Cedr libanonský (Cedrus libani, A.Rich. 1823)

Identita

Cedr libanonský (Cedrus libani A.Rich., 1823) je jehličnan z čeledi borovicovitých (Pinaceae), který popsal francouzský botanik Achille Richard. Je zobrazen na státní vlajce Libanonu a patří ke stromům s nejbohatší symbolikou v dějinách Středomoří. V jiných jazycích se používají také označení Cedar of Lebanon, Lebanon Cedar a Cedro del Libano. ^{1 8}

Zeměpisný název může mást: většina zbývajících přirozených porostů dnes roste v Turecku, v pohoří Taurus. Historické libanonské lesy značně zmenšila tisíciletí těžby. Francouzský registr INPN uvádí vedle názvu odkazujícího na Libanon i pojmenování podle pohoří Libanon; obě označení se vztahují ke stejnému druhu. ^{6 10}

Už Epos o Gilgamešovi zmiňuje cedrové dřevo chráněné bohy. Féničané je používali na stavbu lodí a podle biblické tradice sloužilo také ke stavbě Šalomounova chrámu v Jeruzalémě. Dřevo opracované fénickými řemeslníky se do Judeje přepravovalo po moři. ⁸

Poznávací znaky

Pomalý růst druhu Cedrus libani vede k mohutnému stromu vysokému zpravidla 20–40 m a širokému 10–18 m; výjimečné exempláře mohou být větší. S věkem se jeho vzhled výrazně mění. Mladý strom má hustou pyramidální korunu, zatímco starý cedr získává plochá, stupňovitá patra připomínající stůl. ^{2 3}

Stálezelené jehlice dlouhé 2–3,5 cm tvoří na krátkých bočních větévkách svazečky po 20–35. Na letošních dlouhých výhonech vyrůstají jednotlivě a ve spirále. Šedohnědá, později černavá kůra s přibývajícím věkem rozpukává do podélných plátů. ⁶

Bez plného slunce tento strom neprospívá, nesnáší ani částečné zastínění. Proto neroste pod hustým zápojem lesa, ale spíše v otevřených porostech nebo jednotlivě. U starých stromů s dostatkem prostoru se spodní kosterní větve někdy rozloží tak široce, že se dotýkají země. ^{5 3}

Užitečná taxonomie

Vědecké jméno Cedrus libani A.Rich., zveřejněné roku 1823, přijímá databáze Plants of the World Online. Většina botaniků uznává čtyři pravé cedry: C. libani, C. atlantica (cedr atlaský), C. brevifolia (cedr krátkolistý) a C. deodara (cedr himálajský). V obchodě se často zaměňují pod prostým označením cedr. ^{1 6}

Zařazení Cedrus brevifolia zůstává sporné. Některá zpracování jej vedou jako varietu Cedrus libani, Cedrus libani var. brevifolia Hook.f., jiná jako samostatný druh z kyperského pohoří Troodos. Genetické analýzy kladou oddělení kyperských populací od zbytku komplexu libani/atlantica do doby před 5,3–10,5 milionu let. ⁶

V přirozených tureckých populacích bylo zjištěno pět geneticky odlišných skupin. Patří k nim sloupovitá forma z jihozápadní Anatolie, někdy nazývaná Cedrus libani subsp. stenocoma (O.Schwarz) Greuter & Burdet. Původ tedy vysvětluje rozdílný vzhled stromů vysazených v Evropě: linie stenocoma je užší a sloupovitá, běžný libanonský nebo syrský původ dává širší, patrovitou korunu. ^{6 1}

Stanoviště a rozšíření

Turecko, Sýrie a Libanon tvoří původní areál Cedrus libani. Většina zachovaných porostů leží v tureckém Tauru, v Sýrii zbývá jediná lokalita v pohoří Džabal an-Nusajríja a v Libanonu roste v pohoří Libanon. Obývá výšky 1 300–3 000 m na dobře odvodněných vápenitých půdách, samostatně nebo s jedlemi, jalovci a borovicemi černými. ⁶

IUCN hodnotí druh jako zranitelný. Důvodem je historické odlesňování, pastva koz omezující přirozenou obnovu, urbanizace a lyžařská střediska. Nově přistupuje změna klimatu: porosty omezené na horské vrcholy už nemohou ustupovat do vyšších, chladnějších poloh. ⁷

Historické lesy v pohoří Libanon se těžily od starověku a znovu byly káceny kvůli železnicím za první světové války. Dnes zabírají jen zlomek původní plochy; chrání je rezervace jako Boží cedry. Mimo původní areál se druh od 17. století hojně vysazuje do parků a arboret Evropy a Severní Ameriky. ^{8 2}

Životní cyklus a rozmnožování

Jednodomost znamená, že Cedrus libani nese na jednom stromě oddělené samčí a samičí šištice. Opylení zajišťuje vítr koncem léta. Samčí šištice se objevují počátkem září, samičí o něco později během téhož měsíce. ⁶

Vzpřímené samičí šišky na větvích nikdy nevisí dolů. Dozrávají přibližně dvanáct měsíců a následující podzim po opylení mění barvu ze zelené na šedohnědou. Na rozdíl od borových šišek nepadají na zem celé, ale rozpadají se po šupinách přímo na stromě. ⁶

Roční přírůstek po celý život zůstává pomalý, přibližně 20–30 cm, a první šišky se často objeví až ve věku dvaceti až čtyřiceti let. Druh se dožívá staletí. Nejstarší dendrochronologicky doložený jedinec, zkoumaný poblíž turecké Antalye, má záznam 619 let nepřetržitého růstu. ^{5 6}

Využití a rizika

Dnešní hlavní využití je okrasné: cedr libanonský se uplatňuje jako výrazný solitér v parcích, velkých zahradách a stromořadích. Potřebuje výrazně více místa než běžná městská zahrada. Historicky jeho pryskyřičnaté, trvanlivé dřevo, přirozeně odolné vůči hmyzu, sloužilo Féničanům na lodě i truhlářům na nábytek; biblická tradice je spojuje rovněž se Šalomounovým chrámem. ^{8 5}

Silice ze dřeva se nadále používá v parfumerii. Z kůry se dříve sbírala sladká látka zvaná mana. Jehlice a dřevo mají tradiční antiseptické využití a užívají se k usnadnění vykašlávání, ale chybí moderní klinické ověření srovnatelné s léčivým přípravkem. ⁵

Závažné toxické nebezpečí není doloženo. ASPCA neřadí pravé cedry rodu Cedrus mezi rostliny jedovaté pro kočky a psy, i když požití velkého množství jehlic může podráždit trávení. U některých lidí však kontakt s pryskyřicí nebo pylem vyvolává alergické reakce. ^{9 4}

Největší riziko je mechanické. U starých stromů s široce rozloženými větvemi může těžký sníh nebo bouře ulomit celé kosterní větve. Příliš mokrá půda navíc podporuje kořenové hniloby a napadení václavkou, takže odvodnění souvisí i se stabilitou a zdravím stromu. ^{4 2}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Tvar a barva jehlic odlišují několik zahradních kultivarů. Glauca má stříbřitě modré jehlice, Pendula, často prodávaná jako Pendula Sargentii, převislé větve roubované na rovnou podnož. Zakrslé formy Nana a Comte de Dijon zůstávají keřovité a kulovité, za deset let dosahují sotva 1,5 m. ²

Dva další pravé cedry běžně vysazované v Evropě bývají hlavním zdrojem záměn. Cedrus atlantica má menší šišky a v dospělosti užší, méně patrovitou korunu. Cedrus deodara se pozná podle převislého terminálu a konců větví; tento znak u C. libani chybí. ⁶

Kyperský cedr Cedrus libani var. brevifolia, endemit pohoří Troodos, má kratší jehlice a celkově menší vzrůst. Literatura jej střídavě vede jako varietu nebo samostatný druh Cedrus brevifolia. Při podobném vzhledu těchto taxonů pomáhá celé vědecké jméno, zatímco samotné slovo cedr je ve školkách nerozlišuje. ^{6 1}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Cedrus libani A.Rich.
• Royal Horticultural Society, Cedrus libani - cedar of Lebanon
• Missouri Botanical Garden, Cedrus libani
• NC State Extension, Cedrus libani (Cedar of Lebanon)
• Plants For A Future, Cedrus libani
• The Gymnosperm Database, Cedrus libani
• IUCN Red List of Threatened Species, Cedrus libani – hodnocení
• Encyclopaedia Britannica, cedar of Lebanon
• ASPCA, Toxic and Non-Toxic Plant List - Cats
• INPN / MNHN, Cedrus libani A.Rich., 1823 (cd_nom 89455)