jilm vaz (Ulmus laevis, Pall. 1784)

Identita

Jilm vaz (Ulmus laevis Pall., 1784) je mohutný opadavý strom rodu Ulmus z čeledi jilmovitých (Ulmaceae), běžně dorůstající výšky 20–35 m. Na rozdíl od příbuzných evropských druhů jej grafióza postihuje vzácně. Rozpoznat jej lze především podle dlouze stopkatých květů a nažek s brvami na okraji, dvou znaků, které ostatní evropské jilmy nemají. ⁴ Vědecké druhové jméno pochází z latinského laevis, „hladký“, a odkazuje na kůru a listy jemnější na dotek než u jilmu horského, který je výrazně drsnější. ^{3 1}

V Severní Americe byl druh zaveden jako náhrada méně náchylná ke grafióze. Používá se tam pro něj jméno Russian elm, které odkazuje na východní část přirozeného areálu sahající za Ural. Anglické jméno European white elm nepopisuje zvláštní barvu jeho dřeva: britští lesníci přívlastkem „bílý“ historicky označovali dřevo jilmu horského, což je dodnes častým zdrojem záměn. ⁴

Poznávací znaky

Dospělý jilm vaz běžně dorůstá 20–35 m; výjimečné stromy ve Francii přesahují 39 m. Průměr kmene se může blížit 2 m, u velmi starých jedinců i více. U báze vytváří široké zploštělé kořenové náběhy. Ty vycházejí z mělkého, ale značně rozprostřeného kořenového systému, který brání vyvrácení kmene v rozmáčené půdě. ^{4 7}

Listy dlouhé 5–10 cm mají nápadně nesouměrnou bázi: jedna strana je u řapíku zaoblená, druhá výrazně zúžená. Jsou tenké, téměř průsvitné, na líci jemné a na rubu šedě pýřité. Mívají až osmnáct párů postranních žilek, které se cestou k okraji čepele nevětví. ⁴

Krémové květy bez korunních lístků rozkvétají před listy v hustých svazečcích po patnácti až třiceti. Nesou je dlouhé stopky kolem 20 mm, což je mezi evropskými jilmy jedinečný znak umožňující určit i dosud bezlistý strom. Plodem je křídlatá nažka menší než 15 mm, po celém obvodu s brvitým lemem jemných chloupků. Ostatní evropské jilmy mají nažky lysé. ⁴

Užitečná taxonomie

POWO/WCVP přijímá jméno Ulmus laevis Pall., 1784. Druh dlouho vystupoval pod souběžnými jmény, která jsou dnes řazena mezi synonyma:

• Ulmus effusa Willd. (synonymum)
• Ulmus pedunculata Foug. (synonymum)
• Ulmus ciliata Ehrh. (synonymum)
• Ulmus racemosa Borkh. (synonymum)
• Ulmus laevis var. celtidea Rogow. (synonymum)
• Ulmus laevis var. parvifolia Jovan. & Radulović (synonymum)

Varieta celtidea, popsaná na Ukrajině v 19. století, po sobě nezanechala žádný dnes známý exemplář. Varieta parvifolia, uváděná ze Srbska, je ve sbírkách stále vzácná. Mezi těmito synonymy zůstává přijaté jméno Ulmus laevis jediným spolehlivým orientačním bodem při ověřování štítků v herbáři nebo školkařském katalogu. ^{1 2 9}

Stanoviště a rozšíření

Od Francie a jižního Finska se přirozený areál táhne k Uralu, Kyrgyzstánu a Kazachstánu na východě a k Bulharsku a Krymu na jihovýchodě. Dvě oddělené populace existují na Kavkaze a ve Španělsku. Španělská populace je dnes považována spíše za reliktní než zavlečenou a mohla by dokonce představovat výchozí zdroj evropského osídlení. ^{4 1}

Jilm vaz roste téměř výhradně v lužních lesích podél velkých řek, jako jsou Volha a Dunaj, vzácně nad 400 m nad mořem. Patří k několika jilmům, jejichž již uchycené stromy na březích snášejí více než sto dní nepřetržitého zamokření půdy. Nesnáší však sucho ani zasolené půdy mimo kontrolované podmínky městských výsadeb. ⁴

IUCN řadí druh do kategorie nedostatek údajů, protože chybí jednotné sledování populací v rámci celého kontinentu. Hlavní zjištěné tlaky představují protipovodňové úpravy a odběry vody, které snižují hladinu podzemní vody v pobřežních lesích. ⁵

Životní cyklus a rozmnožování

Květy se vždy otevírají před olistěním, na konci zimy nebo na samém začátku jara podle zeměpisné šířky. Druh je protandrický: samčí orgány v témže květu dozrávají dříve než samičí, což samooplození napomáhá, aniž by je vynucovalo. ⁴

Brvitá nažka dozrává koncem jara. Klíčivost naměřená u srbských populací kolísá mezi 45 a 60 % a semeno po opadu rychle ztrácí schopnost klíčit. Čerstvě vyseté vzchází za týden bez stratifikace. Nejlépe rostoucí semenáče dosahují již v prvním roce výšky půl metru. ⁴

Ve vlhké půdě mladé stromy rostou rychle. U třináctiletých jedinců byl zaznamenán roční přírůstek průměru kmene ve výčetní výšce 4 cm. Většina ostatních evropských jilmů se mezi sebou volně kříží, ale Ulmus laevis se v přírodě s blízkými příbuznými nekříží. Jeho genetická identita je tak chráněna před introgresí. ^{4 6}

Využití a rizika

Jilm vaz si na rozdíl od ostatních evropských jilmů nevyvinul genetickou odolnost vůči grafióze, přesto jí bývá zasažen vzácně. Bělokazi přenášející houbu se mu vyhýbají, pokud v okolí zcela nechybějí jiné jilmy. Španělské pokusy prokázaly v kůře alnulin, látku snižující přitažlivost stromu pro tyto přenašeče. Ve Francii však desetileté sledování zjistilo v některých populacích místní ztráty 28 %, aniž by potvrdilo plošný úbytek. ^{4 6}

Ve Finsku se mladé pružné kmínky dlouho používaly na výrobu oblouků nosítek a houževnatá kůra na pevné úvazy. Dnes je díky rychlému růstu a snášenlivosti vůči zhutnění půdy, znečištění a posypové soli ceněným stromem do městských stromořadí. Často nahrazuje jilmy zdecimované chorobou v jiných částech Evropy. ⁴

U dřeva, mízy ani kůry není doložena toxicita pro kočky, psy nebo koně. ⁸

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Ve sbírkách existuje několik okrasných kultivarů, všechny jsou mimo arboreta vzácné: převislý 'Pendula' a panašované formy 'Aureovariegata' a 'Argentovariegata' s okraji listů žlutými, respektive stříbřitě bílými. ⁴

K pravidelným záměnám vedou dva příbuzné jilmy. Jilm horský (Ulmus glabra) má větší a drsnější listy, krátce stopkaté květy a lysé nažky. Jilm habrolistý (Ulmus minor) se vyznačuje menšími listy, rovněž lysými nažkami a intenzivní tvorbou kořenových výmladků, která u jilmu vazu chybí. V obou případech zůstává brvitý lem nažky spolu s dlouhou květní stopkou nejspolehlivější cestou k potvrzení Ulmus laevis, a to i na stromě, který se ještě neolistil. ^{1 4}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Ulmus laevis Pall.
• International Plant Names Index, Ulmus laevis Pall.
• Tela Botanica / eFlore, Ulmus laevis, rozšíření
• Trees and Shrubs Online (International Dendrology Society), Ulmus laevis
• Červený seznam IUCN, hodnocení Ulmus laevis (2017)
• Collin & Bozzano, 2015, dynamická ochrana genetických zdrojů jilmů v Evropě, iForest
• USDA NPGS GRIN Taxonomy, Ulmus laevis
• ASPCA, záznam toxicity jilmů
• Tropicos, Ulmus laevis Pall.