Břestovec západní (Celtis occidentalis, L. 1753)

Identita

Břestovec západní (Celtis occidentalis L., 1753) je mohutný opadavý strom z rodu Celtis a čeledi konopovitých (Cannabaceae). Rod se dlouho řadil mezi jilmovité (Ulmaceae), avšak fylogenetická klasifikace krytosemenných rostlin jej přesunula do čeledi konopovitých. ^{1 4}

Rodové jméno Celtis vychází z latinského označení středomořského stromu se sladkými plody, které používal Plinius starší. Linné je převzal pro rod rozšířený v Severní Americe a Eurasii. Druhové jméno occidentalis, „západní“, tvoří protějšek k australis, „jižní“, u břestovce jižního (Celtis australis); obě označení vycházejí z evropské perspektivy. ⁶

Do Evropy byl strom přivezen již roku 1636, takže zde roste přibližně 390 let. Dnes se vysazuje především jako městská okrasná dřevina, zejména ve střední a východní Evropě. Počtem výsadeb však stále výrazně zaostává za svým středomořským příbuzným. ²

Poznávací znaky

Nejspolehlivějším rozlišovacím znakem v terénu je borka. U mladých stromů je světle šedá a téměř hladká, ale již mezi 5 a 20 lety praská do korkovitých plátů. Dospělý kmen je výrazně hrubý a rozbrázděný, s nápadnými výrůstky a hřebeny. Celtis australis si hladký povrch kmene uchovává mnohem déle. ^{3 4}

Jednoduché střídavé listy jsou vejčité až vejčitě kopinaté, dlouhé 5 až 12 cm, s výrazně nesouměrnou bází. Okraj je zubatý kromě části u řapíku, kde zůstává celokrajný. Od báze vybíhají tři hlavní žilky a svrchní strana je na omak drsná. ⁴

Dospělý strom běžně dorůstá 12 až 25 m, výjimečně se na jihu areálu uvádí až 40 m. Rozložitá koruna široká zpravidla 8 až 18 m se hodí do parku, pro malou městskou zahradu však zabírá mnoho místa. U starých jedinců některé větve převisají; celkový obrys je širší a méně pravidelný než u břestovce jižního. ^{3 2}

Užitečná taxonomie

Linné tento druh popsal v roce 1753 jako Celtis occidentalis L.; jméno zůstává přijaté. Rod dříve zahrnoval řadu regionálních forem. Někdejší Celtis occidentalis var. reticulata (Torr.) Sarg. a Celtis occidentalis subsp. tenuifolia (Nutt.) A.E.Murray se dnes hodnotí jako samostatné druhy Celtis reticulata a Celtis tenuifolia. ¹

Jiná synonyma naproti tomu označují jen variety stejného taxonu: Celtis occidentalis var. canina (Raf.) Sarg., var. crassifolia (Lam.) A.Gray či var. pumila (Pursh) A.Gray. Při nákupu i určování poskytuje pevný bod přijaté vědecké jméno Celtis occidentalis. ¹

Stanoviště a rozšíření

Původní rozšíření sahá z jihovýchodní Kanady, Ontaria a Québecu, s izolovanou populací u jezera Manitoba, až na sever Severní Karolíny a do Oklahomy. Zahrnuje tak značnou část středních a východních Spojených států. ^{1 4}

Nejčastěji osidluje říční nivy a půdy bohaté na vápník. Snáší však široké rozpětí podmínek od zhutnělého jílu po chudé kamenité půdy, a to na plném slunci i v polostínu. ^{4 5}

Mezinárodní svaz ochrany přírody řadí Celtis occidentalis mezi málo dotčené druhy: areál je rozsáhlý a pokles není doložen. V Evropě se mimo původní areál vysazuje do stromořadí například v srbském Somboru a slovenské Bratislavě. Více než 10 000 stromů lemuje ulice Montréalu, který ovšem patří do původního severoamerického areálu. ^{8 4}

Životní cyklus a rozmnožování

Jarní květy se otevírají současně s mladými listy. Jsou drobné, zelenavé a opylované větrem. Samčí i samičí orgány se vyskytují na témže stromě, někdy společně v jednom květu. ^{4 3}

Kulaté peckovice o velikosti přibližně 1 cm přecházejí z oranžovočervené do tmavě purpurové při dozrávání v září a říjnu. Na větvích zůstávají přes zimu jako potrava ptáků. Kosi a brkoslavi severní pojídají tenkou sladkou dužninu a roznášejí semena daleko od mateřského stromu. ^{4 3}

Většina jedinců poprvé plodí ve věku 15 až 20 let; celkově se může dožít 150 až 200 let. Základním způsobem množení druhu je výsev po studené stratifikaci. Vybrané kultivary se množí roubováním, aby si zachovaly své vlastnosti. ^{5 3}

Využití a rizika

Světle žluté dřevo je lehké, mechanicky málo odolné a ve vlhku rychle hnije. Obchodně má okrajový význam: slouží na levný nábytek, bedny nebo jako palivo. Původní obyvatelé Severní Ameriky jedli zralé plody a používali odvar z kůry při bolestech v krku. ^{4 5}

Sladké zralé plody lze jíst syrové nebo jako zavařeninu. U druhu není doložena toxická látka; považuje se za netoxický pro lidi, kočky a psy. Pouze u koní zůstává hodnocení nejisté. ⁵

Městské výsadby využívají odolnost stromu vůči větru, znečištění, posypové soli a rozmanitým zhutněným půdám. Dobře zakořeněné stromy snášejí teploty −34 °C až 40 °C a ve městech vlhkost vzduchu 30 až 70 %. Oproti břestovci jižnímu mají podobný profil, ale lépe odolávají mrazu. Roztoč ve spojení s houbou vyvolává u mladých i starých stromů čarověníky, husté shluky deformovaných větévek na koncích větví; strom přitom dlouhodobě neoslabují. ^{4 3}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Šlechtitelé vybrali pravidelněji rostoucí kultivary s menším sklonem k čarověníkům. Prairie Pride má kompaktní oválnou korunu, silné lesklé listy a čarověníky vytváří zřídka. Chicagoland vyniká rovným kmenem a hustou oválnou korunou, ceněnou pro odolnost vůči větru. ³

Nejčastější záměnou je břestovec jižní (Celtis australis L.): jeho borka zůstává déle hladká, listy jsou na omak hladké místo drsných a zralé plody fialově černé místo tmavě purpurových. Hůře také snáší silné mrazy. Podobné jsou dva dnes samostatné severoamerické druhy: Celtis reticulata Torr. ze západu USA má menší svraskalé listy, zatímco Celtis tenuifolia Nutt. je nízký keř s užšími, méně zubatými listy. ^{1 2}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Celtis occidentalis L.
• Royal Horticultural Society, Celtis occidentalis
• Missouri Botanical Garden, Celtis occidentalis
• NC State Extension, Celtis occidentalis (Common Hackberry)
• Plants For A Future, Celtis occidentalis
• Tela Botanica / eFlore, Celtis occidentalis L.
• INPN / MNHN, Celtis occidentalis L., 1753 (cd_nom 160921)
• IUCN Red List of Threatened Species, Celtis occidentalis assessment