vrba jíva (Salix caprea, L. 1753)

Identita

vrba jíva (Salix caprea L., 1753) zaujme stříbřitými jehnědami již v únoru, ještě před prvním listem: žádná jiná běžná vrba nekvete tak časně na tak holých větvích. Tento dvoudomý keř či menší strom z čeledi vrbovitých (Salicaceae) popsal Carl von Linné roku 1753 ve Species Plantarum. POWO jej přijímá pod tímto jménem v rodu Salix. ¹

Druhové jméno caprea odkazuje na latinské slovo pro kozu a na starou představu, že kozy zvlášť rády okusují jeho listy. Francouzské označení marsault pochází ze středověkého latinského marensalicem (1217), doslova „samčí vrba“. Původně označovalo stříbřité samčí jehnědy, podle nichž lze strom poznat již koncem zimy. ⁶

Poznávací znaky

Běžná výška Salix caprea činí 6 až 14 m, uvádějí se však i rekordy přes 20 m. Je tedy podstatně mohutnější než většina vrb stříhaných do nízkých živých plotů. Při rozlišování mladých rostlin často pomohou větévky: zprvu šedé a chlupaté výhony během roku olysají a zežlutozelenají, zatímco u blízkých vrb zůstává pokožka mladých výhonů chlupatá déle. ^{6 9}

Vejčité až obvejčité listy měří 6 až 10 cm a jsou výrazně širší než u většiny vrb. Šířka spolu s hustě šedě plstnatým rubem a vystouplou žilnatinou odlišuje druh od úzkolistých vrb téhož stanoviště. Líc zůstává šedozelený a lehce svraskalý. ⁹

Od února do dubna, podle podnebí, probíhá kvetení vždy před olistěním. Oválné hedvábité samčí jehnědy se při otevření prašníků mění ze stříbřitě šedých na zlatožluté. Nenápadnější zelenavé samičí jehnědy se později prodlužují až na 7 cm a nesou ochmýřená semena. ^{2 7}

Užitečná taxonomie

World Checklist of Vascular Plants uvádí u tohoto velmi proměnlivého druhu četná botanická synonyma, všechna zahrnutá pod přijaté jméno Salix caprea L.:

• Salix caprea subsp. hultenii Kom., synonymum
• Salix caprea var. sericea Andersson, synonymum
• Salix caprea f. pendula (T.Lang) Rehder, základ převislých kultivarů
• Salix caprea var. tomentosa Lecoq & Lamotte, synonymum

Pozor na taxonomickou záměnu: jméno Salix caprea Boiss. & Buhse z roku 1860 je nelegitimní a označuje synonymum druhu Salix cinerea, nejčastěji zaměňovaného s vrbou jívou. Uvedení binomu bez původní autorské citace tak odkazuje na nesprávnou rostlinu. Spolehlivým údajem na štítku či ve zdroji zůstává úplné jméno Salix caprea L. ¹

Stanoviště a rozšíření

Domov vrby jívy zahrnuje celou Evropu a mírnou Asii, od Portugalska a Britských ostrovů po severní Čínu a Japonsko. ^{1 4}

Oproti většině vrb vázaných na břehy a mokřady roste Salix caprea na promáčené půdě i suchém úhoru nebo narušeném svahu. Jde o skutečný pionýrský druh, který jako první osidluje čerstvě obnaženou půdu až do 840 m nad mořem. ^{7 4}

Hodnocení IUCN řadí druh do kategorie málo dotčený (LC). Pionýrský způsob života mu prospívá, protože každé staveniště či nový úhor poskytuje další prostor k osídlení. Mimo původní areál se vysazuje hlavně pro okrasu, zejména v Severní Americe převislý Kilmarnock, bez doloženého rozsáhlého invazního zdomácnění. ¹¹

Životní cyklus a rozmnožování

Samčí a samičí jehnědy vrby jívy vyrůstají na oddělených jedincích, druh je tedy dvoudomý. Květy opylované větrem i hmyzem se otevírají již v únoru před listy a kvetení pokračuje do dubna. ^{2 7}

Drobná semena s vatovitým chmýřím zůstávají životaschopná jen několik dnů. Musejí rychle najít holou vlhkou půdu a vyklíčit, jinak hynou. ⁴

Zahradnické množení naráží na zvláštnost tohoto rychlého cyklu: čistá Salix caprea z řízků špatně zakořeňuje, přestože většina vrb se řízkuje snadno. Rostlina, která se bez potíží ujme, tak bývá již křížencem s jinou vrbou. Převislé kultivary jako Kilmarnock se proto množí spíše roubováním na vrbovou podnož. ^{6 3}

Využití a rizika

Okrasná a ekologická hodnota představují hlavní využití vrby jívy. Kvete před většinou ostatních dřevin a čmeláčím královnám, které se v únoru a březnu probouzejí ze zimování bez jiné dostupné potravy, poskytují jehnědy jeden z prvních jarních zdrojů nektaru a pylu. Listy živí také mnoho housenek motýlů, včetně lišaje topolového a hranostajníka vrbového. ^{10 8}

V kůře je salicin, prekurzor kyseliny salicylové, tradičně používaný proti horečce a bolesti, a také třísloviny využívané jako náhrada k činění kůží. Velmi hořká vnitřní kůra je nouzově jedlá. Lehké a křehké dřevo při hoření silně praská a v truhlářství se málo uplatňuje, slouží však jako palivo a ohebné větévky k jednoduchému košíkářství. ⁴

ASPCA hodnotí rod Salix včetně vrby jívy jako netoxický pro psy, kočky a koně. U tohoto druhu není doložena nebezpečná účinná látka. ⁵

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Převislý samčí klon Kilmarnock se roubuje na kmínek ve výšce 1,5–2,5 m a nese jméno stejnojmenného skotského města. Zůstává nejprodávanější školkařskou formou pro malé zahrady: velikost řízená roubováním omezuje výškový růst typický pro planý druh. Jeho samičí protějšek Weeping Sally je vzácnější. ³

Nejčastější záměnu představuje Salix cinerea s užšími listy a déle chlupatými větévkami než u Salix caprea. Oba druhy se přirozeně kříží jako Salix × reichardtii. Kříženci jsou proto v přírodě běžní a skutečně čistí jedinci vzácnější, než se často předpokládá. ^{7 9}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Salix caprea L.
• Royal Horticultural Society, Salix caprea, vrba jíva
• Royal Horticultural Society, Salix caprea 'Kilmarnock' (samčí)
• Plants For A Future, databázový záznam Salix caprea
• ASPCA, toxicita vrb (Salix)
• Wikipédia (FR), vrba jíva
• Wikipedia (EN), Salix caprea
• The Wildlife Trusts, vrba jíva
• Trees and Shrubs Online, Salix caprea
• Trees for Life, údaje o vrbě jívě
• IUCN Red List, hodnocení Salix caprea (2018)