lilek karolínský (Solanum carolinense, L. 1753)

Identita

Solanum carolinense (Solanum carolinense L., 1753), česky také lilek karolínský, je vytrvalá bylina rodu Solanum z čeledi lilkovitých (Solanaceae). V angličtině je známá jako horsenettle. Plants of the World Online přijímá jméno, které Linné zveřejnil roku 1753 v díle Species Plantarum. ^{1 8}

Druhové jméno carolinense odkazuje na Karolíny, oblast jihovýchodu Spojených států, kam Linné kladl původ rostliny. Anglické horsenettle spojuje dva rysy: ostnité listy připomínající kopřivu a častý výskyt na pastvinách. Koně se přitom listům vyhýbají, protože jim jejich chuť velmi nevyhovuje. ²

Poznávací znaky

Vzpřímená hranatá lodyha Solanum carolinense dosahuje 30 cm až 1,20 m a nese bílé až nažloutlé ostny, které stárnutím dřevnatí. Plevel někdy roste spíše rozložitě a vytváří husté kolonie namísto jednotlivých izolovaných rostlin. Ostny jsou proto patrné nejen na vysokých, ale i na nižších porostech. ^{2 3}

Střídavé listy jsou vejčité až podlouhlé, dlouhé 7–15 cm, se zvlněnými a nepravidelně laločnatými okraji. Pokrývají je hvězdovité chlupy. Ostny se nacházejí i na spodní straně silných žilek, což rostlinu odlišuje od většiny ostatních plevelných lilkovitých. ^{2 3}

Bílé až světle fialové hvězdovité květy měří přibližně 2 cm a otevírají se v malých vrcholících od léta do začátku podzimu. Pět nápadných žlutých tyčinek je jediným vodítkem k potravě pro čmeláky, kteří květy opylují vibracemi bez nektarové odměny. Kulovité lysé plody mají průměr 1,5–2,5 cm. Zelené bobule při zrání žloutnou a svrašťují se, připomínají drobná rajčata a obsahují přibližně šedesát zploštělých semen. ^{2 3}

Užitečná taxonomie

Jméno Solanum carolinense L., zveřejněné roku 1753, zůstává podle Plants of the World Online přijímaným jménem. Druh má dvě nyní uznávané variety: typovou Solanum carolinense var. carolinense a Solanum carolinense var. floridanum Chapm., popsanou z Georgie a Floridy. ¹

Několik heterotypických synonym bylo původně navrženo samostatně a později přiřazeno k tomuto druhu: Solanum floridanum Raf., Solanum godfreyi Shinners, Solanum obliquatum Raf. a Solanum pleei Dunal. Stabilním vodítkem zůstává přijímané vědecké jméno, zvláště když se některá historická jména ve starších regionálních flórách překrývají. ¹

Rod Solanum, do něhož patří také rajče a lilek vejcoplodý, náleží do podčeledi Solanoideae a tribu Solaneae. Příbuznost s pěstovanou zeleninou vysvětluje, proč Solanum carolinense hostí několik škůdců a chorob společných s okolními zeleninovými porosty. ⁵

Stanoviště a rozšíření

Jihovýchod a středovýchod Spojených států tvoří jádro původního areálu Solanum carolinense. Sahá od Nové Anglie po Floridu a zasahuje do jižní Kanady, na Haiti a do severovýchodního Mexika. Rostlina zde osídluje písčité až hlinité půdy na plném slunci, suché i občas vlhké. ^{2 7}

Po zavlečení mimo původní areál se druh ustálil asi v patnácti zemích oblasti EPPO včetně Německa, Itálie, Nizozemska a Francie. Zpravidla jde o dosud omezené populace podél polí kukuřice, sóji a řepy nebo u cest. Evropská a středozemní organizace ochrany rostlin jej zařadila na výstražný seznam A2 a doporučuje regulaci jako karanténního organismu. ⁵

Mimo Evropu je výskyt doložen v mírné Asii, v Japonsku pod jménem warunasubi, v Austrálii a v jižní Africe, kde je zařazen mezi škodlivé plevele. I v samotných Spojených státech jej Aljaška, Michigan, Maryland, Iowa a Nevada úředně označují za škodlivý, ačkoli je jinde v zemi původní. ^{5 4}

Životní cyklus a rozmnožování

Semena i kořenový systém umožňují druhu Solanum carolinense účinné rozmnožování. Pod zemí kombinuje hluboký hlavní kořen a plazivé oddenky. Pouhý úlomek kořene ponechaný v půdě stačí k obnově celé rostliny. Nevhodně provedená mělká orba proto může ohniska výskytu rozmnožit, místo aby je odstranila. ⁵

Kvetení probíhá od léta do začátku podzimu. Zelené bobule pak během několika týdnů zežloutnou a svraští se. Zralé plody jedí bažanti, divocí krocani i drobní savci a roznášejí semena na velké vzdálenosti. Toto šíření doplňuje nepřetržité rozrůstání prostřednictvím kořenů. ³

První silné podzimní mrazy zničí nadzemní listy. Hlavní kořen i oddenky však přežívají zimy mírného pásu na většině území, kde druh zdomácněl. Kolonie tak může na jaře následujícího roku znovu obrazit, i když nad zemí přes zimu není vidět živá listová část. ⁵

Využití a rizika

V zemědělství je Solanum carolinense považován za škodlivý organismus. Konkuruje nízkým plodinám i pastvinám, snižuje výnosy a odolává několika běžným herbicidům včetně glyfosátu. Vyžaduje proto kombinaci chemického odplevelování a zpracování půdy přizpůsobeného vytrvalým plevelům. ⁵

Všechny části obsahují glykoalkaloidy, především solanin a soladulcidin, koncentrované zejména v listech a dosud zelených plodech. Požití vyvolává nevolnost, nadměrné slinění, zažívací obtíže a v těžkých případech útlum dýchání. Byly hlášeny smrtelné případy u malých dětí. Ohrožena jsou i hospodářská zvířata: za toxické se považuje množství odpovídající přibližně 0,1 % tělesné hmotnosti zvířete. Rukavice při vytrhávání chrání před ostny a omezují kontakt kůže se solaninem. ^{7 6}

Kořen a bobule přesto byly v letech 1916–1936 uvedeny v americkém National Formulary. Tradičně se jim připisovalo působení proti křečím a na podporu močení při astmatu nebo epilepsii. Od tohoto využití se dnes zcela upustilo kvůli jedovatosti rostliny. ⁷

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Uznávaný zahradnický kultivar druhu Solanum carolinense neexistuje. Jde o planý plevel, který nikdy nebyl šlechtěn pro okrasné využití. ²

Nejčastější záměny se týkají tří dalších ostnitých nebo jedovatých lilkovitých. Lilek potměchuť (Solanum dulcamara) šplhá, nemá ostny a kvete fialově se žlutým středem. Solanum rostratum je mnohem hustěji ostnitý a má žluté květy. Solanum elaeagnifolium se odlišuje hned na pohled stříbřitým plstnatým oděním listů. ⁵

Vzpřímený vzrůst spolu s ostny na lodyze a hlavních listových žilkách odlišuje Solanum carolinense spolehlivěji než samotný tvar listů. Šplhavá rostlina nebo jedinec bez ostnů proto ukazuje hned od počátku na jiný druh rodu.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Solanum carolinense L.
• North Carolina Extension Gardener Plant Toolbox, Solanum carolinense
• Illinois Wildflowers, Horse Nettle (Solanum carolinense)
• USDA PLANTS Database, Solanum carolinense, profil druhu
• EPPO Global Database, Solanum carolinense (SOLCA), informační list
• Cornell University, Plants Poisonous to Livestock – Solanum spp. (včetně Horse Nettle); snímek Internet Archive z 8. ledna 2026
• Plants For A Future, Solanum carolinense
• INPN / MNHN–OFB, Solanum carolinense L., CD_NOM 124023: původní druhová karta; archivováno 11. prosince 2021