Lopuch větší (Arctium lappa, L. 1753)

Identita

Lopuch větší (Arctium lappa L., 1753) je dvouletá bylina rodu Arctium z čeledi Asteraceae. Rodové jméno pochází z řeckého arktos, „medvěd“, a odkazuje na rozježený, chlupatý vzhled rostliny. Druhové jméno lappa se odvozuje od řeckého lambanó, „uchopit“, které vystihuje háčky plodenství. ^{8 1}

Francouzské označení „bardane“ pochází ze středověkého latinského bardana, přes pozdně latinské dardana až z germánského slova pro šíp nebo šipku. I tato jazyková historie odkazuje k ostnitým plodenstvím. ⁸

Spolehlivým určovacím detailem je řapík přízemních listů. Zatímco příbuzný Arctium minus jej má dutý, u lopuchu většího zůstává po celé délce plný a rýhovaný. ⁴

Poznávací znaky

Mohutná bylina běžně dorůstá 1,5 až 3 m a šířky 1 až 1,5 m. Dužnatý kůlový kořen, na povrchu hnědý a uvnitř bílý, sahá do hloubky až 50 cm. ^{2 8}

Široké srdčité přízemní listy často přesahují délku 15 cm. Na líci jsou matně zelené a na rubu bělavě plstnaté. Plný řapík s rýhou na horní straně odlišuje Arctium lappa od příbuzného Arctium minus, jehož řapík je dutý. ⁴

Fialové úbory široké 2,5 až 4 cm tvoří od července do září ploché chocholičnaté květenství na vrcholu větvených rýhovaných lodyh. Po odkvětu vzniká plodenství se zákrovními listeny zakončenými háčky. Uvnitř jsou šedé až hnědé nažky dlouhé 5 až 6 mm, s krátkým nažloutlým chmýrem. ^{4 8}

Užitečná taxonomie

Databáze Plants of the World Online přijímá jméno Arctium lappa L., publikované roku 1753, v čeledi Asteraceae. Jako původní areál uvádí mírný pás Eurasie. ^{1 6}

Před nákupem osiva nebo určováním v terénu se hodí znát některá jména z botanické synonymiky:

• Arctium lappa var. tomentosum A.Gray, historické botanické jméno
• Arctium lappa var. purpurascens Fernald & Wiegand, historické botanické jméno
• Arctium lappa subsp. nemorosum (Lej.) P.D.Sell, historické botanické jméno
• Arctium lappa subsp. pubens (Bab.) P.D.Sell, historické botanické jméno

Do rodu Arctium patří blízce příbuzné druhy včetně Arctium minus a Arctium tomentosum. Všechny se označují obecným jménem lopuch, přesto nejde o tutéž rostlinu. Přesné určení proto vyžaduje vědecké jméno. ¹

Stanoviště a rozšíření

Původní výskyt lopuchu většího zahrnuje mírnou Evropu a Asii. Osídluje úhory, rumiště, okraje cest a náspy s půdami bohatými na dusík. ^{1 8}

Ve Francii je lopuch větší běžný po celém území. Váže se spíše na narušené plochy a okolí obydlí než na zachovalá přírodní stanoviště. ⁸

Zavlečen byl také daleko mimo původní areál, zejména do Kanady, na severovýchod a do části středu Spojených států a do Brazílie. Roste tam podél silnic a na okrajích obdělávaných ploch. ⁴

Životní cyklus a rozmnožování

Dvouletý životní cyklus začíná jarním klíčením. Během prvního roku tvoří lopuch větší pouze listovou růžici bez květní lodyhy a pod zemí zesiluje jeho kůlový kořen. ⁴

Po přezimování v růžici vyžene jarovizovaná rostlina další jaro větvenou lodyhu, která může přesáhnout 2 m. Od července do září na ní rozkvétá chocholičnaté květenství. ^{4 2}

Odkvetlé úbory se mění v háčkovitá plodenství zachytávající se do srsti a oblečení. Nažky se tak šíří na velké vzdálenosti pomocí živočichů, nikoli větrem. Tento mechanismus inspiroval švýcarského inženýra George de Mestrala k vynálezu suchého zipu. Roku 1941 po výletu v Alpách prozkoumal háčky zachycené v srsti svého psa; odvozený mechanismus patentoval o čtrnáct let později. ^{8 7}

Využití a rizika

Kořen sklizený na podzim prvního roku před vyběhnutím do květu se jí vařený jako zelenina podobná kozí bradě. Obsahuje přibližně 45 % inulinu, nestravitelného zásobního sacharidu. ^{3 8}

V Japonsku se kořen komerčně pěstuje pod názvem gobo. Používá se například do pokrmu kinpira gobo: nakrájí se na tenké hranolky a podusí se sójovou omáčkou. ⁸

NC State Extension neuvádí toxicitu po požití pro člověka ani domácí zvířata, popisuje však skutečné mechanické riziko. Háčky a štětiny úborů mohou silně dráždit oči, kůži či dýchací cesty lidí, psů, koní a dalších hospodářských zvířat. Plodenství zamotaná do peří již usmrtila drobné ptáky i netopýry. ⁴

Kořeny a listy se zkoumají také kvůli obsahu arktigeninu, kyseliny chlorogenové a flavonoidů. Antioxidační a protizánětlivé vlastnosti těchto látek byly popsány ve zkumavce a u zvířat. ⁵

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Rozšířený okrasný kultivar lopuch větší nemá, existují však zeleninové odrůdy vybírané pro délku a jemnost kořene. Takinogawa je tradiční japonská dlouhokořenná odrůda z období Edo; Watanabe Early dozrává dříve a má kratší kořen. ³

Při určování lze zaměnit dva příbuzné lopuchy: Arctium minus je menší a má dutý řapík, Arctium tomentosum má na zákrovech vatovitý plstnatý povlak, který u Arctium lappa chybí. Na stejných rumištích roste i Silybum marianum, ovšem z jiného rodu. Odliší jej bíle mramorované listy a plody bez háčků.

K potvrzení druhu Arctium lappa je plný rýhovaný řapík spolehlivější než výška rostliny nebo barva úborů. Tyto dva znaky se totiž mezi stanovišti mění podle pěstitelských podmínek. ⁴

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Arctium lappa L.
• Royal Horticultural Society, Arctium lappa - greater burdock
• Plants For A Future, Arctium lappa - Greater Burdock
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Arctium lappa
• PMC, přehled fytochemie a farmakologie kořene Arctium lappa
• Integrated Taxonomic Information System, Arctium lappa L.
• National Inventors Hall of Fame, jak procházka lesem vedla k vynálezu suchého zipu
• Wikipedia FR, lopuch větší