Morušovník černý (Morus nigra, L. 1753)

Identita

Morušovník černý (Morus nigra L., 1753) je opadavý ovocný strom z čeledi morušovníkovitých (Moraceae), náležející do rodu Morus. V jihozápadní Asii se pěstuje tak dlouho, že jeho výhradně planý areál již nelze vymezit. Ceněné jedlé plody jsou tmavě červené až černé, dužnaté a sladkokyselé a dozrávají na konci léta. ^{1 3}

V sadu i zahradě vytváří podsaditou rozložitou korunu a často pokroucený kmen, který s věkem získává na okrasné hodnotě. Označení moruše černá odkazuje k barvě plodů; mezinárodně se používá také Black mulberry. Francouzské pojmenování „morušovník perský“ připomíná jeho západoasijský původ. ^{2 4}

Poznávací znaky

Srdčité listy druhu Morus nigra mají výrazně zubatý okraj a na dotek drsný povrch. Na líci jsou matně zelené, na rubu světlejší a lehce chlupaté; na podzim žloutnou. Koruna je široká a nízká, kmen silný a sukovitý, s rozpukanou oranžovohnědou borkou. ^{2 4}

Nejnápadnějším znakem je dužnaté plodenství, soróza dlouhá 2 až 3 cm, složená z mnoha srostlých drobných částí. Ze zelené přechází přes červenou do velmi tmavé, téměř černé barvy. Šťavnatá sladkokyselá dužnina barví prsty červenofialovou šťávou. Při sebemenším poranění větvičky nebo listu vytéká jako u jiných morušovníkovitých mléčná šťáva. ^{3 4}

Dospělý strom běžně dorůstá 8 až 12 m a přibližně stejné šířky, s věkem i více. Jarní květy v drobných nazelenalých jehnědách jsou nenápadné a opyluje je vítr. ^{2 3}

Užitečná taxonomie

Linné popsal Morus nigra L. v roce 1753. V rodu Morus se historicky nahromadila řada regionálních jmen a zahradnických odrůd, takže se dodnes objevují stará synonyma. Mezi hlavní patří tato vědecká jména:

• Morus laciniata Mill., starší synonymum;
• Morus siciliana Mill., starší synonymum;
• Morus petiolaris Raf., starší synonymum;
• Morus nigra var. laciniata (Mill.) Moretti, starší varietní jméno;
• Morus cretica Raf., starší synonymum.

Výrazná polyploidie, tedy mnohonásobné zmnožení chromozomových sad, způsobuje u morušovníku černého mimořádně vysoký počet chromozomů i ve srovnání s dalšími semennými rostlinami. Tím se odlišuje od ostatních druhů rodu. Spolehlivým vodítkem zůstává přijaté jméno Morus nigra: označení Chelsea nebo Jerusalem patří zahradnickým selekcím, nikoli samostatným druhům. ^{1 5}

Stanoviště a rozšíření

Za domovinu Morus nigra se považuje jihozápadní Asie, zejména západní a jihozápadní Írán a Malá Asie, kde se strom pěstuje od starověku. Dlouhá domestikace však setřela hranice planého výskytu natolik, že je dnes nelze určit s jistotou. ^{1 3}

Západním směrem se strom šířil již ve starověku, nejprve do Středomoří a poté do dalších teplých oblastí mírného pásu. Významné místo získal v Itálii, kde se vysazoval kvůli chovu bource morušového, než ho nahradil vhodnější morušovník bílý. ^{3 6}

Současný výskyt tvoří především vysazené stromy v sadech, zahradách, alejích a parcích na hlubokých propustných půdách v teplé poloze. Zplaňuje jen omezeně a nevytváří významnější spontánní porosty, což jej odlišuje od skutečně planých druhů. ^{2 4}

Životní cyklus a rozmnožování

Sezónní rytmus tohoto opadavého stromu zahrnuje jarní rašení a kvetení, letní plodnost a podzimní žloutnutí a opad listů. Nenápadné květy tvoří drobné nazelenalé jehnědy. Opyluje je vítr, bez významnějšího podílu hmyzu. ^{2 4}

Samičí květenství se po opylení mění v charakteristickou sorózu, která nabývá na objemu a při dozrávání tmavne do červenočerna. Zralá plodenství jsou velmi křehká, opadávají při lehkém dotyku a kvůli špatné skladovatelnosti vyžadují rychlou spotřebu. Dozrávání připadá na konec léta, podle klimatu někdy až na začátek podzimu. ^{3 2}

Pěstitelé využívají hlavně řízkování větví, které věrně zachovává vlastnosti ovocné odrůdy, nebo výsev semen po předchozí studené stratifikaci. Výsev je pomalejší a jeho výsledek proměnlivý. Strom roste pomalu až středně rychle; semenáč často pravidelně plodí teprve za 8 až 15 let, vybraná řízkovaná rostlina dříve. Odměnou za trpělivost je velká dlouhověkost a sklizeň po mnoho desetiletí. ^{4 5}

Využití a rizika

Zralá plodenství Morus nigra se jedí syrová, tepelně upravená, v džemu, sirupu nebo moučnících. Jejich sladká a mírně nakyslá chuť řadí tento druh mezi oblíbené ovocné morušovníky. Ve středomořské oblasti, kam byl zaveden, sloužil historicky i k chovu bource morušového, než jej pro krmení housenek nahradil morušovník bílý. ^{3 4}

Pro člověka jsou plně zralé plody bezpečné. Zelené nezralé plody a syrová mléčná šťáva listů a větví však mohou způsobit mírné zažívací obtíže nebo přechodné podráždění; sbírejte proto jen tmavé měkké plody. ASPCA uvádí morušovník mezi rostlinami, jejichž nezralé části mohou při požití působit potíže domácím zvířatům. Praktickou nevýhodou v zahradě jsou trvalé skvrny na dlažbě, terasách i oděvech, proto je vhodná výsadba dál od cest. ^{7 2}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Školkařské nabídky zahrnují ovocné selekce téhož druhu. Chelsea a Jerusalem jsou plodné odrůdy s velkými chutnými plody a poměrně časným nástupem plodnosti. King James označuje starou anglickou linii spojovanou s výsadbami ze 17. století. Před koupí má smysl ověřit odrůdu, mrazuvzdornost a schopnost plodit v daném klimatu.

Při určování mohou způsobit záměnu zejména tyto rostliny:

• Morus alba, morušovník bílý, s hladšími listy a často světlými plody, pěstovaný pro bource morušového;
• Rubus fruticosus, ostružiník, jehož plody vyrůstají na trnitém keři z čeledi růžovitých;
• Morus rubra, severoamerický morušovník červený s podobnými plody.

Nejspolehlivější kombinací znaků Morus nigra jsou červenočerné sorózy, srdčité drsné listy a mléčná šťáva. Samotná podobnost plodů k určení druhu nestačí. ^{1 3}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Morus nigra L., taxonomický přehled
• Royal Horticultural Society, Morus nigra Chelsea, pěstitelský přehled
• Encyclopaedia Britannica, morušovník černý
• Plants For A Future, Morus nigra, využití a pěstování
• USDA GRIN Taxonomy, Morus nigra L., taxonomický záznam
• Integrated Taxonomic Information System, Morus nigra L., taxonomický záznam
• ASPCA, morušovník, záznam o toxicitě