Rakkyo (Allium chinense, G.Don 1827)

Identita

Allium chinense (Allium chinense G.Don, 1827), známé především pod japonským jménem rakkyo, je vytrvalá cibulnatá rostlina rodu Allium z čeledi Amaryllidaceae. Skotský botanik George Don druh popsal roku 1827. V Číně, Japonsku a Vietnamu se po staletí pěstuje pro drobnou křupavou cibuli. ^{1 2}

Čínské označení jiaotou a vietnamské cu kiệu patří téže rostlině, odkazují však hlavně na její kuchyňské úpravy. Na rozdíl od cibule kuchyňské Allium chinense nikdy netvoří jedinou velkou cibuli: postupným dělením vytváří trsy drobných cibulek. ^{4 2}

Poznávací znaky

V době květu dosahuje Allium chinense výšky 20 až 50 cm. Bílá vejčitá cibule dorůstá průměru 4 až 5 cm, ovšem až od druhého či třetího roku pěstování. ^{2 3}

Pro spolehlivé rozlišení od pažitky s okrouhlými listy a česneku hlíznatého s plochými listy je podstatný trojúhelníkový průřez. Úzké duté listy Allium chinense mají zřetelné hrany, patrné i na dotek. ^{4 3}

Uprostřed léta listy žloutnou a polehají. Tento sezonní klid je u pěstovaných druhů rodu Allium neobvyklý, většina z nich totiž během teplé části roku zůstává zelená. Na podzim Allium chinense obnovuje růst a vytváří téměř bezlistý stvol s řídkým okolíkovitým květenstvím asi dvaceti drobných světle nafialovělých až fialovorůžových květů. ^{4 2}

Užitečná taxonomie

George Don druh popsal pod jménem Allium chinense G.Don roku 1827. Rod Allium, dříve řazený do Liliaceae a později Alliaceae, dnes patří do Amaryllidaceae, podčeledi Allioideae. Pozdější homonymum Allium chinense Maxim. (1859) je nelegitimní a nelze je zaměňovat s přijatým jménem. Mezi hlavní synonyma patří:

• Allium bakeri Regel, synonymum
• Allium bodinieri H.Lév. & Vaniot, synonymum
• Allium martini H.Lév. & Vaniot, synonymum
• Allium exsertum G.Don, synonymum
• Caloscordum exsertum (G.Don) Herb., synonymum
• Allium splendens Miq. (nelegitimní jméno)

Nejvíce nejasností působí jméno bakeri, dosud používané v severoamerickém obchodě pro formu s tenčí cibulí. Dnes označuje stejný druh jako asijské rakkyo. ¹

Stanoviště a rozšíření

Domovem Allium chinense je jižní Čína až po Chaj-nan, v širokém oblouku provincií od Che-nanu po Kuang-si přes Chu-nan a Kuang-tung. Odtud se pěstování této zeleniny rozšířilo do zbytku východní Asie. ^{1 4}

Dlouhodobé pěstování jako zeleniny a koření doprovázelo zdomácnění daleko od původního areálu, v mírné Asii i Severní Americe. Ze zeleninových zahrad rostlina místy uniká na úhory a slunné svahy. ^{4 5}

Pro růst je nezbytné plné slunce, ve stínu se druhu nedaří. Allium chinense snáší vápenité, písčité i hlinité půdy, pokud jsou dobře propustné, a odolává chladu přibližně do −20 °C. ^{2 3}

Životní cyklus a rozmnožování

Během roku prochází Allium chinense mezi pěstovanými česneky nezvyklým cyklem. Listy rostou na jaře, v letním horku polehají a žloutnou a na podzim růst znovu začíná. Následuje kvetení v srpnu a září na téměř bezlistých stvolech. ^{4 2}

Asi dvacet drobných nafialovělých květů tvoří každé okolíkovité květenství, ale životaschopná semena jsou vzácná. Kvůli nespolehlivému výsevu se Allium chinense množí téměř výhradně dělením dílčích cibulek, oddělovaných při přirozeném rozpadu cibule na více částí. ^{3 4}

Na zeleninovém záhonu dosahuje cibule Allium chinense tržní velikosti za dva až tři roky. Pěstitelé ji často sklízejí dříve, už koncem prvního léta, aby získali tenčí a jemnější cibulky k nakládání. ^{5 2}

Využití a rizika

Rakkyo má především kuchyňské využití. Cibule Allium chinense se jí syrová i vařená, je křupavá a chutná výrazně po cibuli, ale není příliš ostrá. Jedlé jsou také mladé listy, květy a mladé tobolky. Převažuje sladkokyselé nakládání: v Japonsku se podává ke kari, ve Vietnamu se jako cu kiệu připravuje na lunární nový rok. ^{2 4}

V čínské tradiční medicíně se cibule rakkyo používá také jako prostředek na podporu trávení, zejména při pocitu sevření na hrudi či střevních obtížích. Jde o lidové léčitelství, které nenahrazuje lékařské posouzení. ^{5 2}

Člověk může Allium chinense jíst, pro domácí zvířata je však jedovaté. Stejně jako ostatní druhy rodu Allium obsahuje sirné sloučeniny, které po požití vyvolávají u koček, psů a koní hemolytickou anémii, provázenou zvracením, tmavou močí a slabostí. ⁶

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

V pěstování převažuje botanická forma Allium chinense bez velké rozmanitosti pojmenovaných kultivarů. Jméno Allium bakeri se v severoamerickém obchodě ještě používá pro formu s tenčí cibulí, dnes synonymizovanou s tímto druhem. Označení cu kiệu se vztahuje k vietnamské kuchyňské úpravě, nikoli samostatnému kultivaru. ¹

Záměny se týkají především dalších drobných cibulnatých druhů rodu Allium z východní Asie:

• Allium tuberosum, česnek hlíznatý, má ploché listy a bílé květy;
• Allium schoenoprasum, pažitka pobřežní, má duté oblé listy a růžové květy;
• Allium bakeri je historické synonymum, někdy dosud prodávané jako samostatné jméno.

Kombinace tří znaků odlišuje Allium chinense od ostatních drobných východoasijských cibulovin tohoto rodu: trojúhelníkové listy, drobná kulatá cibule sklízená v létě a pozdní nafialovělé květy na téměř holém stvolu. Společně potvrzují určení rostliny prodávané jako rakkyo. ^{4 3}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Allium chinense G.Don
• Plants For A Future, Allium chinense (rakkyo)
• Royal Horticultural Society, Allium chinense
• Chicago Botanic Garden, Allium chinense (rakkyo, Chinese chives)
• UF/IFAS Extension EDIS, Rakkyo — Allium chinense G.Don. (HS654)
• ASPCA, pažitka (Allium), záznam o toxicitě
• Encyclopaedia Britannica, pažitka (Allium)