štětka planá (Dipsacus fullonum, L. 1753)

Identita

Štětka planá (Dipsacus fullonum L., 1753) je dvouletá bylina rodu Dipsacus z čeledi zimolezovitých (Caprifoliaceae). Plants of the World Online přijímá toto jméno, které Carl von Linné zveřejnil roku 1753. Stále běžným synonymem je Dipsacus sylvestris. Francouzské označení „ptačí hospoda“ odkazuje na vodu zachycenou v listech. ^{1 6}

Francouzský název chardon à foulon souvisí s úpravou vlněného sukna, při níž suché ostnité strbouly sloužily ke zvedání vlasu. Toto historické použití se týká především pěstované štětky soukenické (Dipsacus sativus), jejíž listeny jsou tužší než u zde popsané plané rostliny. ^{4 2}

Poznávací znaky

Ve druhém roce vytváří Dipsacus fullonum dutou, hranatou lodyhu s krátkými ostny. Běžně měří 1–2 m, u nejsilnějších rostlin až 2,5 m. Trs zaujímá na zemi prostor široký 40 cm až 1 m. ^{2 3}

Vstřícné přisedlé listy srůstají bázemi kolem lodyhy. Každá dvojice tak tvoří malou nádržku, v níž se během sezony drží dešťová voda. Střední žilka nese na spodní straně ostny, takže pichlavá obrana pokračuje až ke špičce čepele. ^{3 4}

Vejčité až kuželovité strbouly měří 4–8 cm. Obklopují je dlouhé ostnité zákrovní listeny zahnuté vzhůru, které přesahují samotné květenství. Drobné šeříkově fialové květy se otevírají nejprve v úzkém pásu uprostřed; odtud kvetení postupuje současně k vrcholu i k bázi, což je mezi rostlinami se složenými květenstvími neobvyklé. ^{2 3}

Užitečná taxonomie

Pro štětku planou uvádí Plants of the World Online přijaté jméno Dipsacus fullonum L., zveřejněné v roce 1753. V květenách a starší literatuře se stále hojně objevuje Dipsacus sylvestris jako přímé synonymum téhož druhu. ¹

Pěstovaná varieta Dipsacus fullonum var. sativus (L.) Thell., anglicky označovaná jako fuller's teasel, má výrazně tužší zahnuté listeny než planá rostlina. Pouze tato domestikovaná varieta slouží k průmyslovému česání vlněného sukna. ^{4 6}

Současná fylogenetická klasifikace APG řadí druh do podčeledi Dipsacoideae v čeledi Caprifoliaceae. Starší květeny jej uváděly v samostatné čeledi štětkovitých (Dipsacaceae). ⁶

Stanoviště a rozšíření

Evropa, Kavkaz a severní Afrika tvoří původní areál Dipsacus fullonum, který zasahuje také do jihozápadní Asie. Rostlina snáší teploty od −20 °C do 35 °C a půdy s pH 5–8. Díky tomu roste podél cest i na vlhkých jílovitých loukách. ^{1 4}

Do Severní Ameriky byla štětka přivezena v 19. století pro potřeby textilního průmyslu a od té doby na kontinentu široce zdomácněla. Několik států, například Missouri, Colorado a Washington, ji nyní vede jako regulovaný škodlivý plevel, zejména kvůli vytlačování původní luční vegetace. ^{5 8}

Na francouzském území je druh původní. Jde tam o běžnou dvouletou rostlinu úhorů a okrajů cest bez doloženého invazního statusu. ⁶

Životní cyklus a rozmnožování

Život štětky plané je přísně dvouletý a monokarpický, tedy zakončený jedinou plodností. První rok vzniká jen přízemní růžice kopinatých listů bez viditelné květní lodyhy. Zimní chlad růžici vernalizuje a spustí růst lodyhy následujícího jara. Ta během jediné sezony vyroste o 1–2 m. ^{2 3}

Od července do září štětka kvete. Po oplození se ve strboulech tvoří nahnědlé čtyřžeberné nažky bez chmýru či háčků, které padají většinou blízko mateřské rostliny. Po tomto jediném plození celá rostlina odumírá. ^{2 3}

Shaw a Shackleton ve studii zveřejněné roku 2011 zkoumali účinek mrtvých larev přidaných do listových nádržek. Takto přikrmované rostliny vytvořily přibližně o 30 % více semen než kontrolní skupina, bez měřitelného nárůstu nadzemní biomasy. Pokus poskytl jeden z prvních dokladů reprodukčního přínosu utonulé kořisti u rostliny rostoucí i na půdách s dostatkem živin. Jde spíše o obdobu příležitostné masožravosti než o pravou masožravost rosnatek. ⁷

Využití a rizika

V textilnictví se historicky uplatňovala hlavně pěstovaná štětka soukenická. Její tuhé listeny česaly vlněné sukno a zvedaly jeho vlas. Listeny planého druhu Dipsacus fullonum jsou pro takové průmyslové použití příliš měkké. ^{4 2}

Suché strbouly si dlouhodobě uchovávají tvar i hnědou barvu a běžně se sbírají pro floristiku a zimní aranžmá. Koncem sezony v nich stehlíci obecní vyhledávají semena. Pro tohoto zrnožravého pěvce jde o doložený zimní zdroj potravy. ⁴

U člověka, koček ani psů není doložena chemická toxicita; u koní zůstává stav nejistý. Riziko představují ostny na lodyze, listech a listenech. Při kontaktu dráždí mechanicky, nikoli prostřednictvím jedu. ⁴

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

U planého druhu Dipsacus fullonum není uznána zahradní odrůda: jde o divokou rostlinu, která nebyla šlechtěna pro okrasu. Jedinou uznávanou domestikovanou formou je varieta sativus, pěstovaná pro textilní průmysl. ⁶

Nejčastěji lze štětku zaměnit s Dipsacus laciniatus, druhem s hluboce peřenoklanými listy, který je rovněž veden jako invazní plevel v Severní Americe. Čepele Dipsacus fullonum jsou celistvé nebo jen zubaté, zatímco u Dipsacus laciniatus hluboce členěné. Znak je spolehlivý již na růžici široké 20–40 cm, dlouho před kvetením. ^{5 8}

Před růstem květní lodyhy mohou růžice připomínat další ostnité dvouletky úhorů, zejména pcháče rodu Cirsium nebo ostropestřec mariánský (Silybum marianum). Těmto rostlinám ale chybí listová nádržka, ze které někdy neunikne utonulý hmyz. Pro potvrzení Dipsacus fullonum jde o rozhodující znak. ³

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Dipsacus fullonum L.
• Royal Horticultural Society, Dipsacus fullonum – štětka planá
• Missouri Botanical Garden PlantFinder, Dipsacus fullonum
• Plants For A Future, Dipsacus fullonum
• Invasive Species Info / USDA, štětka planá
• Tela Botanica / eFlore bdtfx, Dipsacus fullonum L.
• Shaw & Shackleton, 2011, masožravost u štětky Dipsacus fullonum
• USDA PLANTS Database, Dipsacus fullonum – štětka