kohoutek věncový (Silene coronaria, (L.) Clairv. 1811)

Identita

Silene coronaria (Silene coronaria (L.) Clairv., 1811), česky kohoutek věncový, je dvouletá až krátkověká vytrvalá bylina z čeledi hvozdíkovitých (Caryophyllaceae). Jako první ji roku 1753 popsal Carl von Linné pod jménem Agrostemma coronaria. Joseph Philippe de Clairville ji v roce 1811 zařadil do rodu Silene; právě tuto kombinaci dnes přijímá databáze POWO. ^{1 8}

Rodové jméno Silene vychází z latinského Silenus, označení břichatého Bakchova druha, jehož připomínal nafouklý květní kalich. Dlouho byl druh řazen do rodu Lychnis. Toto jméno pochází z řeckého lychnos, lampa, s odkazem na zářivost květů. K přeřazení do Silene vedly fylogenetické studie, podle nichž byl rod Lychnis vnořen do tohoto širšího rodu. ⁸

Francouzské označení coquelourde je doloženo již od roku 1539, tehdy pro sasanku. Jeho původ zůstává sporný. Přes zvukovou podobnost nesouvisí s francouzským jménem vlčího máku, coquelicot; tato historie patří francouzskému názvu, nikoli českému jménu kohoutek. ⁸

Poznávací znaky

Hmatem i pohledem vyniká stříbřitě bílá vlnatá plsť, která pokrývá lodyhu a listy i mimo období květu. Vstřícné vejčité až kopinaté listy nejprve tvoří nízkou růžici. Později vyrůstají vzpřímené větvené lodyhy vysoké 40 až 90 cm, přičemž trs zabírá přibližně 30 až 60 cm do šířky. ^{2 4}

Květy o průměru 2,5 až 3 cm mají pět zaoblených korunních lístků zářivě růžově purpurové až nachové barvy. U některých kultivarů jsou bílé. Trubkovitý kalich nese deset nestejně výrazných žilek a stejnou bělavou plsť jako zbytek rostliny. Podle klimatu trvá kvetení od června do září. ^{4 2}

Pokud je rostlina zelená místo šedavé a postrádá plstnaté odění, pravděpodobně patří k jinému druhu rodu. Stříbřitá plsť zůstává nejspolehlivějším znakem pro určení Silene coronaria, i když barva květů může být u více druhů podobná. ³

Užitečná taxonomie

Pro Silene coronaria (L.) Clairv. používá POWO toto jméno jako přijaté. Původní jméno, tedy basionym, a několik synonym však zůstávají rozšířené, zejména v zahradnickém obchodu:

• Agrostemma coronaria L., 1753 (basionym, původní jméno);
• Lychnis coronaria (L.) Desr., 1792 (synonymum);
• Coronaria coronaria (L.) Huth, 1893 (synonymum);
• Lychnis coriacea Moench, 1794 (synonymum);
• Coronaria coriacea (Moench) Schischk. ex Gorschk., 1936 (synonymum);
• Coronaria tomentosa A.Braun, 1843 (synonymum).

Ve školkách se Lychnis coronaria vyskytuje častěji než přijaté Silene coronaria, dokonce i na nových etiketách. Jde o platné homotypické synonymum, tedy jiné jméno založené na stejném nomenklatorickém typu, nikoli o chybné určení rostliny. Při nákupu i vyhledávání v literatuře poskytuje stabilní oporu jméno Silene coronaria. ¹

Stanoviště a rozšíření

Kamenité svahy střední a jižní Evropy navazují v původním areálu na Turecko, severní Írán a střední Asii až k západnímu Himálaji. Druh tu roste na skalnatých stráních a osluněných svazích, od nížin po střední horské polohy. ¹

Díky rozsáhlému pěstování zdomácněl daleko za původním areálem: v západní Evropě, Severní a Jižní Americe i severní Africe. Ve Francii roste zplaněle na kamenitých místech na jihu a ve středu země a je veden v národním inventáři přírodního dědictví. ^{8 7}

Ve Spojených státech má pěstování dlouhou historii. Bohaté vysemeňování, někdy s více než tisícem semen na jediné rostlině, vedlo roku 2008 k zařazení na seznam sledovaných rostlin Oregonské botanické společnosti. Toto regionální sledování vyjadřuje místní obavu ze šíření. ⁶

Životní cyklus a rozmnožování

Jarní nebo letní výsev probíhá přibližně při 18 až 20 °C. Semena klíčí za dva až tři týdny a během první sezony vznikne nízká nekvetoucí růžice. K růstu květních lodyh a ke kvetení dochází až ve druhé sezoně, v typickém dvouletém cyklu Silene coronaria. ³

Po odkvětu se každý květ mění v suchou tobolku s pěti zahnutými zuby. Uvolňuje množství drobných semen rozptylovaných větrem. Právě jejich počet vysvětluje samovolné vysemeňování, které bývá vidět u paty záhonů. ⁴

Pěstitelské množení využívá výsev nebo jarní dělení dobře zapojených trsů. Dělení je rychlejší cestou ke kvetoucí rostlině než výsev a umožňuje získat květy již v prvním roce. ³

Využití a rizika

Ve skalkách, na suchých obrubách a ve štěrkových záhonech převládá okrasné využití. Stříbřité listy kontrastují s okolní zelení i tehdy, když rostlina právě nekvete. ⁴

Sušené vlnaté listy historicky sloužily jako knoty do olejových lamp, což souvisí se starším rodovým jménem Lychnis. Ve starověku se květy také vplétaly do věnců pro vítěze sportovních soutěží; k tomuto použití odkazuje druhové jméno coronaria. ⁴

Z hlediska bezpečnosti řadí ASPCA rostlinu mezi netoxické druhy pro kočky a psy. Toxicita pro koně není doložena. V listech ani květech nebyla dosud zjištěna žádná toxická látka, což však nenahrazuje chybějící údaje o koních. ⁵

Snadno dostupný nektar v otevřeném pětičetném květu přitahuje včely a motýly uprostřed léta, kdy už některé jiné skalničkové trvalky odkvetly. ⁴

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Tři stabilní selekce rozlišované v zahradnickém prodeji jsou Alba s bílými květy, Oculata s bílými květy a kontrastním červeným či růžovým očkem a Atrosanguinea se sytě purpurovými květy a stříbřitým olistěním světlejším než u typové formy. Plnokvětá Flora Plena zůstává v katalozích vzácná. ⁴

Záměny se nejčastěji týkají druhů Lychnis flos-cuculi, s dělenými růžovými květy a zelenými neplstnatými listy, a Silene dioica, rovněž bez charakteristické stříbřité plsti. Rostlina bez typického bělavého odění proto pravděpodobně není Silene coronaria, i kdyby měla květy podobné barvy. V tomto případě rozhoduje hmat rychleji než samotný odstín květu. ¹

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Silene coronaria (L.) Clairv.
• Royal Horticultural Society, Silene coronaria - rose campion
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Lychnis coronaria
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Silene coronaria
• ASPCA, údaje o toxicitě rose campion
• Invasive Plant Atlas of the United States, Silene coronaria
• INPN, Silene coronaria (L.) Clairv., 1811
• Wikipédia FR, Coquelourde des jardins
• Société Nationale d'Horticulture de France, Coquelourde des jardins
• Wikidata, Silene coronaria