Tungovník molucký (Aleurites moluccanus, (L.) Willd. 1805)

Identita

Tungovník molucký (Aleurites moluccanus (L.) Willd., 1805), též moukeš molucký, je strom z čeledi Euphorbiaceae. Pozná se podle stříbřité koruny, hluboce laločnatých mladých listů, rezavých hvězdovitých chlupů na výhonech a semen s mimořádně tvrdým osemením. Dorůstá 20 až 30 m. Syrové semeno silně projímá, po pražení je však jedlé, zatímco semena stromů poskytujících tungový olej zůstávají jedovatá i po vaření. Linné druh popsal roku 1753 jako Jatropha moluccana; Willdenow jej v roce 1805 přeřadil do rodu Aleurites pod dnes přijatým jménem. ^{1 6}

Rodové jméno pochází ze starořeckého aleuron, tedy „mouka“. Bělavé hvězdovité chlupy na mladých výhonech a rubu listů vypadají jako moučný poprašek. Francouzský název bancoulier je odvozen od Bengkulu, města a provincie na Sumatře, jednoho z historických center obchodu se semeny a olejem. ⁵

Místní názvy připomínají rozdílná využití stromu. Na Havaji se nazývá Kukui a od roku 1959 je oficiálním stromem státu. Anglické Candlenut odkazuje na někdejší svícení semeny. Indonéské a malajské Kemiri označuje pražená jádra používaná v kuchyni. ²

Poznávací znaky

Za příznivých podmínek dosahuje Aleurites moluccanus výšky 20 až 30 m. Má šedohnědou borku a širokou rozložitou až převislou korunu. Mladé listy jsou hluboce členěné do 3, 5 nebo 7 laloků, zatímco dospělé bývají jednodušší, vejčité až srdčité a dlouhé 14 až 23 cm. ^{2 3}

Hvězdovité odění mladých výhonů a rubu listů je pro pozorování z dálky spolehlivější než samotný tvar koruny. Zpočátku rezavé chlupy časem zbělají a dávají koruně stříbřitý odstín, který vystupuje z tmavé zeleně okolního tropického lesa. ³

Drobné bílé květy vykvétají v koncových latách. Samčí měří v průměru asi 5 mm, větší samičí asi 9 mm. Dužnatý plod o průměru 4 až 6 cm obsahuje jednu nebo dvě části, v každé s velmi tvrdým semenem velkým přibližně 2 cm. Uvnitř je bílé olejnaté jádro bohaté na tuky. ³

Užitečná taxonomie

Přijaté jméno podle POWO/WCVP zní Aleurites moluccanus (L.) Willd. a vychází z bazionymu Jatropha moluccana L.. Starší zahradnická literatura často používá pravopis Aleurites moluccana, který dnešní nomenklatura nepřijímá; v obchodě s oleji však přetrvává. ¹

Historii pojmenování dokládají tato starší botanická synonyma:

• Aleurites trilobus J.R.Forst. & G.Forst. (historické jméno)
• Aleurites javanicus Gand. (historické jméno)
• Aleurites pentaphyllus Benth. (historické jméno)
• Camirium cordifolium Gaertn. (historické jméno)
• Mallotus moluccanus (L.) Müll.Arg. (historické jméno)
• Rottlera moluccana (L.) Scheff. (historické jméno)

Rod Aleurites dnes zahrnuje jen dva přijaté druhy. Dřívější Aleurites fordii a Aleurites cordata, zdroje tungového oleje, byly přeřazeny do samostatného rodu Vernicia. Toto taxonomické oddělení vysvětluje, proč se tungový olej a olej tungovníku moluckého v běžné řeči stále zaměňují, přestože pocházejí ze dvou rodů. ¹

Stanoviště a rozšíření

Přesné hranice původního areálu nelze snadno určit: lidé tento strom rozšířili po indopacifické oblasti tak brzy a tak rozsáhle, že se rozdíl mezi planými a zavlečenými populacemi setřel. Dnešní rozšíření sahá od Indie a jižní Číny přes jihovýchodní Asii po tichomořské ostrovy a australský Queensland. ²

Ve vlhkých tropických a monzunových lesích roste Aleurites moluccanus pod 300 m n. m. Často rychle osidluje lesní okraje a narušenou půdu. Pro trvalé uchycení potřebuje přes 2 000 mm srážek ročně. ²

Australské Severní teritorium eviduje tungovník molucký jako zavlečený druh v několika bioregionech tropického severu. Dávní mořeplavci jej jako užitkovou rostlinu roznesli po ostrovech Pacifiku ještě před Evropany a dnes tam široce zdomácněl. IUCN hodnotí Aleurites moluccanus jako málo dotčený druh, vzhledem k rozsáhlému areálu a absenci zjištěného zásadního ohrožení. ^{8 4}

Životní cyklus a rozmnožování

Rychlost růstu dokládají roční přírůstky až 1,5 m v příznivém podnebí. Koncové laty nesou samčí i samičí květy, které se liší velikostí. Po opylení vzniká ze samičích květů charakteristický plod; při jeho zrání se vytváří jádro bohaté na olej. ²

Mimořádně tvrdé osemení chrání semeno, současně však ztěžuje klíčení. V přírodě často čeká na oslabení teplotním šokem nebo poraněním. Tradiční pěstitelský postup tento podnět napodobuje: semena se přikryjí suchými listy, pokryv se zapálí a ještě horká semena se ihned ponoří do studené vody, aby osemení popraskalo. Klíčivost pak přesahuje 30 %, zatímco bez ošetření je velmi nízká. ²

V Austrálii lákají opadaná semena hlodavce, včetně krys s dlouhým bílým ocasem, kteří tvrdý obal rozlousknou a vyjedí jádro. Rozbité slupky na zemi často prozradí přítomnost stromu dříve než pohled na stříbřitou korunu. ³

Využití a rizika

Syrová semena tungovníku moluckého obsahují saponiny, forbol a toxalbuminy. Jsou proto jedovatá a po požití silně projímají. Dlouhé sušení nebo pražení zničí velkou část těchto látek; do kuchyně patří pouze takto upravená jádra. ²

Indonéská a malajská kuchyně používá pražená rozdrcená jádra kemiri k zahušťování kari a omáček. Na Havaji se z pražených jader připravuje solená pasta ʻinamona, tradiční přísada poke. Olej s výtěžností lisování 42 až 60 % slouží také v kosmetice na vlasy a pokožku, zejména v Indonésii a na Fidži. ²

Anglické jméno candlenut připomíná staré havajské svícení: ořechy navlečené na žebro palmového listu postupně hořely, každý přibližně čtvrt hodiny. Ze dřeva se vyráběly také kánoe a kůra poskytovala hnědočervené barvivo na tradiční látku z lýka. ⁹

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Dvěma dnes přijímanými druhy rodu Aleurites jsou Aleurites moluccanus a Aleurites rockinghamensis. Druhý se omezuje na Papuu Novou Guineu a severovýchod Queenslandu. Někdejší var. rockinghamensis, dříve přiřazovaná k A. moluccanus, je dnes samostatným druhem; před nákupem takto označených semen je vhodné toto určení ověřit. ¹

Nejčastěji se tungovník molucký zaměňuje se zdroji tungového oleje, Vernicia fordii a Vernicia cordata. Dříve patřily do rodu Aleurites pod jmény Aleurites fordii a Aleurites cordata. Oba oleje mají dlouhou průmyslovou tradici, ale ke konzumaci slouží pouze olej tungovníku moluckého; tungový olej z toxických semen, nebezpečných i při kontaktu, se nikdy nejí. ¹

Pravopis Aleurites moluccana je stále běžný v obchodě s oleji a na starších zahradnických etiketách. Označuje stejnou rostlinu jako přijaté jméno Aleurites moluccanus: mění se jen koncovka, což je častá nástraha při hledání literatury.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Aleurites moluccanus (L.) Willd.
• Plants For A Future, Aleurites moluccanus
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Aleurites moluccanus
• IUCN Red List, Aleurites moluccanus hodnocení (2017)
• Tela Botanica, Aleurites moluccanus
• Integrated Taxonomic Information System, Aleurites moluccanus
• USDA GRIN Global Taxonomy, Aleurites moluccanus
• eFlora of the Northern Territory (Australia), Aleurites moluccanus
• USDA PLANTS Database, Aleurites moluccanus – profil druhu