Aktinidie význačná (Actinidia arguta, (Siebold & Zucc.) Planch. ex Miq. 1867)

Identita

Aktinidie význačná (Actinidia arguta (Siebold & Zucc.) Planch. ex Miq., 1867), známá také jako minikiwi, je opadavá liána rodu Actinidia z čeledi Actinidiaceae. Autorská citace zachycuje původní popis Siebolda a Zuccariniho pod jiným rodovým jménem a pozdější kombinaci, kterou Planchon publikoval u Miquela roku 1867. ^{1 8}

Označení minikiwi se používá pro liánu i její plod. Ten je proti běžnému kiwi menší, přibližně 2–3 cm dlouhý, a hladký, bez typického chmýří. Podobnost názvů vede k časté záměně s Actinidia deliciosa, samostatným druhem stejného rodu. ⁸

Poznávací znaky

Bujně rostoucí Actinidia arguta je ovijivá liána s opadavými srdčitými až vejčitými, jemně pilovitými listy dlouhými 8–10 cm. Na pergole či mříži obvykle dosahuje 3–9 m. V původním lesním prostředí může vystoupat na stromy vysoké 20–30 m, a růst tak podstatně rozpínavěji než vedená zahradní rostlina. ^{2 3}

Dvoudomost znamená oddělené samčí a samičí rostliny. Malé, lehce vonné smetanově bílé květy se na jaře otevírají po třech v úžlabí listů. Opylená samičí rostlina tvoří oválné hladké plody dlouhé asi 2–3 cm, nejprve zelené, při dozrání hnědopurpurové. Tenká slupka je celá jedlá. Ovoce se tedy nemusí loupat jako běžné kiwi s chlupatým povrchem; rozdíl v povrchu a velikosti plodu je při rozlišování obou druhů dobře patrný. ^{2 7}

Užitečná taxonomie

POWO/WCVP přijímá jméno Actinidia arguta (Siebold & Zucc.) Planch. ex Miq. Uvádí čtyři botanické variety či homotypická synonyma odvozená ze stejného původního popisu:

• Actinidia arguta var. giraldii (Diels) Vorosch., botanická varieta
• Actinidia arguta var. hypoleuca (Nakai) Kitam., botanická varieta
• Actinidia rufa var. arguta (Siebold & Zucc.) Dunn, homotypické jméno
• Actinidia callosa var. arguta (Siebold & Zucc.) Makino, homotypické jméno

Vědecké jméno poskytuje stálý orientační bod. Zahradnický obchod totiž Actinidia arguta často zaměňuje s běžným kiwi (Actinidia deliciosa) nebo s Actinidia kolomikta, příbuzným druhem s bíle a růžově panašovanými listy. ^{1 2}

Stanoviště a rozšíření

Mírné oblasti Dálného východu tvoří původní areál: Japonsko, Korea, severovýchodní Čína a ruský Dálný východ. Podle oblasti liána roste ve výšce 150–3 600 m. Osídluje horské lesy, jejich okraje, břehy vodních toků a vlhké křoviny. ^{4 7}

Do Severní Ameriky se dostala již koncem 19. století jako okrasná rostlina. Od konce 90. let 20. století vznikají komerční výsadby v Severní Americe, na Novém Zélandu a v Chile. ⁷

Severovýchod Spojených států zaznamenává i nežádoucí zplanění. Liána zavedená již roku 1876 unikla ze zahrad do lesního podrostu v Massachusetts a na Long Islandu. Kvůli bujnému růstu ji tam regionální orgány hodnotí jako místně invazní druh. ⁶

Životní cyklus a rozmnožování

Na jaře kvetou oddělené samčí a samičí rostliny. Bez opylovače poblíž osamocená samičí rostlina každoročně kvete, ale nevytvoří plody. Po opylení nasazené plody dozrávají na podzim. ^{3 2}

Nejčastější způsob množení představují letní polovyzrálé řízky, které během několika týdnů dobře zakořeňují. Výsev je možný po tříměsíční stratifikaci. Dává však převážně samčí rostliny a pozdní, nejistou plodnost. Při výsevu proto nelze očekávat stejně rychlou a předvídatelnou úrodu jako u vegetativního množení známého kultivaru. Význam samčího opylovače přitom zůstává u běžných samičích kultivarů zásadní. ⁴

Využití a rizika

Ovocná plodina nabízí plody k přímé konzumaci, celé i se slupkou. Zpracovávají se také na džem, šťávu nebo víno. V Koreji se jako zelenina připravují i mladé listy, pod názvem darae. ^{8 7}

Pro kočky, psy ani koně není aktinidie význačná toxická. Kůra a kořeny však vydávají vůni podobnou šantě kočičí, která může některé kočky přimět k vyhrabávání či okusování mladých rostlin. ^{5 7}

Mimo původní areál vyžaduje bujná liána důsledný každoroční řez a pevnou oporu. Nezvládnutá výsadba u lesa může vést k nežádoucímu zdomácnění, jak ukazují případy ze severovýchodu Spojených států. ⁶

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

V ovocnářské produkci má hlavní podíl pět kultivarů. 'Issai' je samosprašný a nepotřebuje opylovače. 'Ananasnaya' a 'Weiki' tvoří nejběžnější samičí a samčí dvojici v Severní Americe a Chile. Severoamerický výběr 'Geneva' plodí časně a 'Kuilv' patří spolu s 'Long Cheng No. 2' k nejpěstovanějším kultivarům v Číně. ⁷

Nejčastěji dochází k záměně s těmito rostlinami:

• Actinidia deliciosa, běžné kiwi s mnohem většími plody pokrytými hnědým chmýřím;
• Actinidia kolomikta, s často bíle a růžově panašovanými listy a méně bujným růstem ve volné půdě;
• mladé révy rodu Vitis, jejichž popínavé výhony s listy mohou před první plodností zmást.

Úplné vědecké jméno pomáhá předejít obchodní záměně mezi kiwi a minikiwi. Jde o dvě ovocné liány, jejichž pěstitelské nároky a mrazuvzdornost se výrazně liší.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Actinidia arguta (Siebold & Zucc.) Planch. ex Miq.
• Royal Horticultural Society, Actinidia arguta (f/F) — mrazuvzdorné kiwi
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Actinidia arguta
• Plants For A Future, Actinidia arguta
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Actinidia arguta
• Northeastern IPM Center, invazní Actinidia arguta na severovýchodě Spojených států
• Wikipedie (anglicky), Actinidia arguta
• Wikipedie (francouzsky), Kiwaï