Kuri (Castanea crenata, Siebold & Zucc. 1846)

Identita

Castanea crenata (Castanea crenata Siebold & Zucc., 1846) je opadavý strom z čeledi bukovitých (Fagaceae), který v dospělosti dorůstá 8–15 m. V japonštině nese jméno kuri. Přírodovědci Philipp Franz von Siebold a Joseph Gerhard Zuccarini jej popsali roku 1846 při studiu japonské flóry. POWO toto vědecké jméno přijímá od původního zveřejnění, bez zásadní taxonomické změny. ^{1 2}

Druhové přízvisko crenata v latině odkazuje na vroubkování a popisuje jemně zubatý okraj listů. Podobný okraj mají i další kaštanovníky rodu Castanea. Japonské označení kuri zahrnuje strom i jeho plody. V podzimní japonské kuchyni se objevují například v rýži s kaštany (kuri gohan) nebo jako kandované kaštany (kuri kanro-ni), stále připravované v tamních domácnostech. ⁶

Poznávací znaky

Dospělý strom Castanea crenata běžně měří 8–15 m na výšku a 8–12 m na šířku. Nízká široká koruna působí podsaditěji než u kaštanovníku setého (Castanea sativa) nebo amerického (Castanea dentata). Podlouhle kopinaté listy s jemně zubatým okrajem dosahují délky 8–19 cm a šířky 3–5 cm. Oproti kaštanovníku setému jsou tedy poněkud menší. ^{4 6}

Koncem jara se vytvářejí vzpřímené jehnědy dlouhé 7–20 cm. V horní části nesou krémové samčí květy, při bázi téže jehnědy květy samičí. Po oplození vzniká ostnitá číška o průměru 5–7 cm. Během zrání přechází do hnědožluté barvy a otevírá se třemi chlopněmi, aby uvolnila 2–3 hnědé lesklé kaštany. ^{4 6}

Užitečná taxonomie

V klasifikaci POWO patří Castanea crenata do čeledi Fagaceae spolu se třemi dalšími pěstovanými kaštanovníky: kaštanovníkem setým (Castanea sativa), americkým (Castanea dentata) a čínským (Castanea mollissima). Vědecké jméno je stabilní od zveřejnění v roce 1846. Neprovází jej složitá synonymika, která bývá typická pro některé dlouho pěstované zahradní druhy. ¹

Pro bezpečné rozlišování plodů je podstatný rozdíl mezi rody Castanea a Aesculus. Jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) patří do čeledi mýdelníkovitých (Sapindaceae), nikoli mezi kaštanovníky. Podobná lidová označení plodů mohou být zavádějící: obal jírovce ukrývá jediné jedovaté semeno, zatímco ostnitá číška druhu Castanea crenata zpravidla 2–3 jedlé kaštany. Tyto plody se nesmějí zaměňovat. ³

Stanoviště a rozšíření

Japonsko od jižních ostrovů až po Hokkaidó a Korejský poloostrov tvoří původní areál druhu. V těchto oblastech obývá temperátní lesy nížin i středních hor. Castanea crenata zde vytváří také druhotné porosty vzniklé ze starých sadů nebo po lesní těžbě. Jeho výskyt tak zahrnuje přirozená lesní stanoviště i místa ovlivněná dřívějším využíváním krajiny. ^{1 8}

Za hranicemi původního areálu se pro plody pěstuje ve východní Číně a na Tchaj-wanu. Do Severní Ameriky a Evropy byl zaveden hlavně jako odolný rodič pro šlechtění hybridních kaštanovníků. Výskyt je zde uváděn v sedmi zemích či územích, od Japonska po metropolitní Francii. IUCN jej hodnotí jako málo dotčený druh, bez významného ohrožení přirozených populací v Japonsku a Koreji. ^{7 5}

Životní cyklus a rozmnožování

Při opylování převažuje přenos pylu mezi různými jedinci. Pyl jiného stromu oplodňuje samičí květy, protože samonekompatibilita výrazně omezuje samoopylení vedoucí k oplození. Výsledná genetická proměnlivost pomáhá vysvětlit velké množství pojmenovaných japonských kultivarů. Každý z těchto výběrů byl upřednostněn pro určitou velikost plodu, chuť nebo zvláštní odolnost, a nejde proto o vzájemně zaměnitelné rostliny. ⁶

Čerstvý kaštan po chladové stratifikaci klíčí za 2–4 týdny. Semenáč ale kvůli genetické proměnlivosti věrně neopakuje vlastnosti rodičovského kultivaru. V sadech je proto základní metodou množení pojmenovaných odrůd roubování. U roubovaných stromů přichází první významnější sklizeň za 4–6 let, zatímco u semenáčů je třeba počítat s 8–15 lety. Rozdíl v množení tedy ovlivňuje i dobu čekání na plody. ⁴

Využití a rizika

Převažující využití je ovocnářské. Kaštany bývají větší a snáze loupatelné než u kaštanovníku setého a tvoří tradiční součást japonské i korejské podzimní stravy. Jedí se pečené, rozmačkané na pyré nebo kandované. Sladkou dužninu překrývá svíravá vnitřní slupka, kterou je před konzumací třeba odstranit. Podobnou vnitřní vrstvu má většina jedlých kaštanů, nejde tedy o zvláštnost jediného druhu. ^{6 5}

Šlechtitelskou hodnotu přináší přirozená odolnost druhu Castanea crenata k rakovině kaštanovníku způsobené houbou Cryphonectria parasitica i k inkoustové chorobě. Tyto choroby ve 20. století zpustošily americké kaštanovníky. Od 30. let 20. století jej severoameričtí šlechtitelé využívají jako pylového rodiče při zpětném křížení. Cílem je získat odolný strom, který se přitom podobá původnímu americkému kaštanovníku. ^{7 1}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Japonské kultivary 'Tsukuba' a 'Ginyose' byly vybrány pro pravidelnou velikost velkých plodů. U kultivaru 'Tanzawa' se navíc sledovala odolnost k rakovině a žlabatce kaštanovníkové, hmyzu tvořícímu hálky na mladých výhonech. Okrasný výběr 'Silverleaf' se pozná podle stříbřitého rubu listů. Ten vzniká hustším ochlupením, než jaké má planá forma, a odlišuje jej od ovocnářských výběrů. ⁶

Přednostně je třeba vyloučit záměnu s jírovcem maďalem (Aesculus hippocastanum). Jeho obal má méně ostnů a obsahuje jedinou jedovatou semennou „kaštanovou“ kouli, která botanicky ani kuchyňsky neodpovídá jedlým kaštanům druhu Castanea crenata. Od kaštanovníku setého (Castanea sativa) se tento druh naopak odlišuje nižším a rozložitějším vzrůstem spolu s poněkud menšími listy. Samotná podobnost hnědých plodů k bezpečnému určení nestačí. ^{3 4}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Castanea crenata Siebold & Zucc.
• Tela Botanica eFlore, Castanea crenata Siebold & Zucc., 1846
• INPN / MNHN, Castanea crenata Siebold & Zucc., 1846
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Castanea crenata
• USDA PLANTS Database, japonský kaštanovník, Castanea crenata
• Encyclopaedia Britannica, japonský kaštanovník
• IUCN Red List, hodnocení Castanea crenata
• GBIF, druhový záznam Castanea crenata Siebold & Zucc.