Smuteň lékařská (Phyllanthus emblica, L. 1753)

Identita

Smuteň lékařská (Phyllanthus emblica L., 1753), známá především pod ájurvédským jménem amla, je opadavý ovocný strom z čeledi smuteňovitých (Phyllanthaceae). Francouzské jméno přirovnává kyselé plody k rybízu, avšak s pravými rybízy rodu Ribes nemá příbuzenskou vazbu; náležejí do zcela jiné čeledi. ^{1 2}

Sušený plod amly, označovaný jako emblický myrobalán, dlouho obíhal v arabsko-muslimském a později evropském lékopisu spolu s dalšími sušenými myrobalány. Dnes je druh známý především jako koncentrovaný potravinový zdroj vitaminu C. Obsah kyseliny askorbové může dosahovat 1–1,8 % čerstvé hmotnosti plodu. ³

Poznávací znaky

Menší až středně velký strom Phyllanthus emblica běžně dorůstá 3–15 m podle půdy a podnebí. Kmen bývá křivolaký, s šedavou až nazelenalou borkou, která se u starých jedinců odlupuje v tenkých destičkách. ³

Tenké opadavé větévky dlouhé 10–20 cm nesou dvě řady drobných lehkých jednoduchých listů. Z dálky tak napodobují jediný zpeřený list. Na konci vegetačního období opadává celá větévka včetně listů. Tento společný opad omezuje ztrátu vody olistěním při nástupu suchého období a jasně odlišuje amlu od stálezelených tropických ovocných stromů, které někdy rostou ve stejném sadu. ³

Drobné žlutozelené květy se na jaře objevují v paždí listů. Následuje kulovitá bobule o průměru 2–2,5 cm, světle zelená a ve zralosti nažloutlá. Její povrch nese šest dobře viditelných podélných rýh, spolehlivý určovací znak na tržišti i přímo na stromě. ^{2 3}

Užitečná taxonomie

Jediným dnes platným jménem druhu je podle Plants of the World Online binomické označení Phyllanthus emblica. Vedle přijatého jména se ovšem stále používá synonymum Emblica officinalis Gaertn., velmi časté v lékařské literatuře. Druhé synonymum, Cicca emblica (L.) Kurz, se objevuje už jen ve starých zdrojích; neplatné jméno Mirobalanus embilica Burm. přežívá pouze v historických odkazech. ^{1 2}

Z těchto tří jmen působí v praxi největší potíže Emblica officinalis. Zatímco ostatní dvě se přestala používat, toto jméno zůstává na etiketách doplňků stravy a ve farmakologických studiích vydaných i po začlenění rodu Emblica do rodu Phyllanthus. Stálým vodítkem zůstává jméno přijímané POWO: Phyllanthus emblica. ^{5 1}

Stanoviště a rozšíření

Tropická a subtropická Asie tvoří původní areál druhu od indického subkontinentu přes jižní Čínu a Indočínu po Malajské souostroví. Strom roste ve smíšených i suchých lesích od hladiny moře do nadmořské výšky asi 2 300 m. ^{1 2}

Snáší chudé, suché a někdy vápnité půdy, na kterých většina tropických ovocných dřevin selhává. Právě tato ekologická odolnost spíše než zvláštní nároky vysvětluje jeho dávnou přítomnost v narušených lesích a na úhorech jižní a jihovýchodní Asie. ³

IUCN druh hodnotí jako málo dotčený. Tento stupeň ohrožení odpovídá širokému přirozenému rozšíření a intenzivnímu pěstování pro ovoce i léčebné využití v celém původním areálu. ⁴

Životní cyklus a rozmnožování

Jarní kvetení doprovází obnovení růstu na opadavých větévkách. Drobné žlutozelené květy střídají plody, které dozrávají koncem roku a obvykle se sklízejí od října do února, podle zeměpisné šířky a podnebí. ²

V komerčních sadech se téměř vždy množí roubováním na podnož vypěstovanou ze semene. Roubovaný strom začíná plodit za 3–4 roky, zatímco semenáč na vlastních kořenech potřebuje 7–10 let. Výsev je proto vyhrazen hlavně pro produkci podnoží a k přímému získání plodících stromů se používá vzácně. ³

Využití a rizika

Výrazně svíravé plody nelze jíst syrové ve velkém množství. Tradičně se nakládají se solí a kořením. Nakládání zmírňuje svíravost a podporuje trvanlivost; na tomto postupu stojí většina následných úprav, například čatní, šťáva nebo sladká indická murabba. V ájurvédě sušené plody vstupují také do klasických směsí, jako jsou triphala a chyawanprash. ³

Vysoký obsah tříslovin a fenolických sloučenin, například kyseliny gallové, vedl k několika předklinickým studiím antioxidačních vlastností. Popsáno bylo snížení oxidačního stresu u diabetických potkanů a ochranné účinky v experimentálním modelu akutního zánětu slinivky. Tyto pokusy byly provedeny na potkanech a nenahrazují lékařskou konzultaci při léčebném užívání u člověka. ^{7 8}

U lidí ani domácích zvířat není evidována toxicita. Jedinou doloženou nevýhodou neupraveného syrového plodu je výrazná svíravost v ústech vyvolaná tříslovinami, která nesouvisí se skutečným toxickým rizikem. ³

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Západní zahradnictví nenabízí široce rozšířené okrasné kultivary tohoto druhu, na rozdíl od jiných tropických ovocných stromů. Nejčastější záměna zůstává v písemných pramenech: Phyllanthus emblica a jeho synonymum Emblica officinalis se nadále souběžně objevují ve farmakologických publikacích i na obchodních obalech. ¹

Malajsijská legenda uváděná tamním lesnickým výzkumným ústavem spojuje druh se založením Malakky. Parameswara měl založit město poté, co pod jedním z těchto stromů spatřil kančila vzdorujícího jeho loveckým psům. Strom tak měl dát jméno dnešní Melace. ⁶

Ve srovnání s jinými kyseloplodými asijskými dřevinami, například cedrátem (Citrus medica), se amla v terénu pozná podle opadavých větévek připomínajících zpeřené listy a plodu se šesti rýhami. Tato kombinace znaků brání záměně se sousedními ovocnými dřevinami, aniž je třeba genetické analýzy.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Phyllanthus emblica L.
• USDA GRIN Global Taxonomy, Phyllanthus emblica L.
• Plants For A Future, Phyllanthus emblica
• IUCN Red List, Phyllanthus emblica, hodnocení (2020)
• Integrated Taxonomic Information System, Phyllanthus emblica L.
• Forest Research Institute Malaysia, legendární strom Melaky
• Rao et al., 2005, Journal of Medicinal Food, extrakty amly a oxidační stres u diabetických potkanů
• Sidhu et al., 2011, Journal of Medicinal Food, Emblica officinalis v experimentální akutní pankreatitidě