Pcháč obecný (Cirsium vulgare, )


+3© fotografie
- fotografie 1 — (c) Sabine Atteln, some rights reserved (CC BY-NC), uploaded by Sabine Atteln · cc-by-nc · iNaturalist Taxon
- fotografie 2 — Margit Kildevang · cc0 · iNaturalist
- fotografie 3 — Stephen James McWilliam · cc0 · iNaturalist
Pcháč obecný (Cirsium vulgare (Savi) Ten., 1836) je dvouletá bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), původní v mírné Evropě, západní Asii a severozápadní Africe, dnes zdomácnělá téměř na všech kontinentech. Vzpřímená lodyha má souvislá ostnitá křídla a jednotlivé růžově nachové úbory. Jediný dužnatý hlavní kořen ji odlišuje od výběžkatého kořenového systému příbuzného pcháče rolního (Cirsium arvense).
Číst dálPcháč obecný, Spear thistle a Bull thistle
Umístěte na plné slunce s intenzivním přímým světlem po celý den.
Plné slunce; hustý stín výrazně omezuje uchycení




© fotografie
(c) Sabine Atteln, some rights reserved (CC BY-NC), uploaded by Sabine Atteln · cc-by-nc
Margit Kildevang · cc0
Stephen James McWilliam · cc0
no rights reserved · cc0
(c) Tom Norton, some rights reserved (CC BY) · cc-by

Celosvětové rozšíření
WCVP uvádí původní areál druhu Cirsium vulgare v mírné Evropě až po Sibiř, v západní Asii a severozápadní Africe, včetně evropské části Francie. Z Evropy byl zavlečen do Severní Ameriky, kde je dnes nejrozšířenějším pastevním plevelem, do Austrálie, kde je škodlivým plevelem, a do Nové Kaledonie, kde je místně invazní.
- Původní5
- Zavlečená3
- Invazní2
- Evropská část Francie
- Spojené království
- Španělsko
- Írán
- Rusko
- Spojené státy
- Kanada
- Jihoafrická republika
- Austrálie
- Nová Kaledonie
Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1
Identita
Pcháč obecný (Cirsium vulgare (Savi) Ten., 1836) je dvouletá bylina rodu Cirsium z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Jméno rodu pochází z řeckého kirsos, tedy křečová žíla: odvary z kořenů několika druhů rodu se dlouho používaly při žilních potížích a toto využití dalo vzniknout vědeckému jménu. 4 1
Druhové jméno vulgare znamená latinsky „obecný“. Italský přírodovědec Gaetano Savi popsal rostlinu roku 1798 ve své květeně Pisy jako Carduus vulgaris. Michele Tenore ji roku 1836 přeřadil do rodu Cirsium; tuto kombinaci dnes přijímá Plants of the World Online. 1
Anglická jména spear thistle a bull thistle odkazují na kopinatě zašpičatělé listy a mohutnou postavu mezi britskými bodláky. Od příbuzného Cirsium arvense ji v terénu odliší jediný detail: zatímco jeho lodyha je bez křídel, pcháč obecný má po celé délce lodyhy souvislá ostnitá křídla. 3
Poznávací znaky
Cirsium vulgare podle INPN běžně dorůstá 30 cm až 2,5 m a má jediný dužnatý hlavní kořen sahající až do hloubky 70 cm, bez sítě vodorovných výběžkatých kořenů. 2 6Listy jsou na líci tmavě zelené a drsné, na rubu bíle plstnaté a jejich laloky končí tuhými ostny. Přízemní listy mohou být delší než 20 cm. Vzpřímená větvená lodyha nese po celé výšce souvislé ostnité listové výběžky, které vytvářejí křídla a odlišují tento druh od Cirsium arvense. 5 3
Úbor vyrůstá jednotlivě na vrcholu každé lodyhy, má průměr 2,5 až 5 cm, vejčitý až kulovitý tvar a zákrovní listeny zakončené ostnem. Růžově nachové, vzácně bílé květy se podle INPN otevírají od května do září, nejvíce v červenci a srpnu. 2 8
Užitečná taxonomie
Za přijatým jménem Cirsium vulgare (Savi) Ten. v Plants of the World Online stojí přeřazení mezi rody. Gaetano Savi popsal rostlinu jako Carduus vulgaris roku 1798 a Michele Tenore ji roku 1836 zařadil do rodu Cirsium. 1
Při určování v terénu i při čtení starších květen se hodí znát několik jmen z botanické synonymiky:
- Carduus vulgaris Savi, bazionym z roku 1798
- Cirsium lanceolatum (L.) Scop., neoprávněné jméno dlouho užívané v evropských květenách
- Cirsium lanceolatum var. vulgare Nägeli ex W.D.J.Koch, synonymní varieta
- Cirsium eriophorum subsp. vulgare Petr., synonymní poddruh
- Cirsium vulgare subsp. crinitum (Boiss. ex DC.) Arènes, ze západního a středního Středomoří
Rod Cirsium zahrnuje více než 200 druhů. Některé obývají stejná ruderální stanoviště jako pcháč obecný, přesto jde o jiné rostliny. Silueta i barva květů se mezi populacemi mění; latinské vědecké jméno je proto při určování spolehlivějším vodítkem než samotný vzhled. 1
Stanoviště a rozšíření
Původní rozšíření podle WCVP zahrnuje mírnou Evropu až po Sibiř, západní Asii a severozápadní Afriku, včetně evropské části Francie. Francouzský INPN uvádí pcháč obecný z pastvin, luk, úhorů a mezofilních lemů, tedy ze stanovišť nitrofilních společenstev na půdách bohatých na dusík. 1 2
Zavlečení daleko za hranice původního areálu vedlo k rozšíření druhu v Severní Americe, kde je dnes nejrozšířenějším pastevním plevelem, v jižní Africe a v Austrálii, kde je klasifikován jako škodlivý plevel. 6 8
Do Nové Kaledonie byl pcháč obecný náhodně zavlečen roku 1969 s dovezeným krmivem. Od té doby je místně invazní na západním pobřeží, zatímco v evropské části Francie jde o původní rostlinu. 8Životní cyklus a rozmnožování
Životní cyklus je dvouletý a přísně monokarpický: semeno klíčí na jaře nebo na podzim při 10 až 30 °C. V prvním roce vzniká růžice ostnitých listů bez květní lodyhy a hlavní kořen proniká do hloubky. 6 4
Po přezimování v růžici vyroste příští jaro křídlatá lodyha, která může přesáhnout 2 m, a od května do září rostlina kvete. Jeden jedinec může vytvořit 1 až více než 400 úborů a každý z nich 100 až 300 semen i více, s životaschopností 60 až 90 %. 6
Nažky nesou snadno oddělitelný pérovitý chmýr a šíří se větrem, vodou, bahnem i na srsti zvířat. Rostlina pak odumírá, na rozdíl od Cirsium arvense, jehož výběžkatý kořenový systém umožňuje vytrvalé obrůstání v dalších sezonách. 6 5
Využití a rizika
PFAF popisuje několik historických potravních využití: oloupaný hlavní kořen chutí připomíná topinambur a mladé květní lodyhy se vaří jako zelenina. Lůžka úborů se připravují podobně jako artyčoková srdíčka. 4
Toxicita po požití nebyla doložena u lidí ani domácích zvířat. Skutečné riziko je mechanické: tuhé ostny lodyh, listů a zákrovních listenů dráždí tlamu a mulec dobytka, který rostlinu na pastvě vynechává. Nadměrná pastva tak podporuje její šíření: okolní vegetační konkurence mizí a na narušené půdě se uchycují nové růžice. 5 7
Pro tvorbu nektaru má pcháč obecný velký význam: mezi britskými rostlinami je šestý v jeho produkci a třetí v obsahu cukru na květní jednotku. Olejnatá semena živí zrnožravé ptáky, například stehlíka, který chmýrem nažek také vystýlá hnízdo. 8
Regulace a záměny
Na obhospodařovaných loukách a pastvinách jsou nejúčinnější seč nebo vytrhávání před otevřením úborů, ještě před rozptylem semen větrem. Vrtule Urophora stylata, využívaná k biologické regulaci, může snížit produkci semen až o 60 %. 7
Nejčastější záměnou je pcháč rolní (Cirsium arvense). Jeho lodyha nemá ostnitá křídla, zatímco u pcháče obecného jsou souvislá; malé úbory v chocholíku se liší od jednotlivých a podstatně větších úborů pcháče obecného. Ve fázi růžice mohou mást i Cirsium eriophorum s vlnatějšími úbory a Onopordum acanthium se stříbřitými listy. 3
Za předlohu skotského národního bodláku bývá někdy označován pcháč obecný, ačkoli heraldická tradice tuto roli nejčastěji přisuzuje druhu Onopordum acanthium. Oba sdílejí ruderální stanoviště a ostnitou siluetu, která dala podnět k legendě o vikinském vojákovi prozrazeném nočním píchnutím. 8
Hlavní zdroje
- Plants of the World Online / Kew, Cirsium vulgare (Savi) Ten.
- INPN / MNHN, Cirsium vulgare (Savi) Ten., 1838
- Royal Horticultural Society, Cirsium vulgare – pcháč obecný
- Plants For A Future, Cirsium vulgare
- North Carolina State University Extension, Cirsium vulgare (pcháč obecný)
- USDA Forest Service, Fire Effects Information System, Cirsium vulgare
- Washington State Noxious Weed Control Board, pcháč obecný
- Wikipedie (anglicky), Cirsium vulgare
Časté otázky
Je pcháč obecný jedovatý pro psy a kočky?
Toxicita po požití nebyla doložena u psů, koček ani lidí. Riziko je mechanické: ostny lodyh, listů a zákrovních listenů dráždí kůži, tlamu a mulec dobytka.
Proč se pcháč obecný šíří na nadměrně spásaných pastvinách?
Dobytek se rostlině kvůli ostnům vyhýbá, čímž omezuje okolní vegetační konkurenci. Nadměrná pastva odstraňuje sousední trávy a narušuje půdu, což vytváří ideální podmínky pro klíčení.
Je pcháč obecný skutečně symbolem Skotska?
Není to jednoznačné. Heraldická tradice za skotský bodlák nejčastěji považuje Onopordum acanthium. Pcháč obecný však obývá podobná ruderální stanoviště a má stejně ostnitou siluetu, což podporuje záměny.
Dá se pcháč obecný jíst?
Některé části ano. PFAF uvádí oloupaný hlavní kořen s chutí připomínající topinambur, vařené mladé květní lodyhy a lůžka úborů připravovaná jako artyčoková srdíčka. Druh se přesto cíleně nepěstuje.
Jak odlišit Cirsium vulgare od Cirsium arvense?
Nejspolehlivějším znakem je lodyha: u pcháče obecného má souvislá ostnitá křídla, u pcháče rolního je bez nich. Jednotlivé velké úbory pcháče obecného se také liší od malých úborů pcháče rolního uspořádaných do chocholíku.
Kdy pcháč obecný posekat, aby se nešířil?
Před otevřením úborů, aby se nažky nemohly rozptýlit větrem. Seč až po začátku kvetení může zanechat životaschopná semena.
Má pcháč obecný význam pro biodiverzitu?
Ano. V produkci nektaru zaujímá mezi britskými rostlinami šesté místo a živí mnoho motýlů a včel. Olejnatá semena lákají zrnožravé ptáky, například stehlíka.
Podobné rostliny
Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.




