Stulík žlutý (Nuphar lutea, (L.) Sm. 1809)

Identita

Stulík žlutý (Nuphar lutea (L.) Sm., 1809) je vytrvalá vodní rostlina z čeledi leknínovitých (Nymphaeaceae). Silným oddenkem koření v bahně rybníků a pomalu tekoucích řek. Kožovité plovoucí listy dlouhé 16 až 30 cm a kulovitě miskovité žluté květy o průměru 3 až 6,5 cm jej zřetelně odlišují od bílých leknínů rodu Nymphaea s plochými, doširoka otevřenými květy na hladině. Carl von Linné jej původně popsal v roce 1753 jako Nymphaea lutea; James Edward Smith jej roku 1809 přeřadil do rodu Nuphar. Rozlišení obou rodů platí dodnes. ^{8 1}

Druhové jméno lutea pochází z latinského luteus, zlatožlutý, a přímo vystihuje barvu květu. Anglická přezdívka brandy bottle, tedy láhev brandy, spojuje alkoholovou vůni květu s lahvicovitým tvarem zralého plodu. ^{8 5}

Poznávací znaky

Z tlustého oddenku zakořeněného v bahně vyrůstají dva odlišné typy listů. Plovoucí jsou kožovité, vejčitě srdčité a dlouhé 16 až 30 cm, rozložené naplocho na hladině. Ponořené listy jsou tenčí, bledé a zvlněné; v čisté mělké vodě někdy chybějí. Řapík má trojhranný průřez, který druh odlišuje od mnoha jiných rostlin s plovoucími listy. ^{7 2}

Těsně nad hladinou stojí žlutý kulovitě miskovitý květ o průměru 3 až 6,5 cm. Vůně přirovnávaná k brandy přitahuje opylující hmyz. Po rozestoupení květních lístků je uprostřed patrný plochý, často oranžový bliznový terč. Po oplození dozrává nad vodou lahvicovitý zelený plod dlouhý 2,6 až 4,5 cm, který uvolňuje až 400 semen. ^{8 3}

Užitečná taxonomie

POWO/WCVP uznává pro tento evropský druh jméno Nuphar lutea (L.) Sm. jako jedinou platnou kombinaci. V botanické literatuře 19. století se objevovala i další jména, dnes řazená mezi synonyma:

• Nuphar rivularis Dumort., synonymní jméno
• Nuphar sericea Láng, synonymní jméno
• Nuphar spathulifera Rchb., synonymní jméno
• Nuphar affinis Harz, synonymní jméno
• Nuphar lutea var. submersa Rouy & Foucaud, synonymní jméno

Tato označení vystihují především proměnlivost tvaru listů nebo hloubky vody, nikoli samostatné druhy. Stálým vodítkem zůstává přijaté jméno Nuphar lutea. ^{1 9}

Stanoviště a rozšíření

Přirozený areál zahrnuje mírnou Evropu až západní Sibiř a čínský Sin-ťiang a zasahuje do severního Alžírska. Stulík osídluje stojaté a pomalu tekoucí sladké vody rybníků, jezer a řek do hloubky 2 až 3 m, v klidné a stabilní vodě někdy i 5 m. ^{1 2}

Druh Nuphar lutea vyžaduje dostatek slunce a nesnáší silně znečištěnou, výrazně zásaditou ani příliš kyselou vodu. Je proto užitečným bioindikátorem kvality vodní plochy. IUCN jej celosvětově řadí mezi málo dotčené druhy, místně však ustupuje: lodní šrouby poškozují oddenky a úbytek mokřadů ničí porosty poblíž břehů. ^{7 8}

Životní cyklus a rozmnožování

Období kvetení Nuphar lutea připadá podle klimatu na červen až srpen. Každý květ začíná růst pod vodou a otevírá se u hladiny, kde jej navštěvuje mnoho druhů hmyzu. Oplození obvykle zajišťuje jediný opylovač, což omezuje tvorbu semen i při hojném kvetení. ⁷

Šíření semen vodou není příliš účinné, protože špatně plavou. Při pokusech kapři, kachny divoké i lysky předložená semena strávili, místo aby je rozšířili neporušená. V přírodě i zahradních nádržích proto v praxi výrazně převažuje vegetativní množení dělením oddenku. ^{7 2}

Na zimu nadzemní část zcela odumírá. Přežívá jen oddenek chráněný vodou či bahnem, který následující jaro obnoví listy. Takto odolává silným mrazům přibližně do −20 °C, což odpovídá většině mírných evropských podnebí. ^{7 3}

Využití a rizika

V severní Evropě, například ve Finsku, Rusku a Polsku, se oddenky, semena a řapíky dlouho sbíraly jako potrava. Sušené oddenky sloužily jako zimní zásoba, vařená či pražená semena se zpracovávala na mouku nebo kaši. ⁷

Celá rostlina Nuphar lutea, zejména oddenek, obsahuje alkaloid příbuzný nufarinu. Severoevropské lidové léčitelství mu připisovalo účinky proti křečím a ke snížení tlaku. Ve vysoké dávce je tentýž alkaloid dráždivý. Databáze bezpečnosti rostlin dnes druh uvádějí jako jedovatý pro kočky a psy, zatímco u člověka není při tradičních potravinových dávkách doložena toxicita. ^{7 3}

Jako okrasná rostlina pokrývá Nuphar lutea velké zahradní nádrže a jezírka s vodou příliš hlubokou či zastíněnou pro běžné lekníny rodu Nymphaea. Listy omezují světlo dostupné řasám a poskytují úkryt rybám i bezobratlým. ^{2 4}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

U stulíku žlutého není doložen žádný stabilní zahradní kultivar. Na rozdíl od leknínů rodu Nymphaea se vysazuje převážně v přírodní podobě. Před nákupem je vhodné ověřit vědecké jméno, stav oddenku a plánovanou hloubku výsadby. ²

Záměna nejčastěji přichází v úvahu s těmito druhy:

• Nuphar pumila, menší druh s plovoucími listy kratšími než 10 cm;
• Nymphaea alba, leknín bílý, s doširoka otevřenými, nikoli kulovitými květy;
• Nuphar advena, blízký severoamerický druh, který starší taxonomická pojetí někdy spojovala s Nuphar lutea;
• Nuphar variegata, rovněž severoamerický druh, jehož se týkala stejná historická taxonomická záměna.

Trojhranný řapík, kulovitý květ a lahvicovitý plod zůstávají nejspolehlivějšími znaky pro odlišení Nuphar lutea od příbuzných druhů. Patří k nim i Nuphar pumila, jehož plovoucí listy nedosahují 10 cm.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Nuphar lutea (L.) Sm., botanický přehled
• Royal Horticultural Society, Nuphar lutea - yellow water-lily, botanický přehled
• Plants For A Future, Nuphar lutea, botanický přehled
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Nuphar lutea, botanický přehled
• Encyclopaedia Britannica, yellow water-lily, botanický přehled
• Wikidata, Nuphar lutea (Q146406), botanický přehled
• Wikipédia (FR), Nuphar lutea, botanický přehled
• Wikipedia (EN), Nuphar lutea, botanický přehled
• Tela Botanica / eFlore BDTFX, Nuphar lutea, botanický přehled