zmarlika kanadská (Cercis canadensis, L. 1753)

Identita

zmarlika kanadská (Cercis canadensis L., 1753), anglicky označovaná jako Eastern redbud, je opadavý keř nebo menší strom z čeledi bobovitých (Fabaceae), podčeledi Cercidoideae. Její zařazení mezi bobovité spojuje nápadné květy s dalším výrazným znakem, jímž jsou zploštělé lusky. ^{1 8}

Rodové jméno Cercis vychází z řeckého kerkis, tkalcovský člunek, a odkazuje na zploštělý tvar lusků. Také francouzské jméno gainier připomíná podlouhlou pochvu kolem semen. Tento znak sdílí se svým evropským příbuzným, zmarlikou Jidášovou, Cercis siliquastrum. ³

Druhové označení canadensis může být zavádějící. Původní areál se neomezuje na Kanadu, nýbrž sahá z jižního Ontaria až do severovýchodního Mexika. Jde tedy o severoamerický druh s podstatně širším rozšířením, než jaké samotné jméno naznačuje. ¹

Poznávací znaky

Růžové až nafialovělé květy vyrůstající přímo ze staršího dřeva jsou prvním nápadným znakem zmarliky kanadské. Ve svazečcích bývá 4–10 květů, každý dlouhý asi 1,5 cm. Otevírají se před listy na holých větvích a někdy i přímo na kmeni. Tento způsob kvetení se nazývá kauliflorie. ³

Běžná výška stromu je 6–9 m, šířka koruny 7,5–10,5 m. Kmen bývá krátký, pokroucený a nízko se větví. Zpočátku hladká tmavá kůra se s věkem mění v šupinatou borku, což pomáhá odlišit mladý a dospělý exemplář. Mladé větévky zůstávají tenké, klikaté a téměř černé i na starších stromech. ^{3 4}

Střídavé srdčité listy mají celistvý okraj a měří 7–12 cm na délku i šířku. Na podzim se mění na světle žluté. Oproti výrazným podzimním barvám některých jiných opadavých dřevin je tento odstín spíše nenápadný. ³

Zploštělé červenohnědé lusky dlouhé 5–10 cm dozrávají od srpna do října. Často zůstávají na stromě i část zimy. Poskytují tak užitečný určovací znak v době, kdy již listy opadaly a koruna je jinak holá. ³

Užitečná taxonomie

Uznávaným druhem je Cercis canadensis L. z čeledi Fabaceae. Podle zeměpisného rozšíření se rozlišují tři poddruhy, které se liší také některými vlastnostmi listů a tolerancí k půdě: ^{1 8}

• Cercis canadensis subsp. canadensis, nominátní poddruh z jihovýchodní Kanady a středních a východních částí USA;
• Cercis canadensis subsp. mexicana (Rose) A.E.Murray, ze severovýchodního Mexika a jihozápadního Texasu, tolerantnější k zasolené půdě;
• Cercis canadensis subsp. texensis (S.Watson) A.E.Murray, z Oklahomy a východního Texasu, s lesklejšími listy.

Tolerance poddruhu mexicana k zasolení vysvětluje jeho výskyt na půdách, kterým se nominátní poddruh vyhýbá. Jde o konkrétní příklad rozdílů uvnitř jednoho druhu, které nacházejí využití také při zahradnickém výběru. ⁸

Řada starších botanických jmen je dnes považována za synonyma nominátního druhu. Patří mezi ně Cercis canadensis var. pubescens Pursh i Cercis canadensis f. alba Rehder. Spolehlivou oporou pro určení zůstává přijaté jméno Cercis canadensis. ¹

Stanoviště a rozšíření

Z jižního Ontaria a jižního Michiganu sahá původní areál až do severovýchodního a středního Mexika. Západní hranice zasahuje k Novému Mexiku a Texasu. Původ druhu je tak spojen s rozsáhlou oblastí východní a střední Severní Ameriky. ¹

Zmarlika kanadská obývá světlý lesní podrost, lesní okraje, křoviny a vápencové svahy. Roste také podél kamenitých břehů a v roklích. Ve smíšených lesích často tvoří součást nižšího stromového patra. ^{3 5}

Snáší široké spektrum půd včetně jílovitých, hlinitých a písčitých. Odolává také juglonu vylučovanému ořešákem černým, takže s ním může růst tam, kde řada jiných okrasných dřevin strádá. Naopak nesnáší trvale přemokřenou půdu podporující kořenové hniloby. Nevhodná jsou i příliš suchá větrná místa, protože její dřevo se v rozvětveních snadno láme. ⁴

Mimo přirozený areál se pěstuje především jako introdukovaný okrasný strom. Invazní zplaňování mimo Severní Ameriku není doloženo. Rozšířené zahradní pěstování proto samo o sobě nevypovídá o invazním chování. ⁶

Životní cyklus a rozmnožování

Časné jarní kvetení před olistěním zajišťuje dobrou viditelnost květů pro opylovače. Nektar je však uložen hluboko v květu. Dosáhnou na něj zejména včely s dlouhým sosákem, například drvodělky, zatímco krátkososé včely se k němu nedostanou. ⁴

Po odkvětu vznikají zploštělé lusky dozrávající od srpna do října. Obsahují hnědá eliptická semena dlouhá asi 6 mm. V přírodě klíčí pomalu. Při pěstování vzcházivost výrazně zlepšuje namočení na 24 hodin do vlažné vody a následná tříměsíční studená stratifikace. ⁵

Vegetativně se druh množí polovyzrálými řízky odebíranými v červenci a srpnu. Tak se zachovávají kultivary s purpurovými listy nebo převislým růstem. Výsev naproti tomu poskytuje proměnlivé potomstvo a stejné vlastnosti nezaručuje. ^{5 2}

Využití a rizika

Jako jarní okrasná dřevina se zmarlika kanadská vysazuje jednotlivě, v menších skupinách pod vyšší stromy i do městských stromořadí. Kvetoucí větve lze dobře rychlit v interiéru ještě před jejich přirozeným rozkvětem venku. ³

Mírně nakyslé květy se jedí syrové nebo nakládané. Mladé zelené lusky lze připravovat podobně jako cukrový hrách. Semena obsahují saponiny, které se špatně vstřebávají a vařením se z velké části rozkládají. Druh se proto při potravinovém využití považuje za obecně bezpečný, rozsáhlá konzumace však není doložena. ⁵

U koček, psů ani koní není uváděna jedovatost. Riziko spočívá především v možném podráždění trávicího traktu po požití velkého množství syrových semen. Toto omezení je třeba odlišovat od běžného okrasného využití stromu. ⁴

Křehké dřevo v rozvětveních zvyšuje u starých stromů riziko odlomení větví při bouřích. Hluboký, málo větvený kůlový kořen zároveň komplikuje přesazování dospělých exemplářů. Vhodnější je proto zvolit konečné stanoviště již pro mladý strom. ²

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

V zahradnické nabídce převažují purpurovolisté kultivary. Forest Pansy, oceněný Royal Horticultural Society cenou Award of Garden Merit, má červenofialové listy přecházející na podzim do oranžova a bronzova. Převislý Ruby Falls se stejnou barvou listů získal toto ocenění v roce 2017. Nabídku doplňuje bíle kvetoucí Alba a sytě purpurově kvetoucí Oklahoma, odvozená od poddruhu texensis. ²

Nejčastějším zdrojem záměny je evropská zmarlika Jidášova, Cercis siliquastrum, s kulatějšími listy a hustšími svazečky květů. V Asii má podobné okrasné využití Cercis chinensis. U neoznačeného stromu pomůže nejprve tvar listu: u zmarliky kanadské je srdčitý a zašpičatělý, u zmarliky Jidášovy zaoblenější. Při pochybnostech odstraní nejasnost mezi oběma druhy teprve úplné vědecké jméno. ¹

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Cercis canadensis L.
• Royal Horticultural Society, Cercis canadensis 'Forest Pansy'
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Cercis canadensis
• NC State Extension Gardener Toolbox, Cercis canadensis
• Plants For A Future, Cercis canadensis
• USDA PLANTS Database, Cercis canadensis
• Encyclopaedia Britannica, eastern redbud
• GBIF, Cercis canadensis L.