Slivoň vrbová (Prunus salicina, Lindl. 1830)

Identita

Slivoň vrbová (Prunus salicina Lindl., 1830), známá jako japonská bluma, je opadavý ovocný strom rodu Prunus z čeledi růžovitých (Rosaceae). Navzdory označení japonská klade POWO její skutečný původní areál do Číny, ruského Dálného východu, severního Vietnamu a na Tchaj-wan, nikoli do Japonska. ^{1 7}

Druhové jméno salicina vychází z latinského salicinus, „podobný vrbě“ (Salix). Popisuje protáhlé jemně pilovité listy, které vzhledem připomínají vrbu více než evropskou slivoň. ³

Označení japonská bluma odráží historii pěstování. V Japonsku se druh pěstoval po staletí, než se japonské odrůdy koncem 19. století dostaly do Kalifornie. Z nich pochází většina čerstvých blum prodávaných dnes v Severní Americe. ²

Poznávací znaky

Planě rostoucí slivoň vrbová dosahuje výšky 9 až 12 m. Většina stromů v sadech se však každoročním řezem udržuje mezi 3 a 5 m. Plné dospělosti dosahuje kompaktní kultivar jako Shiro podle RHS za 5 až 10 let. ^{2 3}

Podlouhle obvejčité listy měří 6 až 12 cm na délku a 2,5 až 5 cm na šířku. Mají jemně pilovitý okraj a tmavozelenou lesklou svrchní stranu. Mladé větévky jsou purpurově načervenalé, letošní výhony žlutočervené; jde o užitečný zimní znak bez listů a květů. ³

Časně na jaře vykvétá před olistěním nebo současně s ním. Bílé pětičetné květy o šířce přibližně 2 cm vyrůstají po dvou či třech na jednoletém dřevě. Většina kultivarů vykazuje autoinkompatibilitu, tedy neschopnost oplodnění vlastním pylem, a pro plodnost potřebuje poblíž druhou kompatibilní slivoň vrbovou. ^{2 4}

Peckovice dosahuje průměru 4 až 7 cm. Žlutou, červenou, zelenou nebo fialovou slupku pokrývá jemné voskové ojínění, dužnina je žlutorůžová a šťavnatá. Podle kultivaru a podnebí dozrává od konce května do srpna. ^{3 4}

Užitečná taxonomie

Pro slivoň vrbovou uvádí POWO přijaté jméno Prunus salicina Lindl. Ve starší botanické a zahradnické literatuře se objevuje několik dalších jmen:

• Prunus trifolia Roxb. (starší botanické jméno)
• Cerasus salicina (Lindl.) Loudon (starší botanické jméno)
• Prunus botan hort. ex Chow (jméno ze starší zahradnické literatury)
• Prunus salicina var. mandshurica (Skvortsov) Skvortsov & A.I.Baranov (botanická varieta)
• Prunus salicina var. pubipes (Koehne) L.H.Bailey (botanická varieta)

V rámci druhu se uznávají čtyři botanické variety: var. salicina, var. pubipes, var. mandshurica a var. cordata. Prodejní jména kultivarů jako Santa Rosa nebo Shiro neodpovídají žádné z těchto botanických variet. Jde pouze o zahradnické výběry přiřazené k druhovému jménu. ¹

Stanoviště a rozšíření

Původní rozšíření Prunus salicina vymezuje POWO od ruského Dálného východu přes Čínu po severní Vietnam a Tchaj-wan. V Číně druh roste ve světlých lesích, na lesních okrajích, v křovinách a podél údolních vodních toků v nadmořské výšce 200 až 2600 m. ^{1 3}

Z východoasijské oblasti původu se pěstování již před staletími rozšířilo do Koreje a poté Japonska. Kolem roku 1870 překročilo Tichý oceán do Kalifornie a dostalo se i do Austrálie. Ve Francii dnes druh zaujímá přibližně 25 až 30 % ploch osázených slivoněmi pro stolní ovoce. ⁷

Při pěstování snáší strom širokou škálu půd od písku přes hlínu po jíl, pokud dobře odvádějí vodu. Přemokření podporuje hnilobu kořenů, což je riziko společné i dalším ovocným druhům rodu Prunus. ^{3 2}

Životní cyklus a rozmnožování

Pecka po 2 až 3 měsících chladové stratifikace může vyklíčit. Semenáče však věrně neopakují vlastnosti rodičovského kultivaru, proto se prodejní ovocné stromy téměř vždy roubují. ³

Kvetení předchází rašení listů nebo je doprovází na počátku jara. Pozdní mráz o pouhých -2 °C stačí ke zničení všech květů a tím i sklizně daného roku. Protože je většina kultivarů autoinkompatibilní, pro dobrou násadu plodů je potřebné cizosprášení mezi dvěma kompatibilními slivoněmi vrbovými. ^{2 4}

Zrání plodů pak probíhá po celé léto. Trvanlivost je krátká, 3 až 4 dny při pokojové teplotě a 1 až 2 týdny v chladu. Proto se plody často zpracovávají na džem, ovocné víno nebo sušené výrobky místo dlouhého skladování v obchodě. ³

Využití a rizika

Nejdůležitější je ovocnářské využití: dužnina zralého plodu se jí syrová i vařená a připravují se z ní džemy a ovocná vína. Ve východní Asii se z celých plodů vyrábějí také cukrovinky a likéry. ³

Pro slivoň vrbovou platí obdobné rozlišení jako pro jiné peckoviny rodu Prunus: dužnina zralého plodu je jedlá, strom jako celek však jedlý není. ASPCA řadí slivoně mezi rostliny toxické pro kočky, psy a koně. ⁵

Riziko souvisí s kyanogenními glykosidy ve stoncích, listech a zejména pecce; při vadnutí listů nebezpečí roste. Uváděnými příznaky po znepokojivém požití jsou cihlově červené sliznice, rozšířené zornice, dechová tíseň, lapání po dechu a šok. ⁵

Po požití většího množství listů, větévek nebo rozbitých pecek je vhodnější kontaktovat veterináře či toxikologické informační středisko a upřesnit zasažený druh, než zkoušet domácí léčbu. ⁵

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Obchodní kultivary jsou zahradnické výběry, nikoli botanické variety. Santa Rosa, vyšlechtěná školkařem Lutherem Burbankem, bývá uváděna jako chuťové měřítko. Shiro má zlatožluté plody a kompaktnější vzrůst, Methley je samosprašná s tmavočervenými plody a Ozark Premier se hodí pro horká léta. ^{2 4}

Častá záměna se týká slivoně domácí, Prunus domestica. Ta je hexaploidní, zatímco Prunus salicina má diploidní genom. Plody slivoně domácí bývají protáhlejší a vhodné k sušení na sušené švestky; slivoň vrbová dává spíše kulaté plody s hladkou ojíněnou slupkou. ¹

Záměna je možná také se slivoní myrobalánem, Prunus cerasifera, často používanou jako podnož nebo kvetoucí živý plot. Její plody jsou výrazně menší než u kultivarů Prunus salicina. U mladého stromku ve školce zůstávají nejspolehlivějším vodítkem botanické jméno a podnož. ¹

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Prunus salicina Lindl.
• Royal Horticultural Society, Prunus salicina 'Shiro' popis rostliny
• Plants For A Future, Prunus salicina
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Prunus salicina 'Methley'
• ASPCA, toxicita slivoní
• IUCN Red List, Prunus salicina hodnocení
• Integrated Taxonomic Information System, Prunus salicina Lindl., TSN 506232
• Wikidata, Prunus salicina (Q1250033)