Rdesno peprník (Persicaria hydropiper, (L.) Delarbre 1800)

Identita

Rdesno peprník (Persicaria hydropiper (L.) Delarbre, 1800) je jednoletá bylina rodu Persicaria z čeledi rdesnovitých (Polygonaceae). Jméno přijaté databází Plants of the World Online vytvořil Delarbre v roce 1800 z bazionymu Polygonum hydropiper, který Linné publikoval roku 1753. ^{1 2}

Promnutý list okamžitě uvolňuje silně pálivou, téměř palčivou chuť, přestože rostlina stojí ve vodě nebo na okraji příkopu. Protiklad pepřové chuti a vodního stanoviště se odráží v názvu druhu. Odlišuje Persicaria hydropiper od Persicaria lapathifolia a Persicaria maculosa, jejichž listy jsou chuťově nevýrazné. ^{4 6}

Poznávací znaky

Lodyha Persicaria hydropiper je přímá, vystoupavá nebo poléhavá, lysá, zelená či načervenalá. Podle úživnosti půdy dorůstá 10 až 80 cm. Střídavé kopinaté listy jsou celokrajné, špičaté a téměř přisedlé. ^{5 4}

Botka, trubkovitý palistový útvar objímající lodyhu v každé uzlině, rozhoduje při určování v terénu: na horním okraji má dlouhé brvy, které u Persicaria lapathifolia chybějí. Drobné květy tvoří štíhlé převislé klasy, často přerušované malými listy. ⁶

Květ má obvykle čtyři okvětní lístky, zelenavé s bílým nebo růžovým okrajem a výraznými tečkovitými žlázkami. Tím se liší od Persicaria lapathifolia bez žlázek i od Persicaria punctata s lesklými plody. Plodem je matná, tmavohnědá až černá nažka, nikdy lesklá. ^{6 5}

Užitečná taxonomie

Od roku 1753 navrhovali další autoři pro tentýž taxon kombinace v příbuzných rodech. Žádná nenahradila Delarbrovu kombinaci: Persicaria hydropiper (L.) Delarbre, publikovaná roku 1800, zůstává jménem přijímaným databází Plants of the World Online. ¹

K nejlépe doloženým synonymům a vnitrodruhovým taxonům patří:

• Polygonum hydropiper L. (synonymum nebo vnitrodruhový taxon)
• Persicaria hydropiper subsp. maximowiczii (Regel) Soják (synonymum nebo vnitrodruhový taxon)
• Persicaria hydropiper subsp. hispida (Hook.f.) Soják (synonymum nebo vnitrodruhový taxon)
• Persicaria hydropiper var. angustifolia (A.Braun) Kitag. (synonymum nebo vnitrodruhový taxon)

Japonské kultivary vyšlechtěné jako kořenicí zelenina patří stále k témuž druhu. Ani jeden netvoří samostatný botanický taxon, přestože probíhal intenzivní výběr podle barvy a bujnosti mladých výhonků. ^{1 8}

Stanoviště a rozšíření

Severozápadní Afrika, mírná Eurasie až po západní a střední Malajsii a Austrálie tvoří původní areál Persicaria hydropiper. Ve Francii je druh domácí; INPN jej uvádí z vlhkých stanovišť celé metropolitní Francie včetně Korsiky. ^{1 2}

Příkopy, břehy tůní a řek, zaplavované louky i narušené půdy při vodě poskytují druhu stanoviště. Snáší lehký polostín, ale při dlouhodobém vyschnutí půdy mizí: celý jeho cyklus závisí na trvalé vlhkosti. Půdní pH mezi 5,5 a 7,5 má menší význam než nasycení vodou. ^{6 5}

Po zavlečení mimo původní areál Persicaria hydropiper hojně zdomácnělo v Severní Americe. Dnes roste ve všech šesti státech Nové Anglie, kde není původní. ⁶

Životní cyklus a rozmnožování

Rdesno peprník je důsledně jednoleté: na jaře klíčí, v létě kvete a s prvními mrazy hyne, nikdy neobráží z přezimujícího trsu. Kvete od června do října. V zónách USDA 3 až 9, až do −15 °C, zimu přečkává pouze zásoba semen; dospělá rostlina zde nikdy nepřežívá. ^{5 4}

Rozmnožování probíhá výhradně semeny. Každá matná nažka spadlá na zem nebo roznesená vodou klíčí následující rok, jakmile je půda přemokřená. Bez stojaté vody rostlina nevzchází a u tohoto druhu nenahrazuje chybějící klíčení žádné vegetativní množení. ^{5 6}

Analýza molekulárních markerů ukázala, že japonské kultivary vybrané z planých populací, s načervenalými výhonky prodávanými jako kořenicí zelenina, mají výrazně odlišnou genetickou rozmanitost od svých planých předků. Dokládá to dávné zdomácnění zaměřené na kuchyňské, nikoli okrasné využití. ⁸

Využití a rizika

Pálivá chuť čerstvého listu činí z druhu koření. V Evropě nahrazoval pepř v dobách nedostatku, v Japonsku mladé výhonky tradičně doprovázejí pokrmy ze syrových ryb. ^{4 8}

Indická tradiční medicína používá listy proti střevním parazitickým červům. Pokusy in vitro potvrzují měřitelnou anthelmintickou aktivitu, tedy působení proti těmto parazitům, dosud však bez klinického ověření u lidí. ⁷

U člověka ani běžných domácích zvířat není zaznamenána závažná toxicita. Šťáva a čerstvé listy mohou při delším kontaktu dráždit pokožku. Ostrá chuť odrazuje hospodářská zvířata i volně žijící býložravce od spásání, a biomasa tak zůstává nedotčená až do tvorby plodů. ^{4 5}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

V Evropě nemá Persicaria hydropiper uznaný okrasný kultivar. Existují pouze japonské užitkové kultivary vybírané podle barvy a bujnosti mladých výhonků, nikoli pro dekorativní využití. ⁸

V terénu se s Persicaria hydropiper zaměňuje častěji Persicaria lapathifolia než Persicaria maculosa či Persicaria hydropiperoides. Botka bez brv a neutrální chuť u prvního druhu stačí k rozlišení. Persicaria maculosa má botku rovněž brvitou, ale chybí jí výrazně pálivá chuť. Persicaria hydropiperoides je severoamerická vytrvalá rostlina s výběžky a liší se okvětními lístky bez žlázek. ⁶

Tři společné znaky jednoznačně ukazují na Persicaria hydropiper: zřetelně pálivý promnutý list, brvitá botka a okvětní lístky s tečkovitými žlázkami. Chybí-li jediný z nich, jde spíše o příbuzný druh.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Persicaria hydropiper (L.) Delarbre
• INPN / MNHN, Persicaria hydropiper (L.) Delarbre, 1800
• Tela Botanica / eFlore bdtfx, Persicaria hydropiper (L.) Delarbre
• Plants For A Future, Polygonum hydropiper - water pepper
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Persicaria hydropiper
• Go Botany / Native Plant Trust, Persicaria hydropiper - marshpepper knotweed
• Journal of Parasitic Diseases, in vitro cestocidal activity of Persicaria hydropiper
• Breeding Science, genetic diversity of vegetable water pepper Persicaria hydropiper