Líska turecká (Corylus colurna, L. 1753)

Identita

Líska turecká (Corylus colurna L., 1753) je strom z čeledi břízovitých (Betulaceae), který Carl von Linné popsal v díle Species Plantarum. POWO toto jméno uznává jako přijaté v rámci rodu Corylus. ^{1 8}

Historické francouzské pojmenování odkazující na Byzanc připomíná cestu zavedení druhu do západní Evropy v 16. století, nikoli botanický původ na Bosporu. Semena přivezená z Konstantinopole se ve Vídni pěstovala již v 60. letech 16. století a odtud se dostala do Anglie. Také francouzská jména odkazující na Levantu či Turecko vycházejí z této historie. ^{7 5}

Poznávací znaky

Jediný kmen a úzce pyramidální koruna mladých jedinců odlišují Corylus colurna od keřovité lísky obecné tvořící výmladky. Koruna se s věkem zaobluje. Strom běžně dorůstá 12 až 25 m, rekordní jedinci mohou přesáhnout 30 m a obvod kmene se u stoletých stromů může blížit 1,3 m. ^{5 3}

Silná šedobéžová borka má korkovitou, rozpraskanou strukturu, v rámci rodu Corylus ojedinělou a místy připomínající dub korkový. Jde o spolehlivý určovací znak i v bezlistém stavu. Okrouhlé až oválné listy dlouhé 6 až 15 cm jsou dvakrát zubaté, na obou stranách chlupaté, s výrazně srdčitou bází a náhle protaženou špičkou. ^{5 3}

Už v únoru, před rašením listů, se rozvíjejí světle žluté samčí jehnědy dlouhé 5 až 10 cm; jde o jedno z nejčasnějších kvetení roku. Následné plody vyrůstají po 2 až 8 v souplodí, obalené štětinatým a třásnitým obalem velikým 3 až 4 cm, výrazněji rozčleněným než u lísky obecné. ^{2 5}

Užitečná taxonomie

V taxonomickém pojetí POWO nemá Corylus colurna uznané vnitrodruhové variety. Přijaté jméno zahrnuje variabilitu od Balkánu po sever Íránu. Příbuzná Corylus jacquemontii, dlouho řazená jako pouhá varieta C. colurna, je dnes samostatným druhem omezeným na himálajské lesy. ^{1 8}

Spontánním křížením s lískou obecnou vzniká Corylus × colurnoides, kterému šlechtitel Jack Gellatly dal přezdívku Trazel. Objevil jej mezi semenáči Corylus colurna v Britské Kolumbii. Oregon State University v roce 1990 rozšířila dva klony z tohoto programu, 'Newberg' a 'Dundee'. Plodový kultivar Corylus avellana naroubovaný na některý z nich získá kořeny omezující výmladky, na rozdíl od lísky obecné na vlastních kořenech. ⁶

Stanoviště a rozšíření

Balkán, Anatolie a Kavkaz až po sever Íránu tvoří původní areál Corylus colurna. Populace rostou mimo jiné v Turecku, Gruzii, Rumunsku, Bulharsku a Bosně a Hercegovině. Druh obývá horské lesy, často na vápnitém podloží, do nadmořské výšky 1500 m. ^{5 7}

Hodnocení IUCN řadí druh do kategorie málo dotčený (LC). Pokles je uváděn pouze u ruské populace na Kavkaze, bez zjištěné závažné hrozby pro celý druh. Mimo původní areál se dnes hojně vysazuje do městských stromořadí v západní Evropě a Severní Americe, bez doloženého invazivního zdomácnění. ^{9 3}

Životní cyklus a rozmnožování

Jednodomá líska turecká nese světle žluté samčí jehnědy i nenápadné samičí květy s červenými čnělkami. Časné kvetení vystavuje jehnědy pozdnímu mrazu na konci února nebo v březnu; dobře zakořeněnému dospělému stromu taková událost neublíží. ^{2 3}

Semena vyžadují dvojí stratifikaci, nejprve teplou a poté studenou. Výsev se daří lépe bezprostředně po podzimní sklizni. Semenáč rychle vytváří hluboký kůlový kořen, který se při vyzvedávání ve školce poškozuje; vzrostlí jedinci pěstovaní ve volné půdě se proto hůře ujímají. Semenáče zřídka kvetou před 10 až 15 lety. Oříšky dozrávají od září do října a mají skořápku silnou 2 až 3 mm, podstatně tvrdší než u lísky obecné. ^{4 8}

Využití a rizika

Jako podnož má druh největší zahradnický význam. Vláknité kořeny Corylus colurna netvoří výmladky, které u lísky obecné trvale vyrůstají kolem báze kmene. Naroubování plodového kultivaru Corylus avellana vytváří strom s jediným kmenem, který se snáze sklízí než odnožující keř. Tento postup je doložen například v Srbsku. ^{11 5}

Městské výsadby využívají pravidelný pyramidální habitus a toleranci k utužené půdě, suchu a znečištění. Pevné a středně tvrdé dřevo se používá také v truhlářství a soustružení, což má proti využití jako podnože druhotný význam. Plants For A Future u druhu neuvádí žádné známé riziko; nadměrné množství skořápek však může domácím zvířatům způsobit zažívací potíže. ^{3 4}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Významnou zahradnickou skupinu představuje kříženec Corylus × colurnoides s většími a kvalitnějšími plody než výchozí druh. Jeho klony 'Newberg' a 'Dundee' se však v Severní Americe ukázaly jako velmi citlivé k bakteriálnímu odumírání lísek, což omezilo jejich komerční rozšíření. ^{6 10}

Záměny se týkají zejména následujících lísek:

• líska obecná (Corylus avellana) je keřovitá, tvoří výmladky a má méně plodů v souplodí;
• Corylus chinensis je další stromovitá líska z východní Asie, rovněž s odlupující se borkou;
• Corylus jacquemontii je himálajský druh dříve zaměňovaný s C. colurna.

Stromový habitus s jediným kmenem, korkovitá borka a nepřítomnost výmladků nejspolehlivěji odlišují lísku tureckou od lísky obecné přímo v terénu. ⁸

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Corylus colurna L.
• Royal Horticultural Society, Corylus colurna – popis druhu
• NC State Extension, Corylus colurna – líska turecká
• Plants For A Future, Corylus colurna – databázové heslo
• Trees and Shrubs Online, Corylus colurna
• Trees and Shrubs Online, Corylus x colurnoides (Trazel)
• Wikipédia (FR), Noisetier de Byzance – líska turecká
• Wikipedia (EN), Corylus colurna
• IUCN Red List, Corylus colurna – hodnocení ohrožení
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Corylus colurna
• Đorđević a kol., roubování kultivarů Corylus avellana na podnož Corylus colurna, PMC