Turanka kanadská (Erigeron canadensis, L. 1753)

Identita

Turanka kanadská (Erigeron canadensis L., 1753) je jednoletá bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), rodu Erigeron. Plants of the World Online přijímá toto jméno publikované roku 1753 a vymezuje původní areál v mírném pásu Nového světa od Kanady po Mexiko. ^{1 3}

Anglická jména horseweed a marestail připomínají spíše praktickou než okrasnou vlastnost: listy a květy dráždí koním kůži a nozdry. Tento znak dlouho pomáhal s určováním rostliny v terénu. ⁷

Při určování tohoto plevele se stále často setkáme se starším jménem Conyza canadensis (L.) Cronquist. Používají je agronomické příručky i regionální květeny navzdory přijatému zařazení do rodu Erigeron. ^{2 5}

Poznávací znaky

Vzpřímená jednotlivá lodyha druhu Erigeron canadensis je u báze nevětvená a porostlá tuhými chlupy. Běžně měří 20 až 150 cm, v optimálních podmínkách však byly zaznamenány i mimořádné rostliny vysoké 3 m. ^{7 6}

Střídavých listů je mnoho; jsou přisedlé až krátce řapíkaté, úzké, obkopinaté až čárkovité. Širší přízemní listy často brzy opadávají, zatímco směrem k vrcholu se listy postupně zmenšují. Rozemnuté listy výrazně pryskyřičnatě voní. ⁷

Drobné úbory o šířce sotva 5 mm tvoří po stovkách rozložitou řídkou koncovou latu. V každém úboru je 20 až 40 bílých až světle růžových jazykovitých květů a uprostřed 8 až 30 žlutých trubkovitých květů. ⁷

Užitečná taxonomie

Jméno Erigeron canadensis L. z roku 1753 přijímá Plants of the World Online a k témuž taxonu přiřazuje řadu jmen dříve používaných v rodu Conyza. Severoamerické agronomické příručky nejčastěji uvádějí synonymum Conyza canadensis (L.) Cronquist, publikované v roce 1943. ^{1 2}

Regionální květeny rozlišují také další synonyma či vnitrodruhové taxony, například Erigeron canadensis var. glabratus A.Gray a Conyza canadensis var. pusilla (Nutt.) Cronquist. Rozdíly se týkají především ochlupení listů. ¹

Přesuny mezi rody Conyza a Erigeron mají i praktický význam: severoamerické návody k regulaci plevelů nadále používají Conyza canadensis. Obě jména tedy označují stejnou rostlinu pro agronoma i botanika. ^{5 6}

Stanoviště a rozšíření

Za původní oblast druhu považuje WCVP mírné pásmo Nového světa od Kanady přes celé Spojené státy až po Mexiko. ¹

Ze Severní Ameriky zavlečená turanka kanadská dnes zdomácněla na většině kontinentů, včetně Evropy, Asie a Oceánie. INPN ji ve Francii eviduje jako široce rozšířenou. ³

Přednostně osidluje narušené půdy rumišť, stavenišť a okrajů polí či silnic. Daří se jí také v kulturách s přímým výsevem nebo bez orby: půda, která mezi sklizněmi zůstává déle obnažená, podporuje klíčení. ^{5 6}

Životní cyklus, rezistence a šíření

Klíčení probíhá na podzim nebo na jaře. Podle klimatu a doby vzejití se rostlina chová jako letní jednoletka nebo přezimující dvouletka. Podzimní růžice přečká zimu a následující jaro vyžene lodyhu; uváděná zimní přežívavost dosahuje 59 až 91 %. ⁵

Jediná rostlina vytvoří 50 000 až 250 000 semen. Jsou drobná a opatřená chmýrem, díky němuž je vítr roznáší na velké vzdálenosti, i několik set metrů od mateřské rostliny. ^{6 5}

První potvrzená rezistence jednoletého širokolistého plevele vůči glyfosátu byla doložena právě u tohoto druhu v roce 2000. Odolný biotyp pocházel ze sójového pole v Delaware po třech sezonách ošetřování jediným herbicidem. Taková praxe zvýhodňuje odolné populace. Od té doby byly zaznamenány v desítkách států USA a přibližně dvanácti zemích. ⁹

Využití a rizika

Okrasnou hodnotu turanka kanadská nemá; význam má především její rozpoznání a regulace. PFAF popisuje tradiční využití původními obyvateli Ameriky, kteří celou rostlinu užívali jako svíravý a močopudný prostředek. Jde o historické užití. Silice se dříve destilovala pro parfumerii. Mladé výhonky jsou technicky jedlé, ale pryskyřičnaté a potravinově málo hodnotné. ⁴

Nejlépe doložené riziko se týká koní. Seskviterpenové laktony obsažené v listech a květech dráždí jejich kůži a nozdry; kazuistika v časopise Acta Veterinaria Hungarica popisuje silnou kopřivku po náhodném požití. Toxicita pro ostatní hospodářská zvířata není dobře stanovena a zemědělské poradenské zdroje se v hodnocení rozcházejí. ^{7 8}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

U druhu Erigeron canadensis nejsou uznávané zahradní kultivary. Proměnlivost pozorovaná v přírodě spočívá zejména ve výšce a ochlupení listů, tedy ve znacích odlišujících botanické variety, nikoli zahradní formy. ¹

Podobat se může zejména druhům Erigeron annuus a Erigeron strigosus, které mají výrazně větší úbory. U Erigeron canadensis je nejspolehlivější kombinací úbor široký sotva 5 mm a chlupatá lodyha, která se u báze nevětví. ⁷

Na okrajích stejných rumišť často rostou ambrozie peřenolistá a pelyněk černobýl, další plevele podobného původu či chování. Úzké celistvé listy turanky se výrazně liší od jejich členěných listů a umožňují rychlé odlišení.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Erigeron canadensis L.
• Plants of the World Online / Kew, Conyza canadensis (L.) Cronquist (synonymum)
• INPN / MNHN, Erigeron canadensis L., 1753
• Plants For A Future, Conyza canadensis
• Michigan State University Extension, Marestail (Horseweed)
• University of Tennessee Extension (UT Crops), Horseweed Fact Sheet
• Kansas Wildflowers and Grasses, Conyza canadensis
• PubMed, severe urticaria in a horse after consumption of horseweed
• VanGessel 2001, Glyphosate-Resistant Horseweed from Delaware, Weed Science