Lagenárie obecná (Lagenaria siceraria, (Molina) Standl. 1930)

Identita

Lagenárie obecná (Lagenaria siceraria (Molina) Standl., 1930) je jednoletá bylinná liána z čeledi tykvovitých (Cucurbitaceae). Nezávislé zdomácnění v Africe a Asii před 8 000 až 9 000 lety ji řadí k nejstarším pěstovaným rostlinám, starším než kukuřice a pšenice. Při sušení trvajícím 2 až 4 měsíce její slupka tvrdne a stává se nepropustnou. Obsah pak chránila celé měsíce, v řadě oblastí ještě před vynálezem keramiky. ^{7 2}

Druhové epiteton siceraria vychází z latinského sicer, slova převzatého z hebrejštiny pro kvašený nápoj podobný moštu. Připomíná dávné využití plodu jako nádoby na pití, nikoli souvislost s opilostí. Molina druh popsal roku 1782 jako Cucurbita siceraria; Standley jej v roce 1930 přeřadil do rodu Lagenaria. ^{6 1}

Poznávací znaky

Po hranaté chlupaté lodyze se Lagenaria siceraria přichycuje větvenými úponky. Během jediné teplé sezóny může lodyha dosáhnout délky 9 m. Srdčité až ledvinité listy mají 3 až 7 mělkých laloků a bývají široké až 30 cm. Společně s úponky tvoří výrazný poznávací znak rostliny i v době, kdy ještě nenese plody. ^{4 5}

Zatímco tykve rodu Cucurbita otevírají velké žluté květy ve dne, lagenárie má nálevkovité bílé květy otevírající se v noci a zavírající se ráno. Opylování této noční květní nabídky závisí na nočních motýlech, kteří jsou aktivní po západu slunce, když se denní včely už vrátily do úlu. ^{2 3}

Podle odrůdy mají plody tvar láhve, kyje nebo hada a délku 10 až 90 cm. Mladá hladká světle zelená slupka připomíná cuketu. Při úplném dozrání žloutne a tvrdne; po důkladném vysušení je zcela nepropustná. V tomto stavu už plod není vhodný k jídlu, zato se dobře hodí k výrobě nádoby. ^{5 2}

Užitečná taxonomie

POWO/WCVP přijímá jméno Lagenaria siceraria (Molina) Standl. Jde o jediný široce pěstovaný druh rodu Lagenaria, jehož další afričtí příbuzní zůstali planí. Různé tvary plodu vedly k popisu řady synonym a variet:

• Lagenaria siceraria var. clavata (Ser.) H.Hara, historické jméno
• Lagenaria siceraria var. gourda (Ser.) H.Hara, historické jméno
• Lagenaria siceraria var. turbinata (Ser.) H.Hara, historické jméno
• Lagenaria siceraria subsp. asiatica (Kobjakova) Heiser, jméno poddruhu
• Lagenaria vulgaris Ser., synonymum

Varieta Lagenaria siceraria var. longissima s dlouhými úzkými plody se pěstuje jako zelenina, nikoli jako surovina na nádoby. Uvedených pět synonym a variet označuje zahradnicky rozlišované skupiny, nikoli samostatné druhy. Záměna obchodních jmen může vést k chybnému nákupu semen; přijaté vědecké jméno toto riziko snižuje. ¹

Stanoviště a rozšíření

Přesné původní rozšíření zůstává nejisté, protože suchý plod plave a unáší jej mořský proud na velké vzdálenosti. Takové šíření ztěžuje rekonstrukci zeměpisného původu. POWO klade původní areál od tropické západní Afriky po Etiopii a Tanzanii. Druh zde osídluje pobřežní křoviny, stromové savany a okraje suchých lesů v nadmořské výšce 245 až 1 265 m. ^{1 5}

Archeologické nálezy dokládají domestikaci v Asii před 8 000 až 9 000 lety a samostatné africké zdomácnění asi o 4 000 let později. Genetická studie z roku 2014 ukazuje, že nejstarší americké kalabasy pocházely z planých afrických populací. Oceán překonaly unášením proudy až 10 000 let před příchodem prvních zemědělců do Ameriky. ^{7 8}

Dnešní pěstování zahrnuje tropy i zahrady mírného pásma během teplé sezóny. Ve Francii lagenárie mimo kulturu trvale nezplaňuje. Teploty pod 5 °C a mráz ničí lodyhu a brání obnovení růstu, proto je nutné suché plody sklidit před prvními mrazíky. ²

Životní cyklus a rozmnožování

Na jediné rostlině Lagenaria siceraria vznikají oddělené samčí i samičí květy: druh je jednodomý. Samčí květy mají dlouhou stopku, samičí se poznají podle zduřelého semeníku. První se otevírají asi 45 dní po výsevu. Bez opylujících nočních motýlů samičí květy zanikají bez nasazení plodu; ruční opylení za soumraku problém vyřeší téměř ve všech případech. ²

Po opylení rostou plody rychle a dobře živená rostlina může po několik týdnů dávat až jeden plod denně. Úplné dozrání včetně vyschnutí slupky a vnitřní dužiny zabere 2 až 4 měsíce. Klíčení semen výrazně pomáhá 12hodinové máčení ve vlažné vodě a teplota půdy přibližně 25 °C. ^{4 2}

Využití a rizika

Mladé plody se připravují jako cuketa, vařením, napařováním nebo smažením. V několika zemích jižní Afriky se jako listová zelenina jedí i mladé listy a výhony. Jakmile však slupka zralého plodu ztvrdne, už se nejí. Po vydlabání a vysušení slouží jako láhev na vodu, miska nebo lžíce. ^{6 5}

Největší riziko představují hořké plody. Lagenárie může stejně jako další tykvovité hromadit kukurbitaciny, ve vysokých dávkách cytotoxické látky. Šťáva z nezvykle hořkých plodů způsobuje těžké, někdy smrtelné zažívací obtíže. Soubor případů publikovaný v Indii popisuje i otravy diabetiků. Výrazně hořký plod nebo šťáva se nikdy nesmějí konzumovat, ani když jde jinak o jedlou mladou zeleninu. ⁹

Vysušený a vydlabaný plod tvoří také rezonanční tělo tradičních hudebních nástrojů, například kory nebo balafonu. Rituální a ozdobné využití kalabas se liší mezi jednotlivými oblastmi světa. ⁶

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Prodávané tvary lagenárie rozlišuje především obrys zralého plodu. Láhvovitý tvar s úzkým hrdlem slouží tradičně na vodu. Kulatý plod s tenkým krčkem se po vysušení mění v ptačí budku. Dlouhá hadovitá varieta longissima se naproti tomu sklízí mladá jako zelenina. ²

K záměnám dochází především s dalšími tykvovitými rostlinami s protáhlými plody:

• Luffa aegyptiaca vytváří po vyschnutí vláknitý houbovitý plod, nikoli tvrdou skořápku;
• Cucurbita pepo má žluté denní květy a hranatou plodní stopku s pěti žebry;
• Momordica charantia má hrbolatý plod přirozeně hořký, což není stejné jako nebezpečné nahromadění kukurbitacinů u lagenárie.

Přibližně po 45 dnech pěstování pomohou bílé noční květy lagenárii odlišit od denních žlutých květů tykví Cucurbita. Tvrdá nepropustná skořápka zralého plodu zase vylučuje záměnu s lufou, jejíž plod zůstává po vysušení vláknitý. Právě noční kvetení a tvrdá skořápka jsou nejspolehlivější znaky Lagenaria siceraria mezi popínavými tykvovitými rostlinami. ^{3 5}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Lagenaria siceraria (Molina) Standl. (odborný zdroj)
• North Carolina State Extension, Lagenaria siceraria (bottle gourd) (odborný zdroj)
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Lagenaria siceraria (odborný zdroj)
• Plants For A Future, Lagenaria siceraria (odborný zdroj)
• South African National Biodiversity Institute (PlantZAfrica), Lagenaria siceraria (odborný zdroj)
• PlantUse Français / PROTA, Lagenaria siceraria (odborný zdroj)
• Erickson et al., 2005, An Asian origin for a 10,000-year-old domesticated plant in the Americas, PNAS (odborný zdroj)
• Kistler et al., 2014, Transoceanic drift and the domestication of African bottle gourds in the Americas, PNAS (odborný zdroj)
• Puri et al., 2011, Gastrointestinal toxicity due to bitter bottle gourd, Indian Journal of Gastroenterology (odborný zdroj)