Merlík bílý (Chenopodium album, L. 1753)

Merlík bílý (Chenopodium album L., 1753) je jednoletá bylina z čeledi laskavcovitých (Amaranthaceae), původem z mírné Eurasie, dnes rozšířená na všech kontinentech kromě Antarktidy. Hranatá lodyha a bělavý moučnatý povlak pomáhají poznat tento plevel polí, zahrad a úhorů. Mladé listy jsou jedlé, při zkrmování velkého množství však představují riziko dusičnany.

Číst dál
Vědecký názevChenopodium album
RodChenopodium
ŘádCaryophyllales

Merlík bílý, Fat hen a Lambsquarters

Základní údaje
Toxicita
Dusičnany ohrožují dobytek; po uvaření pro člověka bezpečný
Náročnost péče
Vysoká
Typ rostliny
Jednoletá bylina · Plevel
Typ listů
Opadavé
Délka života
Jednoletá
Země původu
FrancieEvropaMírná Asie a indický subkontinent
Stanoviště
Pole, zahrady, městské úhory, rumiště a okraje silnic; narušené půdy bohaté na dusík
Sezónnost
Doba kvetení
LétoPodzim
Doba sklizně
JaroLéto
Růst
Období klidu
Bez období klidu
Rychlost růstu
9/10
Doba do dospělosti
Kvete od poloviny léta do podzimu, semena dozrávají od konce léta do podzimu
Množení
Výsev
Klima a voda
Teplota
Mrazuvzdornost
Odolnost vůči větru
Semena bez chmýru, šíří se hlavně přemisťováním půdy a ptáky
Vlhkost
40–70 %
Zálivka
Velmi málo
Málo
Středně
Vysoká
Velmi vysoká
Odolnost vůči suchu
Ne
Půda
pH půdy
Typy půdy
Polní půda, Narušená půda, Živná půda
Zasolená půda
Netolerováno
Světlo a umístění
Světelné podmínky

Plné slunce

Umístěte na plné slunce s intenzivním přímým světlem po celý den.

Plné slunce, ve stínu neroste
Exteriér
Okraj pole, Okraj cesty, Zeleninový záhon, Městský brownfield
Vzhled
Výška10–150 cmŠířka20–60 cm
Listy
ZelenáBílá
Merlík bílý (Chenopodium album): původ a využití — listy 1
Merlík bílý (Chenopodium album): původ a využití — listy 2
Merlík bílý (Chenopodium album): původ a využití — listy 3
Merlík bílý (Chenopodium album): původ a využití — listy 4
Merlík bílý (Chenopodium album): původ a využití — listy 5
Květy
ZelenáVelikost0.2–0.25 cm
Merlík bílý (Chenopodium album): původ a využití — květy 1
Merlík bílý (Chenopodium album): původ a využití — květy 2
Merlík bílý (Chenopodium album): původ a využití — květy 3
Merlík bílý (Chenopodium album): původ a využití — květy 4
Merlík bílý (Chenopodium album): původ a využití — květy 5
Plody
ČernáVelikost0.1–0.15 cm
Merlík bílý (Chenopodium album): původ a využití — plody 1
Merlík bílý (Chenopodium album): původ a využití — plody 2
Merlík bílý (Chenopodium album): původ a využití — plody 3
Merlík bílý (Chenopodium album): původ a využití — plody 4
Merlík bílý (Chenopodium album): původ a využití — plody 5
Habitus
Merlík bílý (Chenopodium album): původ a využití — habitus 1
Merlík bílý (Chenopodium album): původ a využití — habitus 2
Merlík bílý (Chenopodium album): původ a využití — habitus 3
Merlík bílý (Chenopodium album): původ a využití — habitus 4
Merlík bílý (Chenopodium album): původ a využití — habitus 5
Kůra
ZelenáČervená
Merlík bílý (Chenopodium album): původ a využití — kůra 1
Merlík bílý (Chenopodium album): původ a využití — kůra 2
Merlík bílý (Chenopodium album): původ a využití — kůra 3
Merlík bílý (Chenopodium album): původ a využití — kůra 4
Merlík bílý (Chenopodium album): původ a využití — kůra 5

Celosvětové rozšíření

Původní areál druhu Chenopodium album se spojuje s mírnou Eurasií, od indického subkontinentu po západní Evropu. Tisícileté soužití se zemědělstvím však brání jeho spolehlivému vymezení. Dnes je druh kosmopolitní, roste na všech kontinentech kromě Antarktidy a váže se na narušené půdy bohaté na dusík.

  • Původní3
  • Zavlečená3
  • Evropská část Francie
  • Evropa
  • Mírná Asie a indický subkontinent
  • Spojené státy
  • Kanada
  • Austrálie

Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1

Identita

Merlík bílý (Chenopodium album L., 1753) je jednoletá bylina rodu Chenopodium z čeledi laskavcovitých (Amaranthaceae). Plants of the World Online uznává toto Linnéovo jméno z roku 1753 jako přijaté v rodu zahrnujícím přibližně 250 druhů. 1

Řecká slova khến (husa) a poús (noha) dala vzniknout rodovému jménu, které odkazuje na tvar listové čepele podobný husí stopě. Ve Francii se používají také jména chou gras, poule-grasse a senousse; anglicky je druh znám jako Fat hen a Lambsquarters. 6 9

Poznávací znaky

Vzpřímená hranatá lodyha druhu Chenopodium album bývá zeleně a červenofialově proužkovaná. Podle úrodnosti půdy měří běžně 10 cm až 1,50 m, výjimeční jedinci přesahují 3 m. 2 4

Střídavé listy mění podél lodyhy tvar. Spodní jsou širší, kosočtverečné až téměř trojúhelníkovité, s nepravidelnými zuby; horní jsou úzké, kopinaté a téměř celokrajné. Za mlada je pokrývá bělavý moučnatý povlak, zvláště patrný na rubu. Právě povlak mladých pletiv dal druhu jeho přívlastek. 3 4

Drobné květy o velikosti 2–2,5 mm nemají korunní lístky. Tvoří hustá klubíčka podél rozvětvených klasovitých květenství; každý má pět tyčinek a pět nazelenalých kališních lístků, často rovněž moučnatě pokrytých. 4

Užitečná taxonomie

Plants of the World Online zařazuje Chenopodium album do široce pojaté čeledi Amaranthaceae. Ta zahrnuje také někdejší merlíkovité (Chenopodiaceae), například řepu a špenát. Přijaté jméno zahrnuje tři uznávané variety: Chenopodium album var. album, nejrozšířenější formu mírné Eurasie až po indický subkontinent; Chenopodium album var. missouriense (Aellen) Bassett & Crompton ze středních a východních Spojených států; a Chenopodium album var. reticulatum (Aellen) Uotila, popsanou v západní Evropě. 1

Botanická synonymika je rozsáhlá: Chenopodium viride L., dlouho považovaný za samostatný druh, dnes spadá pod Chenopodium album var. album. Totéž platí pro Chenopodium album var. viride (L.) Mérat. Při této nomenklatorické proměnlivosti slouží jméno přijaté v Plants of the World Online jako stabilní vodítko pro porovnávání různých zdrojů. 1 7

Stanoviště a rozšíření

S mírnou Eurasií od indického subkontinentu po západní Evropu se spojuje původní areál Chenopodium album. Po tisíciletích doprovázení zemědělství se však jeho hranice obtížně určují s jistotou. 1

Francouzský INPN eviduje merlík bílý jako původní druh. Ve Francii osídluje obdělávaná pole, zahrady, městské úhory i okraje silnic. 6

Lidské aktivity rozšířily Chenopodium album po všech kontinentech kromě Antarktidy. Tento kosmopolitní druh se stále váže na narušené půdy bohaté na dusík, rumiště, hnojiště a nevyužité pozemky. Například v Illinois je zaznamenán v každém okrese, avšak neproniká do kvalitních přírodních stanovišť. To ukazuje vazbu na narušovanou půdu spíše než na určité podnebí. 8

Životní cyklus a rozmnožování

Jediný jedinec druhu Chenopodium album běžně vytváří 50 000 semen i více. V půdě mohou zůstat životaschopná až 40 let, což vysvětluje přetrvávání zásoby semen mezi sezonami na obdělávaných pozemcích. 8

Od poloviny léta do podzimu trvá období kvetení, u jednoho porostu přibližně jeden až dva měsíce. Větrosnubné květy vytvářejí čočkovité nažky velké jen 1–1,5 mm, s černým lesklým hladkým semenem uzavřeným v odolném blanitém obalu. 8 4

Na rozdíl od ochmýřených semen mnoha plevelů nemají semena Chenopodium album létací aparát. Šíří se hlavně přemisťováním půdy, zemědělskými nástroji, semenožravými ptáky, zejména vrabci, a savci, například jelencem běloocasým, jehož trávicím traktem procházejí bez zničení. 8

Využití a rizika

Mladé listy merlíku bílého se jedí syrové i vařené a chutnají podobně jako špenát, příbuzný druh téže čeledi Amaranthaceae. Ještě nerozvinutá květenství se připravují jako náhrada brokolice a usušená semena se melou na mouku. 9 2

Pro hospodářská zvířata je však Chenopodium album doložen jako potenciálně jedovatý. Jeho pletiva snadno hromadí dusičnany, zejména na půdách příliš bohatých na dusík. Veterinární literatura popisuje případ tří kusů skotu krmených merlíkovým senem, které po poruše koordinace, zmodrání sliznic a dechové tísni uhynuly během půl hodiny. 5

Riziko spojené s dusičnany se týká především velkých dávek sušené píce u skotu, koní, ovcí a prasat. Ovce jsou nejcitlivější; skot dokáže část šťavelanů zneškodnit v bachoru. U člověka vaření výrazně omezuje obsah kyseliny šťavelové a saponinů v listech, které pak při rozumné konzumaci nemají doložené škodlivé účinky. Rozdíl mezi rizikovou pící a jedlou zeleninou tedy závisí na úpravě, nikoli na samotném sběru. 5 2

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

U druhu Chenopodium album není uznáván zahradní kultivar. Jde o planou plevelnou rostlinu nešlechtěnou pro okrasu; její rozmanitost vychází ze tří botanických variet, nikoli ze zahradních forem. 1

Záměny jsou nejlépe doloženy u Chenopodium berlandieri, který se odlišuje velkými zaoblenými buňkami dobře patrnými na povrchu plodu, a u Chenopodium strictum. Jeho oválná nažka je delší než širší a semeno přesahuje rozestálé kališní lístky. 3

Rozhodující vodítko mezi těmito blízkými druhy obvykle poskytne plod prohlédnutý lupou. Hladký povrch ukazuje na Chenopodium album, důlkovaný povrch nebo protáhlý tvar na některý z často zaměňovaných příbuzných druhů.

Hlavní zdroje

Časté otázky

Je merlík bílý jedovatý?

Jeho pletiva mohou hromadit dusičnany, zvláště na půdě příliš bohaté na dusík. Riziko je doloženo u dobytka krmeného velkým množstvím merlíkového sena. Vaření výrazně snižuje obsah kyseliny šťavelové v listech; při rozumné konzumaci nejsou u člověka doloženy škodlivé účinky.

Dá se merlík bílý jíst?

Ano. Mladé listy se jedí syrové i vařené a chutnají podobně jako špenát. Ještě nerozvinutá květenství se někdy připravují jako náhrada brokolice.

Proč jsou mladé listy bělavé?

Mají moučnatý povlak tvořený drobnými pokožkovými váčky naplněnými vzduchem. Tento znak dal druhu jméno a s postupujícím stářím listu slábne.

Jak odlišit Chenopodium album od příbuzných druhů?

Nejspolehlivější je povrch plodu. U Chenopodium berlandieri jsou dobře patrné zaoblené buňky, které chybějí u Chenopodium album s hladkou nažkou.

Odkud merlík bílý pochází?

Jeho původní areál se spojuje s mírnou Eurasií, od indického subkontinentu po západní Evropu. Tisícileté soužití se zemědělstvím však znesnadňuje přesné vymezení.

Je merlík bílý invazní?

Ve Francii je původní a zůstává běžným plevelem polí a úhorů. Jinde, zejména v Severní Americe, je v několika zemědělských oblastech doložen jako hospodářsky škodlivý plevel.

Kolik semen vytvoří jediná rostlina?

Dobře vyvinutá rostlina může vytvořit přes 50 000 semen, která v půdě zůstávají životaschopná až 40 let. Tím se vysvětluje přetrvávání půdní zásoby semen mezi sezonami.

Podobné rostliny

Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.