Višeň turecká (Prunus mahaleb, L. 1753)

Identita

Višeň turecká (Prunus mahaleb L., 1753), nazývaná také třešeň mahalebka, mahalebka obecná, anglicky Mahaleb cherry či St Lucie cherry, je opadavý keř nebo menší strom z čeledi růžovitých (Rosaceae). Carl von Linné druh popsal roku 1753 v díle Species Plantarum pod binomickým jménem, které POWO stále přijímá. ^{1 8}

Epiteton mahaleb přejímá staré arabské jméno stromu, ve francouzštině doložené od 16. století nejprve jako maguelet a macalep, později ustálené na mahaleb. Francouzské označení bois de Sainte-Lucie pochází od kláštera v departementu Meuse, kde druh hojně rostl. Z vonného dřeva se tam vyřezávaly drobné předměty včetně troubelí dýmek. ⁸

Poznávací znaky

Běžná výška mahalebky činí 3–12 m při šířce 3–8 m. Často roste keřovitě, ale lze ji zapěstovat i jako stromek s jediným kmenem. Vejčité, krátce zašpičatělé a jemně zubaté listy se na podzim barví jasně žlutě. Od třešně ptačí (Prunus avium) se liší už menšími listy s kratší špičkou. ^{2 5}

Jarní bílé květy silně voní a tvoří krátké hrozny po 3–10 květech. Drobné plody velké 6–10 mm přecházejí ze zelené přes červenou do černé a na rozdíl od jedlých třešní zůstávají výrazně hořké. Čerstvě řezané i sušené dřevo vydává osobitou aromatickou vůni blízkou kumarinu. Tento čichový znak řeší pochybnosti o určení spolehlivěji než barva plodu nebo tvar listů. ^{2 6}

Užitečná taxonomie

V systému POWO náleží Prunus mahaleb do čeledi Rosaceae a podčeledi Amygdaloideae, vedle třešní, višní, slivoní, meruněk a mandloní. Na severu Sicílie je uznáván samostatný poddruh Prunus mahaleb subsp. cupaniana (Guss.) Arcang.. ¹

Botanická synonymika zahrnuje řadu historických variet a zahradních forem: Prunus mahaleb var. pendula (Dippel) Bean pro převislý růst a Prunus mahaleb var. xanthocarpa (M.Roem.) Rehder pro žluté plody. Při nákupu nebo určování ve školce zůstává v této řadě synonym stabilním vodítkem přijaté vědecké jméno Prunus mahaleb L. ¹

Stanoviště a rozšíření

Od jižní a střední Evropy sahá původní areál po Střední Asii a severní Pákistán, s výskytem také v Maroku. Druh osídluje suché stráně, křoviny a světlé lesy, téměř vždy na vápenitých půdách. Ty snáší lépe než většina ostatních druhů rodu Prunus. ^{1 3}

Mimo původní areál se mahalebka značně rozšířila jako podnož pro pěstované třešně a višně. Někde zdomácněla natolik, že je v několika státech severovýchodu a středu USA hlášena jako invazní nepůvodní druh. Ptáci roznášejí plody a podporují samovolné výsevy. Ve Francii naopak zůstává původní dřevinou středomořských křovin a vápencových strání bez invazního statusu. ^{4 9}

Životní cyklus a rozmnožování

Včely přilákané vůní jsou hlavními opylovači květů, které se otevírají po několik jarních týdnů před úplným olistěním. Ptáci později požírají černé plody, stráví hořkou dužninu a vylučují neporušené pecky. Proto se kolem dospělých jedinců často objevují semenáče. ^{2 4}

Přirozené množení probíhá semeny, jejich klíčení je však pomalé a nepravidelné. Potřebují 2–3 měsíce chladové stratifikace a vzcházení může trvat až 18 měsíců. V ovocnářství se před přímým výsevem často upřednostňuje roubování: na již zakořeněnou mahalebku lze rovnou naroubovat požadovanou odrůdu třešně či višně. ^{3 5}

Využití a rizika

Nejlépe doložené sadařské využití Prunus mahaleb představuje podnož, před okrasnou výsadbou i výrobou dýmek. Snášenlivost chudých, suchých a vápenitých půd z ní dlouho činila osvědčenou volbu pro třešně i višně na těchto stanovištích. Případy pozdní nesnášenlivosti roubu a podnože však její použití ve srovnání s jinými podnožemi omezily. Vyluštěné a rozemleté semeno z pecky poskytuje koření mahlab s vůní hořkých mandlí a třešní, po staletí používané v pečivu a chlebech Blízkého východu a jihovýchodní Evropy. ^{5 6}

Kyanogenní glykosidy obsahují listy, kůra i semeno v pecce Prunus mahaleb, podobně jako u většiny druhů tohoto rodu. ASPCA řadí třešně a višně mezi rostliny jedovaté pro psy a kočky; riziko roste u zvadlých listů. U semene zpracovaného na mahlab novější rozbory nezjistily kyanogenní látky amygdalinového typu charakteristické pro hořké mandle. To odlišuje jeho kuchyňské využití v malém množství od ostatních částí rostliny. ^{7 6}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Okrasný kultivar 'Kursar', vzniklý křížením s Prunus incisa, se vyznačuje časnými světle růžovými květy. Převislá forma 'Pendula' je ve školkách vzácnější než vzpřímená planá rostlina. Sicilský poddruh cupaniana představuje botanickou jednotku odlišnou od pouhých zahradnických výběrů. ¹

Nejčastější záměna se týká třešně ptačí (Prunus avium), která má větší listy a jedlé plody; plody mahalebky zůstávají hořké i ve zralosti. Trnka obecná (Prunus spinosa) je nižší a trnitější, tvoří husté keře a modročerné ojíněné plody. Vůně řezaného dřeva blízká kumarinu zůstává nejspolehlivějším rozlišovacím znakem těchto tří druhů, průkaznějším než samotné listy nebo plody. ⁵

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Prunus mahaleb L.
• Royal Horticultural Society, Prunus mahaleb
• Plants For A Future, Prunus mahaleb databázový záznam
• Invasive Plant Atlas of the United States, Prunus mahaleb
• Missouri State University, Prunus mahaleb, určovací znaky
• Gernot Katzer's Spice Pages, Prunus mahaleb (mahlab)
• ASPCA, Cherry (Prunus spp.), údaje o toxicitě
• Tela Botanica eFlore, Prunus mahaleb L., 1753
• University of Wisconsin-Green Bay Herbarium, Prunus mahaleb