Lablab purpurový (Lablab purpureus, (L.) Sweet 1826)

Identita

Lablab purpurový (Lablab purpureus (L.) Sweet, 1826) je popínavá luštěnina z čeledi bobovitých (Fabaceae) a jediný druh rodu Lablab. Linné ji původně popsal v rodu Dolichos. Robert Sweet ji roku 1826 přeřadil do samostatného rodu, čímž vzniklo dnes užívané vědecké jméno. ^{1 7}

České označení dlouhatec lablab se vztahuje ke stejné rostlině. Místní názvy se mezi oblastmi liší, například ve francouzsky mluvících krajích se používá dolique lablab, na Réunionu pois antaque a jinde pois boucoussou. Rodové jméno pochází z arabského lablāb, označení popínavých rostlin, které odpovídá růstu tohoto druhu. ⁷

Poznávací znaky

Ovíjivý stonek, často purpurově naběhlý, se obtáčí kolem dostupné opory a během jediné sezony může dorůst délky 6 m. Listy jsou trojčetné, tvořené širokými zašpičatělými lístky. Podle kultivaru mají jasně zelenou barvu nebo fialový nádech. ^{3 6}

Ve vzpřímených hroznech se rozvíjejí slabě vonné květy od bílé přes růžovou po sytě purpurovou. Následují několik centimetrů dlouhé zploštělé lusky, zelené až temně purpurové. Obsahují až 4 oválná semena s dobře patrným bílým pupkem. ^{2 3}

Pod zemí poskytuje další poznávací znak již zakořeněné rostliny kůlový kořen sahající do hloubky přes 2 m. Pomáhá přečkat suchá období: získává vodu z vrstev, kam povrchové kořeny už nedosáhnou. ⁸

Užitečná taxonomie

Rod Lablab je monotypický, tedy s jediným uznávaným druhem Lablab purpureus, přestože několik poddruhů a variet nese vlastní jména. Pro orientaci ve starších i současných označeních jsou důležité především následující názvy:

• Dolichos lablab L., basionym, pod nímž Linné druh původně popsal
• Lablab purpureus subsp. bengalensis (Jacq.) Verdc., poddruhové jméno
• Lablab purpureus subsp. uncinatus Verdc., planá forma nejbližší spontánním africkým populacím
• Dolichos purpureus L., synonymní jméno

Spolehlivým bodem zůstává přijaté jméno Lablab purpureus. Mnohá synonyma odrážejí především historii rodu dlouho spojovaného s rodem Dolichos, nikoli existenci odlišných botanických druhů. ^{1 5}

Stanoviště a rozšíření

Subsaharská Afrika tvoří jádro původního areálu, zejména její východní a jižní část. Populace se přiřazují také ke Kapverdám, Madagaskaru a Indii. Velmi stará domestikace ztěžuje rozhodnutí o přesném původu některých populací, především těch indických. ^{1 4}

Za hranicemi původního areálu je lablab téměř všude záměrně pěstovanou plodinou. Místy však zplaňuje na úhorech a při cestách v tropickém podnebí, aniž by se tím stal významným plevelem. Příkladem je Havaj, kde roste mimo kultury bez doloženého závažného dopadu. ^{3 6}

V mírném podnebí jediná noc pod 0 °C rostlinu zničí a tím vylučuje zdomácnění. Lablab se zde pěstuje pouze jako letnička teplé části roku, vysévaná po posledních mrazech a zanikající s prvním příchodem chladu. ²

Životní cyklus a rozmnožování

Výsev do prohřáté půdy po odeznění rizika mrazů vede ke vzcházení za jeden až dva týdny. Následuje rychlý růst: ovíjivý stonek stoupá po opoře a současně se vyvíjejí trojčetné listy. Pozdější kvetení v hroznech výrazně závisí na fotoperiodě, tedy délce dne. ^{8 3}

Dozrávání lusků nastává 70 až 120 dní po výsevu v závislosti na kultivaru a podnebí. Sklízejí se mladé a křehké jako zelenina, nebo se nechávají na rostlině uschnout pro získání semen. Některé zemědělské kultivary, například Rongai, bohatě kvetou až po zkrácení dne pod určitou mez. Jiné, například Highworth, byly vybrány pro časné kvetení během krátké sezony. ⁸

Rozmnožování probíhá výhradně výsevem. V půdě chudé na odpovídající rhizobia zlepšuje specifické očkování tvorbu kořenových hlízek i vázání dusíku. Lablab totiž ne vždy vytváří účinné soužití se spontánně přítomnými místními kmeny těchto bakterií. ⁸

Využití a rizika

Potravinářské a pícninářské využití zůstává hlavním účelem pěstování. Zelené lusky slouží jako zelenina, suchá semena dodávají bílkoviny a listy jsou krmivem pro hospodářská zvířata. Kořenové hlízky vážou vzdušný dusík, díky čemuž je lablab účinným zeleným hnojením. Husté olistění navíc chrání půdu na svažitých pozemcích před erozí. ^{3 8}

Nebezpečí představují syrová semena a lusky obsahující kyanogenní glykosidy, které mohou uvolnit významné množství kyanidu. Důkladné vaření tyto látky ničí; u suchých semen je spojeno s opakovanou výměnou vody. Takto upravená rostlina je jedlá pro člověka i hospodářská zvířata. ^{4 6}

Při okrasném pěstování lablab ochotně obrůstá pergoly, pletivo i jednoduché opory. Během jedné sezony vytváří hustou stěnu květů a purpurových lusků. Toto použití je odlišné od jeho tradiční role potravinové plodiny. ²

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Pozdní pícninářský Rongai má bílé květy a světle hnědá semena. Z Keni byl roku 1962 zaveden do Austrálie pro produkci píce. Raný ovíjivý Highworth s purpurovými květy a černými semeny s bílým pupkem následoval z Indie roku 1973 pro produkci semen. Mezi okrasnými výběry vyniká Ruby Moon temně purpurovými květy a lusky. ^{8 2}

Záměny se týkají především jiných popínavých bobovitých rostlin pěstovaných jako zelenina nebo pro okrasu:

• Vigna unguiculata, vigna čínská, má výrazně delší válcovité lusky než zploštělé lusky lablabu;
• Clitoria ternatea, klitorie ternatská, se pozná podle jasně modrých květů, odlišných od bílých, růžových či purpurových květů lablabu;
• Phaseolus vulgaris, fazol obecný, má podobný květ, ale užší lusk bez purpurového zbarvení stonků a lusků typického pro lablab.

Zploštělé lusky, nápadný bílý pupek semen a často purpurově naběhlý stonek patří k nejspolehlivějším znakům potvrzujícím, že jde o Lablab purpureus. ^{3 5}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Lablab purpureus (L.) Sweet
• Royal Horticultural Society, Lablab purpureus – lablab purpurový
• North Carolina State Extension, Lablab purpureus
• Plants For A Future, Lablab purpureus
• USDA PLANTS Database, Lablab purpureus (L.) Sweet
• Useful Tropical Plants Database, Lablab purpureus
• INPN / MNHN, Lablab purpureus (L.) Sweet, 1826
• Tropical Forages, Lablab purpureus srovnání kultivarů