující stovky až tisíce geneticky shodných kmenů. Celá kolonie má společný kořenový systém; nejde však o skutečný oddenek. ⁵

Nejznámější klon druhu, přezdívaný Pando, zabírá v Utahu přibližně 43 hektarů. Jeho tisíce geneticky totožných kmenů sdílejí jeden kořenový systém a celkem by mohly vážit asi 6 000 tun, více než naprostá většina dosud zaznamenaných živých organismů. Stáří zůstává předmětem diskuse: podle jednotlivých studií se odhady pohybují od několika tisíc do více než 80 000 let. ⁵

Po požáru, který zničí nadzemní část, přežijí kořeny pod zemí a rychle vytvoří nové výmladky. Oheň tak pro Populus tremuloides nepředstavuje hrozbu v tomto smyslu; podporuje jeho obnovu vůči konkurenčním jehličnanům. Podzemní systém umožňuje návrat porostu i po ztrátě kmenů. ⁷

Využití a rizika

Měkké lehké dřevo není vhodným palivem, protože pomalu vysychá a rychle hnije. Poskytuje však kvalitní buničinu a používá se také k výrobě OSB desek, lehkých beden a překližky. Jeho využití tak spočívá hlavně ve zpracování na lehké výrobky a papír. ^{3 2}

Vnitřní kůra, jedlá syrová nebo sušená a rozemletá na mouku, i míza sloužily původním obyvatelům Severní Ameriky jako potrava v době nouze. Kůru bohatou na salicyláty příbuzné látkám ve vrbě používali také jako náhradu chininu proti horečce. Populus tremuloides není považován za toxický při požití pro lidi ani domácí zvířata, dlouhodobé vnitřní užívání kůry však může vyvolat zažívací obtíže. ³

V zimě poskytuje tenká fotosyntetická vrstva pod kůrou potravu jelenům, wapiti a zajícům. Když sníh zakryje podrost, seškrabávají kůru mladých kmenů. Bobr naproti tomu kmeny kácí a využívá je jako potravu i ke stavbě hrází a obydlí. ⁵

Od 90. let 20. století postihuje některé západoamerické populace náhlé odumírání. Nadměrný okus velkými býložravci a potlačování přirozených požárů porosty oslabují. Při dlouhotrvajícím suchu pak snáze podléhají napadení dřevokazným hmyzem. Ustupující porosty tak odrážejí souběh několika zátěží. ⁷

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Množení přirozenými výmladky nebo kořenovými řízky převažuje nad šlechtěním odrůd, takže jen málo zahradnických kultivarů má ustálené jméno. K těm uznávaným komerčním patří Prairie Gold. Byl vybrán pro lepší snášení horka a vlhkosti nížinných letních podmínek, zůstává však omezen na zónu mrazuvzdornosti USDA 4. ⁴

Pod jménem Pendula nabízejí některé specializované školky také převislou formu. Její zahradnický status se liší podle dodavatele, protože v referenčních seznamech rostlin není vedena jako ustálený kultivar.

Nejčastěji se zaměňuje s eurasijským topolem osikou (Populus tremula), podobným jménem i tvarem, který však v Severní Americe samovolně neroste. Na amerických stanovištích sdílí Populus tremuloides někdy vlhká místa s topolem balzámovým (Populus balsamifera L.). Ten má tmavší kůru a protáhlejší špičaté listy, které jsou při rašení lepkavé. ¹

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Populus tremuloides Michx.
• NC State Extension, Populus tremuloides (Quaking Aspen)
• Plants For A Future, Populus tremuloides
• Missouri Botanical Garden, Populus tremuloides
• National Park Service, fakta o topolu osikovitém (Bryce Canyon)
• IUCN Red List of Threatened Species, hodnocení Populus tremuloides
• USDA Forest Service, Fire Effects Information System, Populus tremuloides