Pcháč rolní (Cirsium arvense, (L.) Scop. 1771)

Identita

Pcháč rolní (Cirsium arvense (L.) Scop., 1771) se pozná především podle vzpřímené nekřídlaté lodyhy, která jej odlišuje od většiny ostatních evropských bodláků. Po uchycení se na pole vytrvale vrací. Patří do rodu Cirsium v čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Plants of the World Online přijímá jméno z kombinace publikované Giovannim Antoniem Scopolim roku 1771, založené na Linného basionymu. ^{1 2}

Rodové jméno Cirsium vychází z řeckého kirsos, křečová žíla. Kořeny několika druhů rodu se dlouho používaly v odvarech při žilních obtížích; toto dávné využití se promítlo do vědeckého jména. Druhové arvense znamená „polní“, podle oblíbeného stanoviště v obdělávaných polích. ³

Anglické označení Canada Thistle je doložené, ale zeměpisně zavádějící: pcháč rolní není v Severní Americe původní. Byl tam zavlečen z Evropy, pravděpodobně již v 17. století s příměsí v zemědělském osivu. Další anglická jména jsou Creeping Thistle a Field Thistle. ⁶

Poznávací znaky

Vzpřímená lodyha pcháče rolního je nekřídlatá a po celé délce bez ostnů, což často umožní rychlé odlišení od většiny ostatních bodláků. Rostlina běžně dorůstá 30 až 150 cm. Střídavé laločnaté a ostnité listy jsou svrchu šedozelené, zespodu světlejší nebo plstnaté. ^{5 4}

Drobné úbory měří 10 až 22 mm v průměru a jsou šeříkové až světle purpurové. Sdružují se v hustém chocholíku, zatímco většina velkých bodláků má úbory jednotlivě na koncích lodyh. ⁷

V čeledi hvězdnicovitých je neobvyklá jeho funkční dvoudomost: samčí a samičí úbory rostou na oddělených jedincích. Samičí květy lehce voní po vanilce, samčí tuto vůni nemají, zato poskytují hojnost pylu. ⁷

Užitečná taxonomie

Jméno Cirsium arvense (L.) Scop. přijímané WCVP vzniklo přeřazením. Linné rostlinu původně popsal v rodu Serratula a Giovanni Antonio Scopoli ji roku 1771 převedl do rodu Cirsium. ¹

Dvě variety se liší hlavně ochlupením listů: Cirsium arvense var. arvense je rozšířená ve většině Evropy, zatímco Cirsium arvense var. incanum (S.G.Gmel.) Ledeb. má hustěji plstnaté listy a roste spíše na jihu. ¹

K taxonu řadí WCVP mnoho historických synonym včetně Cirsium arvense var. setosum (Willd.) Hohen. a Cirsium arvense var. vestitum Wimm. & Grab.. Odrážejí především místní rozdíly v ochlupení, nikoli samostatné druhy. ¹

Stanoviště a rozšíření

Areál původního výskytu podle WCVP zahrnuje mírnou Eurasii a severozápadní Afriku včetně metropolitní Francie. Ve Francii jej INPN zaznamenává od nížin po subalpínský stupeň na loukách, v kulturách, na úhorech a podél cest. ^{1 2}

Z Evropy se pcháč rolní šířil patrně již od 17. století jako příměs osiva. Dnes je veden jako invazní plevel ve 42 státech USA a 13 kanadských provinciích či teritoriích, také v Austrálii, na Novém Zélandu a v Japonsku. ⁶

Studie z Colorada zjistila nepřímý vztah mezi četností pcháče rolního a rozmanitostí okolní původní vegetace. Ukazuje tak jeden z mechanismů, jimiž druh po uchycení vytlačuje místní flóru. ⁶

Životní cyklus a rozmnožování

Kořenová soustava kombinuje dlouhé vodorovné kořeny, sahající několik metrů od původního jedince, s hlubšími svislými kořeny. Navzdory rozšířené představě druh netvoří pravé oddenky: nové lodyhy vyrůstají z adventivních pupenů přímo na kořenech. ^{7 5}

Jediná rostlina vytváří průměrně 1 530 semen; za příznivých podmínek může jedna lodyha nést až stovku úborů. Každá nažka má pérovitý chmýr a šíří se větrem, obvykle nejvýše několik desítek metrů od mateřské rostliny. ⁷

Spojení vegetativního množení úlomky kořenů a šíření semen větrem vysvětluje, proč jednorázové vytrhání či sečení často selhává. I malý úsek kořene ponechaný v půdě stačí k obnovení celé kolonie. ^{5 4}

Využití a rizika

Okrasné pěstování pcháče rolního se nedoporučuje. Přednost má rozpoznání v růžici a regulace před kvetením. PFAF uvádí tradiční využití oloupaných mladých výhonků připravovaných jako chřest a někdejší používání kořene jako tonika a močopudného prostředku. ³

Dostupné databáze neuvádějí doloženou toxicitu pro psy, kočky ani člověka. Hlavním rizikem jsou ostny, které při dotyku mechanicky dráždí. Toxicita pro koně zůstává nedostatečně prokázaná a veterinární zdroje ji hodnotí různě. ⁴

Navzdory pověsti zemědělského plevele poskytuje pcháč rolní významný zdroj nektaru motýlům a včelám. Semena bohatá na olej živí také zrnožravé ptáky, například stehlíky. ⁴

Regulace a záměny

Na pcháč rolní cílí tři činitelé biologické regulace. Rez Puccinia punctiformis rostlinu systémově infikuje a během několika let může snížit populaci o 43 až 81 %. Nosatec Larinus planus sám ničí až 95 % semen v úboru a moucha Orellia ruficauda rovněž parazituje na vyvíjejících se semenech. ⁵

Nejčastěji se zaměňuje s pcháčem obecným (Cirsium vulgare), jehož lodyha má souvislá ostnitá křídla, u Cirsium arvense chybějící. Jeho jednotlivé úbory jsou také výrazně větší než drobné úbory pcháče rolního sdružené v chocholíku. V růžici lze zaměnit i Cirsium palustre a Onopordum acanthium, žádný z nich však nemá rozrůstající se kořenový systém, kvůli němuž se pcháč rolní tak obtížně odstraňuje. ⁷

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Cirsium arvense (L.) Scop.
• INPN / MNHN, Cirsium arvense (L.) Scop., 1772
• Plants For A Future, Cirsium arvense
• North Carolina State University Extension, Cirsium arvense (Canada Thistle)
• USDA Forest Service, Fire Effects Information System, Cirsium arvense
• IUCN Global Invasive Species Database, Cirsium arvense
• Tiley 2010, Biological Flora of the British Isles, Cirsium arvense, Journal of Ecology