Hvozdík kropenatý (Dianthus deltoides, L. 1753)

Identita

Hvozdík kropenatý (Dianthus deltoides L., 1753) je přijímaný druh rodu Dianthus z čeledi hvozdíkovitých (Caryophyllaceae). POWO/WCVP spojuje jméno s dílem Species Plantarum z roku 1753 a GBIF uvádí stejnou výchozí publikaci. ^{1 2}

České jméno hvozdík kropenatý označuje druh Dianthus deltoides. Ve francouzských zdrojích se objevují názvy œillet à delta, œillet deltoïde, œillet couché a œillet en delta. Tela Botanica uvádí také standardizované jméno odvozené od œillet couché; GBIF zaznamenává anglická jména maiden pink a meadow pink. ^{7 2}

Výraz „delta“ může pomoci se zapamatováním, sám však k určení nestačí. Spolehlivější je spojit binomické jméno Dianthus deltoides s nízkým porostem, úzkými listy a malými růžovými či červenými květy s tmavou kresbou u středu. ^{6 5}

Poznávací znaky

Nízká, volně trsnatá trvalka má tenké vystoupavé lodyhy, nejčastěji vysoké 10–30 cm. Vstřícné listy jsou čárkovité až obkopinaté a celkový vzhled připomíná nízký koberec, nikoli vysoký karafiát k řezu. ^{7 6}

Průměr drobných květů činí podle BSBI obvykle 12–20 mm, RHS uvádí přibližně 18 mm. Pět zubatých či třásnitých korunních lístků bývá růžových, červených, nachových, někdy bílých. Nejužitečnější znak představuje tmavý kroužek, příčný proužek nebo klikatá čára při bázi jejich čepele. ^{6 3}

NC State popisuje pětičetné výrazně zbarvené, někdy bílé květy s tmavým kroužkem uprostřed. Krátké úzké listy bývají našedlé a vyrůstají na poléhavých výhonech. Kultivary mohou být kompaktnější, robustnější a vyrovnanější než plané rostliny. ^{5 6}

Taxonomie a příbuzná jména

Základním taxonomickým vodítkem je Dianthus deltoides L. POWO uvádí tři hlavní homotypická synonyma: Caryophyllus deltoides (L.) Moench, Cylichnanthus deltoides (L.) Dulac a Silene deltoides (L.) E.H.L.Krause. Objevují se ve starých květenách a historických databázích. ¹

Dva přijímané vnitrodruhové taxony podle POWO představují Dianthus deltoides subsp. deltoides a subsp. degenii. Připomínají šíři evropského komplexu, ale při určování nenahrazují pozorování květu a celkového vzrůstu. ¹

K záměnám dochází především uvnitř rodu Dianthus. BSBI odlišuje Dianthus armeria podle listovitých listenů obklopujících květy a Dianthus gratianopolitanus podle lysých lodyh a vonných květů bez zřetelného tmavého proužku na korunních lístcích. ⁶

Stanoviště a rozšíření

Areál vymezený POWO sahá od Evropy po Sibiř a zahrnuje Francii jako původní území. Zavlečené populace rostou na mnoha místech Severní Ameriky a v některých mírných oblastech jižní polokoule. Stejný původ od Evropy po Sibiř shrnuje RHS. ^{1 3}

Francouzský INPN vede národní záznam pro Dianthus deltoides L., 1753 pod francouzskými jmény œillet deltoïde, œillet couché a œillet à delta. Tela Botanica uvádí číslo INPN 94728 a podle Costeho popisu druh řadí na louky a do lesů zejména horských oblastí východní, střední a jižní Francie. ^{8 7}

Stálé vlhko tomuto druhu nevyhovuje. BSBI popisuje suchá, otevřená, slunná místa na zásaditých až mírně kyselých půdách: chudé trávníky, vřesoviště, duny, skalní plotny, útesy, lomy a staré důlní haldy. INPN jej rovněž spojuje se suchými trávníky na kyselých, neutrálních či vápnito-křemičitých podkladech. ^{6 8}

Pro metropolitní Francii není v použitých zdrojích zveřejněn status invazního nepůvodního druhu. Hvozdík kropenatý je zde původní rostlinou otevřených stanovišť, která se také pěstuje a prodává v kultivarech. ^{1 8}

Životní cyklus a pěstování

RHS charakterizuje Dianthus deltoides jako stálezelenou kobercovitou trvalku s konečnou zahradní výškou i šířkou 0,1–0,5 m, dospívající za 2–5 let. NC State uvádí výšku přibližně 15–30 cm a vhodnost pro plné slunce a propustnou půdu. ^{3 5}

Zahradnické zdroje kladou kvetení od konce jara do léta, francouzské a britské květeny od června do září. Suché tobolky se po dozrání otevírají; podle BSBI se rostlina množí semeny i vegetativně plazivými výhony. ^{5 7 6}

Pěstitelská doporučení se shodují na plném slunci a propustné neutrální až zásadité, písčité, vápnité nebo kamenité půdě. RHS doporučuje skalku či okraj záhonu. NC State upozorňuje na skvrnitost listů a hnilobu krčku zejména za vlhkého léta, v husté výsadbě a špatně odvodněné půdě. ^{3 5}

Způsob množení závisí na cíli. Základní druh lze snadno vysévat, vlastnosti kultivarů lépe uchová dělení nebo řízkování nekvetoucích výhonů. RHS uvádí u kultivaru Flashing Light měkké řízky, výsev i dělení a doporučuje trs rozdělit každé 3–5 let. ^{3 4}

Využití a toxicita

Okrasné využití zahrnuje nízké půdopokryvné výsadby, skalky, obruby, svahy, propustné nádoby a slunné zídky. Rostlina láká opylující hmyz: NC State zmiňuje včely a motýly, BSBI podrobněji popisuje denní opylování s významným podílem motýlů u některých sledovaných populací. ^{5 6}

Potravinářské využití se nedoporučuje. Ačkoli se květy některých zahradních hvozdíků v jiných souvislostech uvádějí jako jedlé, Dianthus deltoides je zde okrasnou rostlinou s mírným dráždivým účinkem, zejména pro zvířata a citlivou pokožku. ^{5 9}

Mírná toxicita má doložený základ. NC State u Dianthus deltoides uvádí nízkou závažnost otravy, riziko pro kočky, psy a koně, podráždění pokožky, možné zvracení a triterpenoidní saponiny. ASPCA řadí pinks a karafiáty rodu Dianthus mezi rostliny toxické pro kočky a psy s mírnými zažívacími příznaky a dermatitidou. ^{5 9 10}

Zabraňte kočkám, psům a koním v okusování listů; při citlivé pokožce používejte rukavice. Po větším požití nebo při trvajících příznacích kontaktujte veterináře či veterinární toxikologické pracoviště. Zdroje popisují podráždění a mírné příznaky, nikoli závažnou celkovou otravu. ^{5 10}

Kultivary a zahradnické záměny

Zahradnictví nabízejí základní druh i barevnější výběry a kultivary. RHS dokumentuje Flashing Light, spojený také se jménem Leuchtfunk, jako stálezelenou kobercovitou trvalku s rubínově červenými květy a tmavším středovým kroužkem. Jméno Dianthus deltoides tak může označovat planou rostlinu, skalničkový výběr i zahradní kultivar. ⁴

Bílé, červené a kompaktnější formy představují zahradnické výběry, jejichž identitu ověřte na štítku i samotné rostlině. Neměly by se zaměňovat s botanickými kategoriemi poddruhu nebo plané variety. ^{3 4}

Podobně mohou působit další hvozdíky: Dianthus caryophyllus, pěstovaný k řezu, Dianthus barbatus, Dianthus plumarius a Dianthus armeria. K určení správného taxonu pomůže nízký porost, malé květy, tmavý středový proužek a nepřítomnost vysokého květního stonku typického pro karafiáty k řezu. ^{6 1}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Dianthus deltoides L.
• GBIF Backbone Taxonomy, Dianthus deltoides L.
• Royal Horticultural Society, Dianthus deltoides maiden pink
• Royal Horticultural Society, Dianthus deltoides Flashing Light
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Dianthus deltoides
• BSBI, druhový přehled, Dianthus deltoides L., Maiden Pink
• Tela Botanica eFlore, Dianthus deltoides L.
• INPN / MNHN, Dianthus deltoides L., 1753
• ASPCA, záznam o toxicitě hvozdíků (Pinks)
• ASPCA, záznam o toxicitě karafiátu (Carnation)