Rdesno červivec (Persicaria maculosa, Gray 1821)

Identita

Rdesno červivec (Persicaria maculosa Gray, 1821) je jednoletá bylina rodu Persicaria z čeledi rdesnovitých (Polygonaceae). Už na prvních listech jej prozradí tmavá půlměsíčitá skvrna a načervenalá lodyha; roste na vlhkých narušených půdách mírné Evropy. Plants of the World Online přijímá toto jméno od roku 1821, kdy je Gray publikoval na základě staršího Linného bazionymu. ^{1 2}

Rodové jméno Persicaria vychází z latinského persica, broskvoň: kopinaté listy připomínají listy tohoto ovocného stromu. Přívlastek maculosa, tedy „skvrnitá“, odkazuje na tmavou skvrnu, která stojí také za anglickým názvem lady’s thumb. ⁴

Poznávací znaky

Článkovaná lodyha Persicaria maculosa roste vzpřímeně nebo rozložitě podle dostupného prostoru. Běžně dosahuje 20 až 60 cm, na bohaté vlhké půdě někdy až 1 m. Ztlustlé, často červenavé uzliny nesou blanitou pochvu lemovanou krátkými chlupy, typickou pro rdesnovité. ^{3 4}

Kopinaté, téměř přisedlé listy měří 1 až 18 cm a vyrůstají po celé lodyze. Většina má uprostřed čepele hnědou až černavou půlměsíčitou skvrnu. Je užitečným, nikoli absolutním znakem: někteří jedinci ji nemají. Pak rozhoduje brvitá pochva v každé uzlině, přítomná u všech jedinců. ⁴

Drobné růžové až bělavé květy o velikosti 2 až 4 mm tvoří od července do září husté vzpřímené klasy v úžlabí horních listů. Jsou výrazně nenápadnější než květenství zahradní Persicaria bistorta. Každý květ dává lesklou černou trojhrannou nažku ukrytou ve vytrvalém okvětí. ^{3 4}

Užitečná taxonomie

Jako přijaté jméno uvádí databáze POWO Persicaria maculosa Gray. Bazionym Polygonum persicaria L. pochází od Linného z roku 1753. Ve starších květenách a herbářích se dosud objevují synonyma: ¹

• Persicaria mitis Delarbre
• Persicaria persicaria (L.) Small, tautonymum odmítané nomenklaturou
• Polygonum ruderale Salisb.
• Peutalis persicaria (L.) Raf.

Rod Persicaria býval dlouho řazen jako sekce rodu Polygonum. Zahrnuje rostliny s blanitou botkou neboli ochreou kolem uzlin; tímto znakem se celá čeleď rdesnovitých liší od ostatních bylin s květy sdruženými do klasů. ⁷

Stanoviště a rozšíření

Původní rozšíření Persicaria maculosa zahrnuje mírnou Eurasii až po Indočínu, Makaronésii a severní Afriku. Ve Francii je druh původní a běžný téměř po celém území, od říčních břehů po obdělávaná pole. ¹

Ze severoamerické oblasti Velkých jezer je zavlečený druh doložen již v roce 1843. Od té doby se rozšířil na většinu kontinentu a USDA PLANTS Database jej řadí mezi zdomácnělé plevele. Persicaria maculosa roste také v Austrálii a na Novém Zélandu, rovněž mimo původní areál. ^{6 4}

Vyhledávanými stanovišti jsou narušené svěží až vlhké půdy: břehy, příkopy, pole, málo odplevelované zahrady a úhory u cest. Suchým propustným půdám se červivec naopak vyhýbá a jeho růst na nich výrazně zpomaluje. Podle roční doby snáší široké teplotní rozpětí −15 až 35 °C, trvale se však uchytí jen na vlhké půdě. ³

Životní cyklus a rozmnožování

Během jediné sezony prodělá Persicaria maculosa celý jednoletý cyklus: jarní klíčení, rychlý vegetativní růst a kvetení od července do září, než při prvním podzimním mrazu odumře. V prohřáté půdě klíčí za 1 až 2 týdny, což usnadňuje rychlé osídlení čerstvě obdělávaných ploch. ³

Samosprašné květy vytvářejí černé nažky, které po dozrání padají na zem a nejsou vystřelovány. Dále je šíří voda, vítr a semenožraví ptáci, kteří je konzumují na podzim a v zimě. Tento způsob šíření vysvětluje častý výskyt podél vodních toků. ⁴

Oproti plevelům se semeny spícími po desetiletí spoléhá Persicaria maculosa především na každoroční bohatou produkci semen, méně na velmi dlouhodobou půdní zásobu. Odstranění před vytvořením květních klasů proto účinně omezí samovýsev v následujícím roce. ³

Využití a rizika

Mladé listy i výhonky Persicaria maculosa jsou jedlé syrové i vařené a mají jemnou chuť bez palčivosti příbuzné Persicaria hydropiper. Semena jsou sice jedlá, ale kvůli neprakticky malému výnosu se málo využívají. ⁵

V listech je menší množství kyseliny šťavelové a svíravé třísloviny, tradičně používané proti zánětům a v obkladech. Akutní toxicita pro lidi ani domácí zvířata není doložena, pravidelná konzumace se však nedoporučuje při dně, artritidě nebo ledvinových kamenech. ⁵

Severoamerická etnobotanika zaznamenává tradiční využití u Čerokíů: rozemnuté listy zevně přikládali proti svědění po kontaktu s jedovatcem kořenujícím. ⁴

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

U druhu Persicaria maculosa nejsou uznány okrasné kultivary. Roste planě a nikdy nebyl šlechtěn pro zahrady, na rozdíl od zahradních příbuzných Persicaria bistorta nebo Persicaria amplexicaulis. ³

Nejčastější záměnou je Persicaria hydropiper, rdesno peprník. Jeho rozemnutý list je v ústech výrazně palčivý, zatímco P. maculosa má chuť jemnou. K odlišení obou druhů před rozkvětem pomáhají i botky a hustota klasů. ⁵

Vzpřímený vzrůst a někdy skvrnité listy sdílejí také Persicaria lapathifolia a Persicaria pensylvanica. Rozhoduje blanitá botka v úžlabí listu: její délka, přítomnost a délka okrajových chlupů se mezi druhy liší. Tento detail vyžaduje prohlídku zblízka. ⁴

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Persicaria maculosa Gray
• International Plant Names Index, Persicaria maculosa Gray
• Royal Horticultural Society, Persicaria maculosa - redshank
• Go Botany / Native Plant Trust, Persicaria maculosa
• Plants For A Future, Polygonum persicaria
• USDA PLANTS Database, Persicaria maculosa - spotted ladysthumb
• Integrated Taxonomic Information System, Persicaria maculosa Gray