tsuga kanadská (Tsuga canadensis, (L.) Carrière 1855)

Identita

tsuga kanadská (Tsuga canadensis (L.) Carrière, 1855) je vysoký jehličnan z čeledi borovicovitých (Pinaceae), který v původním areálu běžně dosahuje 20 až 30 m. Carl von Linné druh poprvé popsal roku 1763 jako Pinus canadensis. Francouzský botanik Elie-Abel Carrière jej v roce 1855 ve své práci o jehličnanech přeřadil do rodu Tsuga; tato kombinace je dodnes přijatým jménem. ^{1 2}

Rodové jméno Tsuga pochází z japonštiny a původně označovalo příbuzný druh Tsuga sieboldii. Český název jedlovec kanadský i označení tsuga kanadská odkazují na Kanadu, původní areál však sahá daleko na jih, podél Appalačského pohoří až do Georgie a Alabamy. ^{7 8}

Poznávací znaky

Krátké ploché jehlice dlouhé 1 až 2 cm jsou na větévce Tsuga canadensis rozložené do dvou zřetelných řad. Na rubu nesou dva výrazné bílé proužky, které kontrastují s tmavě zeleným lícem. Oproti větévce jedle či smrku, která má v průřezu zaoblený obrys, je zploštělá větévka spolehlivým určovacím znakem i bez šišek. ^{4 6}

Oválné převislé šišky měří u původního druhu pouze 1,5 až 2,5 cm a patří k nejmenším v celém rodu Tsuga i čeledi Pinaceae. Borka je červenohnědá až šedohnědá, u starých stromů silná a hluboce rozbrázděná. Vrchol mladého stromu často poznáte podle ohebného převislého terminálního výhonu, téměř ojedinělého znaku mezi jehličnany této velikosti. ^{4 7}

Běžná výška stromu činí 20 až 30 m, výjimečné exempláře v Great Smoky Mountains přesahují 50 m. Pyramidální koruna má v dospělosti šířku 7 až 12 m. Mladé stromy v podrostu rostou pomalu; druh snáší hustý stín lépe než většina ostatních severoamerických jehličnanů. ^{8 10}

Užitečná taxonomie

Dnešní přijaté jméno Tsuga canadensis vzniklo novou kombinací: Linné druh nejprve popsal roku 1763 jako Pinus canadensis ve druhém vydání Species Plantarum. Carrière jej do rodu Tsuga převedl roku 1855, tedy 92 let po Linnéově prvním popisu téhož druhu. K hlavním synonymům patří:

• Pinus canadensis L., basionym, tedy původní jméno
• Abies canadensis (L.) Poir., historické synonymum
• Tsuga canadensis var. pendula Beissn., nejdříve popsaná převislá varieta

Spolehlivým vodítkem zůstává přijaté vědecké jméno Tsuga canadensis. Rod Tsuga celosvětově zahrnuje přibližně deset druhů ze Severní Ameriky a mírné Asie, včetně blízce příbuzného jedlovce západního, Tsuga heterophylla, s většími šiškami. ^{1 2}

Stanoviště a rozšíření

Od Nového Skotska a jižního Québecu k severovýchodní Minnesotě a dále podél Appalačského pohoří po sever Georgie a Alabamy se rozprostírá původní areál Tsuga canadensis. Druh obývá především chladnější vlhké rokle, severní svahy a břehy toků, zřídka hřebeny vystavené větru nebo suchu. ^{7 10}

Pro růst potřebuje vlhkou, humózní a propustnou půdu, kyselou až neutrální, s ideálním pH 4,5 až 6,5. V příliš vápenité půdě se růst výrazně zpomaluje a jehlice blednou. Tento stres následně podporuje místní odumírání pozorované u nevhodně umístěných stromů. Díky mimořádné snášenlivosti stínu bývá podrostovou či klimaxovou dřevinou starých lesů: obnovuje se i pod hustým zápojem, kde většina ostatních jehličnanů neuspěje. ^{3 5}

Do britských zahrad se dostala již v 18. století a v Evropě se dodnes hojně pěstuje jako okrasný strom, bez výrazného zplaňování mimo původní areál. Doma se však její situace zhoršila: korovnice Adelges tsugae, savý hmyz zavlečený z východní Asie roku 1924, byla v původním areálu zjištěna koncem 60. let 20. století. Od té doby zdecimovala tisíce hektarů, zejména na jihu Appalačského pohoří. ^{7 9}

Životní cyklus a rozmnožování

Jednodomá nahosemenná rostlina Tsuga canadensis nese na každém stromě oddělené samčí a samičí šištice; opyluje ji vítr. Drobné samičí šištice vznikají na koncích větévek, dozrávají během jediné sezony a na podzim se větrem uvolňují jejich okřídlená semena. Po studené stratifikaci vyklíčí za 4 až 8 týdnů, často nepravidelně. ^{8 6}

Několik staletí může přežít jediný kmen. U exempláře pokáceného v Tionestě v Pensylvánii bylo počítáním letokruhů zjištěno nejméně 554 let, jeden z nejvyšších doložených věků druhu v jeho původním areálu. ¹⁰

Lesní i zahradnické množení probíhá především výsevem; studená stratifikace zlepšuje jinak často nepravidelné vzcházení. Okrasné kultivary se naopak zpravidla množí polovyzrálými řízky odebíranými koncem léta, aby si zachovaly zakrslý nebo převislý vzrůst. ^{6 3}

Využití a rizika

Kůra Tsuga canadensis bohatá na třísloviny (8 až 14 %) byla v Severní Americe významnou surovinou pro činění kůží. Její využití vedlo před rozšířením syntetických tříslovin ke kácení rozsáhlých porostů. Měkké dřevo s hrubou strukturou dnes slouží hlavně ve stavebnictví, k výrobě beden a buničiny. Dobře v něm drží hřeby, což je výhodné u železničních pražců. ^{6 8}

Anglické jméno hemlock sdílí s jedovatým bylinným bolehlavem (Conium maculatum, rostlinou spojovanou se smrtí Sókrata), přesto s ním Tsuga canadensis botanicky nijak nesouvisí. Podobnost názvů vznikla podle vůně rozemnutých listů, kterou první anglicky mluvící osadníci považovali za podobnou. Druh není jedovatý pro lidi ani domácí zvířata; kůra a mladé výhony se tradičně používaly i k přípravě bylinných nálevů bohatých na vitamin C. ^{5 11}

Dnešní hlavní riziko je ekologické: IUCN hodnotí druh jako téměř ohrožený kvůli rozsáhlému úbytku porostů v původním areálu způsobenému korovnicí Adelges tsugae. ⁹

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Pro okrasné zahrady bylo vybráno několik set kultivarů. Sargentii je stará převislá forma s širokým nízkým vzrůstem; Jeddeloh je zakrslý polštářovitý kultivar oceněný RHS a Cole's Prostrate plazivá téměř půdopokryvná forma. Na rozdíl od mnoha jehličnanů původní druh dobře snáší silný pravidelný řez, takže v chladnějším klimatu slouží i jako oblíbená pohledová clona. ^{3 7}

Při pohledu z dálky se nejčastěji zaměňuje s jedlí (Abies) a tisem (Taxus): ani jeden nemá jehlice na rubu tak pravidelně lemované dvěma bílými proužky. Blízce příbuzný Tsuga heterophylla, jedlovec západní, se liší o něco většími šiškami a původním areálem omezeným na tichomořské pobřeží. Bílá voskovitá vata u báze jehlic prozrazuje napadení korovnicí Adelges tsugae; kontrolujte ji každé jaro.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Tsuga canadensis (L.) Carrière
• International Plant Names Index, Tsuga canadensis (L.) Carrière
• Royal Horticultural Society, Tsuga canadensis - eastern hemlock
• NC State Extension, Tsuga canadensis (Canadian Hemlock)
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Tsuga canadensis
• Plants For A Future, Tsuga canadensis
• Trees and Shrubs Online / International Dendrology Society, Tsuga canadensis
• Encyclopaedia Britannica, jedlovec kanadský
• IUCN Red List, hodnocení Tsuga canadensis
• USDA Forest Service, Fire Effects Information System, Tsuga canadensis
• ASPCA, přehled jedovatých a nejedovatých rostlin, jehličnany