Svída výběžkatá (Cornus sericea, L. 1771)

Identita

Svída výběžkatá (Cornus sericea L., 1771) je opadavý keř rodu Cornus z čeledi dřínovitých (Cornaceae). Latinské druhové jméno sericea znamená „hedvábná“ a odkazuje na jemné chlupy mladých listů a větévek. Jde o nenápadný, ale stálý poznávací znak tohoto druhu. ^{6 1}

Výběžkatý růst vystihuje jak české jméno, tak starší vědecké označení Cornus stolonifera, dnes pokládané za synonymum. Rostlina hojně tvoří výmladky a vytváří husté porosty namísto jediného kmene. ^{1 3}

Poznávací znaky

Dospělá Cornus sericea běžně dorůstá 1,5 až 3 m a může se rozrůst do šířky až 4 m. Ve vlhké půdě roste rychle. Vzpřímené lysé větve se v zimě barví zářivě až tmavě červeně. Na letošním dřevě na plném slunci je barva výrazně sytější než na starém dřevě ve stínu, které často zůstává nazelenalé. ^{5 6}

Vstřícné vejčité až eliptické listy dosahují délky 5 až 12 cm. Jejich obloukovité žilky se sbíhají k vrcholu čepele a pomáhají poznat rod Cornus i bez květů a plodů. Zelené listy druhu Cornus sericea se na podzim mění v oranžovočervené až purpurové a poté opadávají. ^{6 5}

Na koncích větví vyrůstají na jaře a někdy až do začátku léta plochá smetanově bílá vrcholičnatá květenství. Následné drobné peckovice jsou bílé s namodralým nádechem, rostou ve skupinách a dozrávají koncem léta. Jejich průměr zůstává menší než 1 cm. ^{5 6}

Užitečná taxonomie

Pro tento druh přijímá POWO/WCVP jméno Cornus sericea L. Severoamerická zahradnická literatura však stále hojně používá starší jméno, dnes synonymum. V synonymice se vyskytují také následující označení:

• Cornus stolonifera Michx., starší druhové jméno;
• Cornus sericea subsp. stolonifera (Michx.) Fosberg, poddruhové označení;
• Cornus sericea subsp. occidentalis (Torr. & A.Gray) Fosberg, další poddruhové označení;
• Cornus sericea f. baileyi (J.M.Coult. & W.H.Evans) Fosberg, označení formy;
• Swida sericea (L.) Holub, kombinace v jiném rodu.

Některá taxonomická pojetí spojovala tento druh se svídou bílou, Cornus alba, původem ze Sibiře a ruského Dálného východu, někdy až na úrovni pouhého synonyma. V terénu se dnes rozlišují: Cornus alba tvoří kompaktnější keř s menším počtem výmladků, zatímco Cornus sericea se šíří výběžky a během jediné sezony může pokrýt několik metrů čtverečních vlhké půdy. ^{1 2}

Stanoviště a rozšíření

Severoamerický původní areál zahrnuje většinu mírného pásma kontinentu od Aljašky a Newfoundlandu po severní Mexiko (Durango, Nuevo León) a Virginii. Keř roste především v trvale vlhké půdě na březích vodních toků, v bažinách, příkopech a na okrajích záplavových území. ^{8 7}

Odolností odpovídá Cornus sericea zónám USDA 2 až 7 a snáší zimy až kolem −40 °C. Hůře však snáší vlhké horko na jihu areálu, kde jsou dřevo a listy náchylnější k houbovým chorobám. ⁶

Evropské výsadby svídy výběžkaté slouží k okrase, místy však rostlina uniká ze zahrad. Ve Švýcarsku je vedena na seznamu invazních nepůvodních druhů a její komerční prodej se nedoporučuje. Toto hodnocení se zatím týká zejména Švýcarské plošiny a neplatí pro celou Evropu. ⁹

Životní cyklus a rozmnožování

Květy Cornus sericea se otevírají od května do června. Po opylení se během několika týdnů vytvářejí plody, které plně dozrají na konci léta. Ptáci a drobní savci je sbírají ještě dlouho po opadu listů. ⁶

Vegetativní rozmnožování má v životě druhu převahu: poléhavé větve při styku s vlhkou půdou zakořeňují a z kořenů stále vyrůstají nové výmladky. Spontánní zakořeňování a tvorba výmladků vysvětlují rychlý vznik hustých houštin na říčních březích, nezávisle na klíčení semen. ⁷

Výsev je možný, ale pomalý. Po odstranění dužniny potřebují semena 3 až 4 měsíce chladové stratifikace a vzcházení může trvat až osmnáct měsíců. Podzimní stonkové řízky s patkou zakoření během několika týdnů. Proto je školky upřednostňují před výsevem s někdy až osmnáctiměsíčním čekáním. ⁷

Využití a rizika

Zpevňování vlhkých půd patří k doloženým využitím svídy výběžkaté. Hustý kořenový systém s výmladky drží břehy vodních toků a omezuje erozi, jak popisují severoamerické ochranářské služby. ⁸

V okrasných výsadbách vytváří živé ploty, vlhké záhony nebo solitéry, ceněné hlavně pro zimní barvu větví na pozadí zasněžené zahrady. Přitahuje také ptáky a drobné savce a poskytuje potravu housenkám jednoho z jarních modrásků. ^{5 6}

Některé původní národy Severní Ameriky přidávaly sušenou vnitřní kůru do směsi kinnikinnick, tradičně kouřené s tabákem nebo bez něj. Celou kůru podle historických záznamů používaly také jako svíravý prostředek při průjmu a horečce. Žádná z použitých databází druh neřadí mezi rostliny toxické pro kočky či psy. U koní jsou však údaje bez zvláštní studie nejisté. ⁷

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Barevné větve jsou hlavním znakem několika kultivarů: 'Cardinal' má zářivě červené až šarlatové, 'Flaviramea' zlatožluté a 'Silver and Gold' kombinuje žluté větve s krémově bíle panašovanými listy. Zakrslé formy, například 'Kelseyi', se hodí do malých záhonů. ^{4 5}

Záměny se týkají především dalších druhů s barevnými větvemi:

• Cornus alba ze Sibiře má korálově červené větve a kompaktnější růst;
• evropská Cornus sanguinea má krvavě červené větve, ale černé plody místo bílých;
• Cornus amomum, Cornus racemosa a Cornus foemina jsou tři severoamerické druhy s větvemi převážně nazelenalými nebo červenohnědými, nikdy v zimě tak výrazně zbarvenými.

Po opadu listů je nejspolehlivějším rozlišením obou podobně červených druhů barva plodů. Je stálejším znakem než zimní odstín větví: Cornus sericea má bílé peckovice s namodralým nádechem, zatímco Cornus sanguinea černé. Rozdíl je vidět na první pohled. ⁶

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Cornus sericea L.
• Integrated Taxonomic Information System (ITIS), Cornus sericea L.
• INPN / MNHN, Cornus sericea L., 1771
• Royal Horticultural Society, Cornus sericea
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Cornus sericea
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Cornus sericea
• Plants For A Future, Cornus sericea
• USDA NRCS Plant Guide, Cornus sericea (redosier dogwood)
• Info Flora, Cornus sericea (seznam invazních nepůvodních druhů, Švýcarsko)