Dub zimní (Quercus petraea, (Matt.) Liebl. 1784)

Identita

Dub zimní (Quercus petraea (Matt.) Liebl., 1784), zvaný také drnák, je podle POWO a IPNI přijatým druhem rodu Quercus z čeledi bukovitých (Fagaceae). Jméno se vztahuje k publikaci Franze Kaspara Liebleina z roku 1784. Původní areál sahá od Evropy až do severního Íránu. ^{1 2}

Na území metropolitní Francie jde o původní dřevinu, nikoli o zavlečený strom vyžadující sledování. Dub zimní tam zaujímá největší lesní plochu, větší než dub letní, s nímž často roste v týchž lesních celcích. ^{1 7}

Francouzská regionální jména chêne à trochets a chêne des pierriers označují stejný druh; jednoznačným pojmenováním zůstává Quercus petraea. Anglické sessile oak zdůrazňuje hlavní rozlišovací znak: žaludy bez stopky přisedající přímo k větévce. V zahradnické literatuře se používá také označení durmast oak. ^{3 4}

Poznávací znaky

V lesním porostu dorůstá tento opadavý strom často 25 až 40 m a vytváří širokou, pravidelnou korunu s rovnoměrně rozmístěnými větvemi. Šedá borka zůstává i u starých jedinců méně hluboce rozpukaná než u dubu letního. ^{4 5}

Střídavé lysé listy mají zřetelný řapík, jednoduše klínovitou bázi a pravidelné, nepříliš výrazné laloky. Jejich vejčitý obrys, nejširší uprostřed, se liší od trojúhelníkovitého listu dubu letního, jehož listy se soustřeďují při koncích větévek. ⁴

Samčí květy tvoří dlouhé převislé nažloutlé jehnědy při bázi letošních výhonů. Z drobných samičích květů vznikají vejčité přisedlé žaludy, seskupené po dvou až pěti těsně u větévky. Chybějící stopka je pro rozlišení obou příbuzných dubů nejspolehlivější, výraznější než samotný tvar listu. ^{3 4}

Taxonomie a jména

Heinrich Gottfried von Mattuschka popsal roku 1777 tento dub nejprve jako varietu dubu letního pod jménem Quercus robur var. petraea. Franz Kaspar Lieblein jej roku 1784 povýšil na samostatný druh. Toto jméno nadále přijímají POWO i IPNI. ^{1 2}

Synonymika je rozsáhlá a zahrnuje několik regionálních poddruhů popsaných ve Středomoří, na Balkáně, v Anatolii i v Íránu. Tela Botanica a INPN potvrzují příslušnost k čeledi bukovitých a používání jména Quercus petraea jako stabilního označení ve francouzské květeně. ^{8 7}

Duby rodu Quercus se snadno kříží. Dub zimní s dubem letním vytvářejí plodného křížence Quercus ×rosacea Bechst. Tam, kde oba rodiče rostou společně, což je ve francouzských lesích časté, mohou hybridy znesnadňovat určování v terénu. ⁷

Stanoviště a rozšíření

Od západní Evropy po severní Írán se rozkládá původní areál druhu. Severní hranice v Norsku jen mírně překračuje 60° zeměpisné šířky, jižní dosahuje do středního Španělska a na Balkán. Největší evropské plochy doubrav s převahou dubu zimního leží ve Francii. ^{1 7}

Strom osídluje pahorkatiny a nižší horské polohy, podle pohoří přibližně do 1 600 m nad mořem. Vyhovují mu propustné, písčité až hlinité a mírně kyselé půdy. Právě tato preference jej odlišuje od dubu letního, více vázaného na vlhčí jílovité půdy na dnech údolí. ^{5 4}

Půdní podmínky vysvětlují rozložení stromů v krajině: dub zimní převládá na stráních, plošinách, svazích a dobře odvodněných skalnatých výchozech, zatímco dub letní ochotněji osídluje říční nivy. Na styku těchto stanovišť se přesto oba druhy ve značné míře kříží. ⁵

Životní cyklus, ekologie a pěstování

Jarní kvetení probíhá současně s rašením listů. Žaludy dozrávají na podzim a živí pestrou faunu od prasat divokých po myšice; na zemi klíčí s prvními dešti. Podle porostu začíná plodnost kolem 60 let, takže pomalé dospívání oddaluje přirozenou obnovu doubrav. ^{3 4}

Zakořeněný dub zimní snáší letní sucho lépe než dub letní. Francouzské ekologické studie tuto výhodu dokládají jako faktor odolnosti vůči sušším létům. Podle stanoviště strom snáší krajní teploty −25 až 35 °C, což odpovídá zónám USDA 4 až 8. Mladé semenáčky také lépe snášejí částečné zastínění a mohou čekat v podrostu, než dosáhnou korunového patra. ⁵

Při výsadbě do zahrady nebo parku je zásadní nejprve posoudit prostor. Dospělý strom přesahuje měřítko běžné zahrady: je třeba počítat s korunou širokou 8 až 25 m, hloubkou kořenů, pravidelným opadem žaludů a stínem na sousedních pozemcích. Základní druh se množí výsevem čerstvých žaludů, sloupovitý kultivar Columna roubováním. ^{4 3}

Využití, jedlost a rizika

Dřevo dubu zimního je od dřeva dubu letního téměř nerozeznatelné a obě se prodávají pod obecným označením dub. V hustém vysokokmenném porostu vznikají úzké letokruhy. Takové dřevo je ceněno v nábytkářství a při výrobě dužin sudů; i proto mají francouzské nížinné lesy značnou hospodářskou hodnotu. ⁵

V dobách nouze měly žaludy historicky potravinové využití. Po dlouhém vyluhování, které odstranilo většinu hořkých tříslovin, se vařená dužnina jedla nebo sušila na mouku. Pražené žaludy sloužily jako náhražka kávy. Syrové se jako běžná potravina nedoporučují. ⁵

Hlavní riziko se týká zvířat. ASPCA řadí dub mezi rostliny toxické pro koně a severoamerické zahradnické zdroje uvádějí nízkou závažnost toxicity spojené s tříslovinami v žaludech a mladých listech. U koně může požití velkého množství žaludů či mladých výhonů způsobit zažívací potíže a vést až k poškození ledvin. ^{6 4}

Při bohaté úrodě žaludů je namístě opatrnost u koní a přežvýkavců. Riziku jsou vystaveni i psi a děti nemají syrové žaludy považovat za volně dostupné jídlo. Pro zařazení kočky mezi doloženě citlivé druhy však nejsou spolehlivé údaje. ⁶

Kultivary a záměny

Severoamerické školky uvádějí především kultivar Columna, roubovanou sloupovitou formu vhodnou do užších prostor než běžný lesní strom. Objevují se i další zahradnická jména, například Mespilifolia pro úzkolisté olistění, jejich status se však podle dodavatele liší. ⁴

Nejčastější záměna se týká dubu letního (Quercus robur). Ve francouzských lesích oba druhy často rostou společně a vytvářejí křížence Quercus ×rosacea, takže u jednotlivého stromu mohou být rozlišovací znaky méně zřetelné. ⁷

Nejspolehlivější je hodnotit několik znaků současně: u dubu zimního delší řapík, přisedlé žaludy bez stopky, vejčitý obrys listu a pravidelnější korunu. Koruna dubu letního bývá naproti tomu nepravidelnější. Samostatný znak má menší vypovídací hodnotu než jejich vzájemná shoda. ^{3 4}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Quercus petraea (Matt.) Liebl.
• International Plant Names Index, Quercus petraea (Matt.) Liebl.
• Royal Horticultural Society, Quercus petraea - dub zimní
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Quercus petraea
• Plants For A Future, Quercus petraea
• ASPCA, toxicita dubů
• INPN/MNHN, druhový profil Quercus petraea
• Tela Botanica / eFlore, Quercus petraea