Cypřišek tupolistý (Chamaecyparis obtusa, (Siebold & Zucc.) Endl. 1847)

Identita

Cypřišek tupolistý (Chamaecyparis obtusa (Siebold & Zucc.) Endl., 1847), zvaný také hinoki, patří do čeledi cypřišovitých (Cupressaceae) a rodu Chamaecyparis. Rodové jméno pochází z řeckých slov chamai (při zemi, nízký) a kyparissos (cypřiš). Připomíná odlišnost od pravých cypřišů rodu Cupressus, kterým se podobá habitem, ale nepatří mezi ně. ^{1 3}

Japonské jméno hinoki znamená doslova „strom ohně“. Ve šintoistických svatyních sloužil strom dlouho k rozdělávání ohně třením; později se jeho dřevo stalo jedním z nejvyhledávanějších stavebních materiálů souostroví. ³

Přírodovědci Siebold a Zuccarini popsali druh roku 1844 jako Retinospora obtusa. Rakouský botanik Stephan Endlicher jej roku 1847 přeřadil do rodu Chamaecyparis pod dnes přijatým jménem. ¹

Poznávací znaky

Ploché šupinovité olistění druhu Chamaecyparis obtusa tvoří ohebné vějíře s převislými konci. Listové šupiny dlouhé jen 2–4 mm mají tupě zaoblenou špičku, kdežto příbuzný cypřišek hrachonosný (Chamaecyparis pisifera) má špičky výrazně ostřejší. Na rubu větévek pomáhá při určení jemná bílá kresba ve tvaru X. ^{4 3}

Červenohnědá vláknitá kůra starších stromů se odlupuje v tenkých svislých pruzích, podobně jako u dalších cypřišovitých. V domovině dosahuje strom běžně 15–40 m, kmen může přesáhnout 3 m v průměru. Kuželovitá koruna široká jen 3–8 m vytváří spíše vysoký a úzký obrys. V okrasných výsadbách bývá výška nižší, 10–20 m. ^{3 5}

Drobné kulovité šišky mají průměr jen 8–12 mm a 8–10 šupin. Uvolňují asi 3 mm dlouhá křídlatá semena. Po rozemnutí mezi prsty vydává olistění typickou pryskyřičnou vůni. ³

Užitečná taxonomie

Stálým vodítkem je přijaté vědecké jméno Chamaecyparis obtusa. K významným historickým jménům a synonymům patří:

• Retinospora obtusa Siebold & Zucc., historické jméno
• Chamaecyparis obtusa var. formosana Hayata, jméno tchajwanské variety
• Chamaecyparis taiwanensis Masam. & Suzuki, samostatné druhové pojetí

Taxon zahrnuje především dvě odlišné populace: typovou varietu var. obtusa ze středního a jižního Japonska a tchajwanskou var. formosana, někdy hodnocenou jako samostatný druh Chamaecyparis taiwanensis. Liší se zejména velikostí šišek, u tchajwanské variety menších, 7–9 mm oproti 8–12 mm. ^{1 3}

V terénu se nejčastěji zaměňuje s druhem Chamaecyparis pisifera, cypřiškem hrachonosným, který má výrazně špičatější a zašpičatělé listové šupiny než tupolistý C. obtusa. Právě tupost vysvětluje druhové jméno obtusa. ⁴

Stanoviště a rozšíření

Domovinou Chamaecyparis obtusa je střední a jižní Japonsko, hlavně ostrovy Honšú, Šikoku a Kjúšú. Roste v čistých i smíšených horských lesích ve výšce 300–1500 m v mírně vlhkém klimatu. Podle původu semen snáší zimní minima −25 až −30 °C a krátké teplotní špičky do 35 °C bez přímého poškození, což odpovídá zónám USDA 4–8. ^{1 4}

Tchajwanská varieta formosana roste ve vyšších polohách, 1600–2900 m, ve smíšených horských lesích. Dřívější areál byl mnohem širší: miocenní fosilie dokládají výskyt až v Německu, daleko za hranicemi dnešní východní Asie. ³

V mírném pásu Evropy a Severní Ameriky se nyní běžně pěstuje jako okrasná dřevina; invazní chování není doloženo. Mezinárodní svaz ochrany přírody jej přesto hodnotí jako téměř ohrožený kvůli někdejší intenzivní těžbě stavebního dřeva. Historický rozsah této těžby zůstává nedostatečně vyčíslen. ^{2 7 8}

Životní cyklus a rozmnožování

Jako ostatní cypřišovité je Chamaecyparis obtusa jednodomá nahosemenná rostlina. Jeden strom nese samčí i samičí šištice, které na jaře opyluje vítr. Semenáčky nejprve tvoří pichlavé juvenilní jehlice a teprve postupně přecházejí ke šupinovitým listům dospělců. V jednom až dvou letech měří jen 15–40 cm, kdežto za několik desetiletí dosahují dospělé výšky 15–40 m. ⁶

Po opylení dozrají samičí šišky během jediné sezony a na podzim uvolní drobná křídlatá semena roznášená větrem. Školkařský výsev vyžaduje dvoufázovou stratifikaci: měsíc v teple a měsíc v chladu. Následující klíčení může trvat až 18 měsíců. ⁶

Kultivary se množí zejména řízkováním na konci léta a na podzim nebo koncem zimy do písčitého substrátu. Jen tato metoda zaručuje zachování zakrslého habitu či barvy olistění. Ve volné půdě je růst nejrychlejší mezi pátým a dvacátým rokem, kdy strom přechází z 3 na 15 m. Poté pomaleji dorůstá 15–40 m ve věku 20–80 let. U zakrslých kultivarů v nádobách je růst ještě pomalejší. ^{6 4}

Využití a rizika

Světlé, vonné a přirozeně trvanlivé dřevo hinoki má zvláštní místo v japonské architektuře. Sloužilo ke stavbě chrámu Hórjúdži, nejstaršího dochovaného velkého dřevěného komplexu, již v období Nara v 8. století. Používá se také ve svatyni Ise, přestavované ve stejné podobě každých dvacet let podle obřadu Šikinen sengú. ³

Zahradní výsadby využívají původní druh i více než 200 kultivarů jako solitéry, živé ploty a clony. Zakrslé formy se často pěstují jako bonsaje. Vhodnými sousedy jsou japonské javory a azalky, které také vyhledávají čerstvou, mírně kyselou půdu pod korunou. ^{2 6}

Podle dostupných údajů není Chamaecyparis obtusa toxický pro kočky, psy ani lidi. U koní zůstává hodnocení nejisté, protože chybějí údaje přímo pro tento druh. ^{6 7}

Hlavní doložené zdravotní problémy postihují samotný strom. Špatně odvodněná půda podporuje kořenovou hnilobu. Sucho strom oslabuje a usnadňuje napadení vakonoši, červci nebo původcem rakoviny jalovců. ^{4 5}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Výběrem vzniklo přes 200 kultivarů, od velkých parkových stromů po zakrslé formy nižší než 30 cm. Velmi pomalá Nana Gracilis s mušlovitými větévkami patří k častým bonsajím. Crippsii má zlaté převislé vějíře a ocenění Award of Garden Merit od RHS. Fernspray Gold připomíná kapradinu a také má zlaté olistění. Nana Aurea raší na jaře zlatě, během sezony výhony částečně zelenají. ²

Nejčastější záměna se týká cypřišku hrachonosného (Chamaecyparis pisifera) s ostřejšími listovými šupinami. Dalšími podobnými dřevinami jsou zeravy rodu Thuja, s jinou kresbou na rubu větévek, a pravé cypřiše rodu Cupressus, které přes podobný habitus náleží do jiného rodu.

Tupé listové šupiny, vláknitá kůra odlupující se v pruzích a drobné šišky s 8–10 šupinami představují nejspolehlivější soubor znaků pro potvrzení druhu Chamaecyparis obtusa. ^{4 3}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Chamaecyparis obtusa (Siebold & Zucc.) Endl.
• Royal Horticultural Society, Chamaecyparis obtusa - hinoki cypress
• The Gymnosperm Database, Chamaecyparis obtusa
• NC State Extension, Chamaecyparis obtusa (Hinoki Cypress)
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Chamaecyparis obtusa
• Plants For A Future, Chamaecyparis obtusa
• INPN / MNHN, Chamaecyparis obtusa (Siebold & Zucc.) Endl., 1847 (cd_nom 610828)
• IUCN Red List, Chamaecyparis obtusa – hodnocení