Blahočet ztepilý (Araucaria heterophylla, (Salisb.) Franco 1952)

Identita

Blahočet ztepilý (Araucaria heterophylla (Salisb.) Franco, 1952) je mohutný jehličnan rodu Araucaria z čeledi Araucariaceae. Richard Anthony Salisbury jej poprvé popsal roku 1807 jako Eutassa heterophylla. Franco jej v roce 1952 přeřadil do rodu Araucaria; tato kombinace zůstává přijatým jménem. ^{1 2}

Anglické označení Norfolk Island pine může mást: druh nepatří do rodu Pinus ani do čeledi Pinaceae. James Cook spatřil Norfolk roku 1774 při druhé plavbě Tichomořím. V deníku popsal rozsáhlé lesy rovných stromů, které pokládal za vhodné na lodní stěžně. Po osídlení ostrova v roce 1788 se však toto využití ukázalo jako nepraktické. ⁸

Poznávací znaky

Druhové jméno heterophylla znamená různolistý a vystihuje proměnu olistění během dospívání. Mladé větévky nesou měkké, šídlovité listy dlouhé 10 až 15 mm, uspořádané do řídkých hvězdic. Dospělé listy na větvích se šiškami jsou kratší (5 až 10 mm), šupinovité, zahnuté a těsně přitisknuté k sobě. ⁸

Pravidelná silueta vzniká díky jedinému rovnému kmeni a vodorovným patrům větví, seskupených po pěti kolem kmene. Mladý strom tak připomíná souměrný živý vánoční stromek. V domovině dorůstá výšek přes 50 až 65 m. V nádobě roste pomalu a obvykle zůstává vysoký 1 až 3 m; pokojový exemplář rozměrů divokých stromů z Norfolku nedosáhne. ^{8 5}

Užitečná taxonomie

Starší zahradnické názvy nejsou vždy totožné se současným vědeckým jménem. U blahočetu ztepilého se lze setkat především s těmito synonymy:

• Eutassa heterophylla Salisb., bazionym z roku 1807
• Araucaria excelsa (Lamb.) R.Br., dlouho užívané zahradnické jméno
• Eutacta heterophylla (Salisb.) Link, další historické synonymum

V některých školkařských katalozích a starší zahradnické literatuře dosud převládá synonymum Araucaria excelsa. Současným vodítkem zůstává Araucaria heterophylla. Nelze jej zaměňovat s příbuzným druhem Araucaria columnaris z Nové Kaledonie, často prodávaným pod stejným obchodním názvem. ^{1 2}

Stanoviště a rozšíření

Domovem blahočetu je Norfolk, australské vnější teritorium v Tichomoří mezi Novým Zélandem a Novou Kaledonií, historicky také sousední ostrovy Phillip a Nepean. Roste na čedičových pobřežních útesech i ve vnitrozemských lesích ve vlhkém subtropickém klimatu. ^{8 6}

Z ostrova Nepean již Araucaria heterophylla vymizel a na ostrově Phillip silně ustoupil v důsledku zemědělského odlesňování a působení zavlečených druhů. Červený seznam IUCN jej hodnotí jako zranitelný druh. Národní park Norfolk Island vede program jeho obnovy. ^{10 9}

Za hranicemi původního areálu se blahočet hojně pěstuje jako okrasný strom ve středomořských a subtropických oblastech, od jižní Kalifornie po chráněná pobřeží souostroví Scilly. Na pobřeží Severního ostrova Nového Zélandu zavlečený druh zplaněl a je zde považován za invazně se šířící jehličnan. ⁸

Životní cyklus a rozmnožování

Rozmnožování probíhá většinou dvoudomě: samčí a samičí šištice rostou na různých stromech, ačkoli vzácně byli pozorováni i jednodomí jedinci. Opyluje vítr. Samičí šiška dozrává přibližně 18 měsíců a bohatá úroda přichází nepravidelně, jednou za 3 až 5 let. ^{8 9}

Kulovité samičí šišky široké 10 až 14 cm uvolňují jedlá křídlatá semena dlouhá 2,5 až 3 cm, která mají čtyři dělohy. V kultuře se druh množí téměř výhradně výsevem; čerstvé osivo v teple a vlhku klíčí za 6 až 8 týdnů. Řízkovat lze vzpřímený vrcholový výhon. Řízek z postranní větve však rovný kmen nevytvoří a dále roste vodorovně. ^{8 3}

Využití a rizika

Hlavním využitím je okrasná výsadba: v mírném bezmrazém klimatu se blahočet vysazuje jako solitéra, v chladnějších oblastech se pěstuje v nádobě jako živý vánoční stromek, protože jej mráz hubí. ASPCA jej řadí mezi rostliny netoxické pro kočky, psy a koně, vhodné i do domácností se zvířaty. ^{7 4}

Pokus o lesnické využití začal v padesátých letech 20. století zkušební zásilkou pro výrobce překližky v Sydney. Pro nerentabilnost byl ukončen. Dřevo se uplatňuje především při řemeslném soustružení, zejména na Havaji, kde bývá zaměňováno se dřevem příbuzného Araucaria columnaris. ⁸

Při pokojovém pěstování hrozí především mechanické poškození a nevhodné podmínky. Dlouhodobé zastínění vede ke žloutnutí a opadu spodních větví, které již neobrostou. Náhodné zlomení vrcholového výhonu trvale deformuje korunu. ⁴

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Nabídka školek sestává téměř výhradně ze semenáčů. Na rozdíl od jiných zahradních jehličnanů nemá Araucaria heterophylla široce rozšířený stabilní zahradnický kultivar; tím se vysvětluje podobný vzhled prodávaných rostlin. ⁴

Nejčastější záměnou je Araucaria columnaris z Nové Kaledonie. Na Havaji se často prodává jako „Norfolk Island pine“, přestože jde o jiný druh, obvykle s kmenem nakloněným k rovníku. Příbuzný Araucaria araucana má velmi pichlavé listy a odolává chladu přibližně do −20 °C, zatímco A. heterophylla má listy měkké a je citlivý na mráz. Souměrný jehlancovitý tvar mladého stromu, patra pěti větví a nesnášenlivost mrazu jsou nejspolehlivějšími určovacími znaky.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Araucaria heterophylla (Salisb.) Franco
• International Plant Names Index, Araucaria heterophylla (Salisb.) Franco
• Royal Horticultural Society, Araucaria heterophylla
• NC State Extension, Araucaria heterophylla
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Araucaria heterophylla
• Encyclopaedia Britannica, Norfolk Island pine
• ASPCA, Araucaria heterophylla, údaje o toxicitě
• Wikipedia (EN), Araucaria heterophylla
• Wikipédia (FR), Araucaria heterophylla
• IUCN Red List, Araucaria heterophylla, hodnocení ohrožení