Cukrová řepa (Beta vulgaris, L. 1753)

Identita

Cukrová řepa patří k druhu Beta vulgaris L., 1753, z rodu Beta a čeledi laskavcovitých (Amaranthaceae). Tento druh je dvouletý, ale obvykle se pěstuje jako jednoletá plodina. Kořen nebo listy se sklízejí již v prvním roce, ještě před vybíháním do květu. ^{1 3}

Jediný vědecký název zahrnuje několik velmi rozdílných plodin. Červená řepa, mangold, cukrová i krmná řepa náležejí k Beta vulgaris. Rozdíly vznikly dlouhodobým výběrem zaměřeným na různé orgány a jejich vlastnosti. ^{4 6}

Poznávací znaky

Zeleninové řepy poznáme především podle jediného dužnatého kořene, nejčastěji tmavě červeného, ale podle kultivaru také bílého, žlutého nebo kroužkovaného. Nad ním vyrůstá růžice vejčitých až srdčitých listů, tmavě zelených až načervenalých. Dlouhé řapíky bývají výrazně barevné. ^{3 6}

Dužnina a šťáva červené řepy silně barví, což je užitečný poznávací znak. U mangoldu, skupiny Cicla, naopak převládají mohutné listy a bílé, žluté nebo jasně červené řapíky. Kořen přitom zůstává tenký a vláknitý. ^{7 5}

Prvním rokem dosahuje rostlina jen asi 20 až 50 cm výšky. Pokud zůstane v půdě, ve druhém roce vytvoří vzpřímenou větvenou květní lodyhu, která může přesáhnout jeden metr. Nese drobné zelenavé květy uspořádané do klubíček. ^{3 4}

Užitečná taxonomie

Při rozlišování forem je rozhodující přijaté vědecké jméno Beta vulgaris L. Rozmanité řepy představují skupiny kultivarů uvnitř jediného druhu, nikoli samostatné druhy. Dosud se používají také starší názvy, dnes považované za synonyma nebo základ označení těchto skupin:

• Beta vulgaris subsp. vulgaris (uznávaný pěstovaný poddruh)
• Beta vulgaris var. maritima (L.) Moq.
• Beta vulgaris convar. cicla (L.) Alef.
• Beta vulgaris var. saccharifera Alef.
• Beta vulgaris var. hortensis (Mill.) Alef.

Latinská jména v přehledu zachycují pěstovaný poddruh a starší vnitrodruhová členění.

Pro pěstitelskou praxi jsou užitečné čtyři hlavní skupiny: Conditiva pro zeleninovou řepu, Cicla pro mangold, Altissima pro cukrovou řepu a krmná skupina pro hospodářská zvířata. Tato členění uspořádávají pěstované formy, aniž by vytvářela nové druhy. ^{1 7}

Stanoviště a rozšíření

Předkem pěstovaných řep je divoká přímořská řepa (Beta vulgaris var. maritima), rostoucí na světlých pobřežích západní Evropy a Středomoří s dostatkem vláhy. Přirozený areál druhu sahá od Azor přes západní Evropu a Středomoří až do Indie. ^{3 1}

Z původně pobřežní rostliny zahradníci a zemědělci vybrali formy s velkým kořenem nebo bohatým olistěním. Dnes se řepa pěstuje v mírných oblastech všech světadílů na zahradách i na polích, daleko za hranicemi původního středomořského a atlantského areálu. ^{4 6}

Na záhoně prospívá v rovnoměrně vlhké, hluboké a výživné půdě na plném slunci. Od přímořského předka zdědila toleranci k soli, a tak roste i v půdách nevhodných pro jiné zeleniny. Přemokření jí však škodí a vede k hnilobě kořene. ^{5 3}

Životní cyklus a rozmnožování

Dvouletý cyklus řepy začíná tvorbou listové růžice a ukládáním zásob do kořene. Právě v této první sezoně se zeleninové formy sklízejí. Ve druhém roce, po období chladu, rostlina vybíhá do květu, vytváří semena a po dozrání plodů odumírá. ^{3 4}

Zelenavé drobné květy tvoří podél květní lodyhy klubíčka. Ta jsou podstatná i při množení: každá suchá jednotka často obsahuje několik semen. Z jednoho místa výsevu proto vyrůstá více rostlin, které vyžadují pečlivé jednocení. ^{6 5}

Řepa se množí přímým výsevem od března do června do hloubky 1 až 2 cm, v řádcích vzdálených 25 až 30 cm. Vzchází během jednoho až tří týdnů podle teploty půdy, která má přesáhnout přibližně 7 až 10 °C. Kořeny se sklízejí za 8 až 12 týdnů podle skupiny, listy mangoldu průběžně. Předčasné vybíhání do květu často následuje po ochlazení mladých rostlin a opětovném oteplení. ^{2 7}

Využití a rizika

Druh Beta vulgaris slouží především jako potravina. Kořen se jí vařený nebo syrový nastrouhaný, listy se připravují podobně jako špenát. Podle skupiny poskytuje červenou řepu, barevné řapíky mangoldu, velké krmné kořeny pro hospodářská zvířata nebo cukr. ^{4 5}

Zvláštní význam má cukrová řepa vyšlechtěná na obsah 16 až 20 % sacharózy v kořeni. V mírných oblastech se stala významnou průmyslovou plodinou a dodává velkou část cukru vyráběného mimo cukrovou třtinu. ^{5 4}

Z hlediska bezpečnosti je řepa nejedovatou potravinovou rostlinou také pro kočky, psy a koně. Pozornost vyžadují pouze oxaláty v listech, podobně jako u špenátu. Jde o hodnotnou listovou zeleninu, při ledvinových kamenech je však vhodná střídmá konzumace. ^{5 7}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Nabízené řepy tvoří kultivary rozdělené do skupin. Conditiva zahrnuje zeleninové řepy, Cicla mangoldy a Altissima cukrové řepy; další skupinu tvoří krmné řepy. Výběry jako Bull's Blood a Bright Lights jsou zahradnická označení forem s okrasnou i potravinovou hodnotou. ^{6 7}

Při určování mladých rostlin na zahradě připadají v úvahu zejména tyto záměny:

• Spinacia oleracea, špenát, další laskavcovitá zelenina se zelenými listy bohatými na oxaláty;
• Beta vulgaris var. maritima, divoká přímořská řepa a předek pěstovaných forem;
• mladé rostliny mangoldu a červené řepy, které lze obtížně odlišit, dokud kořen nezesílí.

Dužnatý kořen barvící červeně, růžice srdčitých listů a klubíčka se semeny zůstávají nejspolehlivějšími znaky, podle nichž lze u zeleninové řepy potvrdit příslušnost k druhu Beta vulgaris. ^{3 1}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Beta vulgaris L.
• Royal Horticultural Society, pěstování červené řepy
• Missouri Botanical Garden, Beta vulgaris
• Encyclopaedia Britannica, řepa (Beta vulgaris)
• Plants For A Future, Beta vulgaris
• NC State Extension, Beta vulgaris, skupina zahradních řep
• NC State Extension, Beta vulgaris, skupina listových řep