Sicilian sumac (Rhus coriaria, L. 1753)

Identita

Rhus coriaria (Rhus coriaria L., 1753) je opadavý keř nebo menší strom rodu Rhus z čeledi Anacardiaceae. Jeho pýřité červenohnědé peckovice jej odlišují od jedovatých příbuzných rodu Toxicodendron. Jejich bílé či krémové hladké plody se nikdy nejedí; tento rozdíl je třeba znát ještě před sběrem do kuchyně nebo výsadbou. Druhové jméno coriaria pochází z latinského corium, kůže. Listy a kůra bohaté na třísloviny se dlouho používaly při zpracování kůží, což připomíná i francouzské pojmenování rostliny. ^{2 3}

Anglické názvy Sicilian sumac a Tanner's sumac označují tutéž rostlinu. Francouzské vinaigrier odkazuje na její plody: sušené kyselé a svíravé peckovice po rozemletí připomínají ocet. Mletím a proséváním vzniká tmavočervený prášek, koření sumak, jeden ze základů levantské a středomořské kuchyně. Často se míchá s tymiánem do směsi za’atar. ^{8 7}

Poznávací znaky

Hustě větvený keř Rhus coriaria obvykle dorůstá 1 až 3 m, někdy má podobu malého stromu. Dobře zakořenění jedinci přesahují 4 m. Mladé větévky jsou jemně pýřité. Křehké dřevo snadno praská v silném větru, což představuje riziko zejména na otevřených stanovištích. ^{2 1}

Lichozpeřené listy tvoří 7 až 15 zubatých lístků, na líci sytě zelených a na rubu světlejších, téměř šedavých. Chlupaté vřeteno listu bývá výrazně růžově zbarvené. Na podzim přechází od růžové ke žluté, než celá rostlina shodí olistění. ^{3 2}

Od června do srpna se na koncích větví rozvíjejí husté vonné laty drobných krémových až žlutavě bílých květů. Po oplození vznikají shluky malých pýřitých peckovic, ve zralosti červenohnědých. Zůstávají na keři po značnou část zimy a poskytují potravu ptákům. ^{8 1}

Užitečná taxonomie

POWO/WCVP přijímá jméno Rhus coriaria L.; jde o typový druh rodu Rhus. Bylo popsáno několik botanických variant, které nemají samostatné zahradnické postavení:

• Rhus coriaria var. longifolia Sennen (botanická varieta)
• Rhus coriaria f. longifolia (Sennen) Sennen (botanická forma)
• Rhus coriaria var. zebaria Shahbaz (botanická varieta)

Do rodu Rhus kdysi patřily také dráždivé druhy dnes přeřazené do rodu Toxicodendron, včetně Toxicodendron radicans. Toto taxonomické dědictví vysvětluje značnou část přetrvávajících záměn mezi jedlou škumpou a jedovatými příbuznými. Obě skupiny jsou již dlouho vedeny jako odlišné rody, společné lidové označení škumpa však přetrvalo. ^{1 6}

Stanoviště a rozšíření

Od Středomoří a Makaronésie přes severní Afriku, Anatolii a Írán až po Afghánistán se rozkládá původní areál druhu. Rhus coriaria osidluje kamenitá místa, nízké středomořské porosty garrigue a svahy, téměř vždy na vápenci. Roste od hladiny moře do nadmořské výšky přibližně 600 m. ^{1 2}

Hodnocení IUCN řadí Rhus coriaria mezi málo dotčené druhy. Tento stupeň ohrožení odůvodňuje široký souvislý areál, přestože se místně projevuje sběr spojený s komerční sklizní plodů. ⁵

Na francouzském území zůstává výskyt roztroušený, zejména v Provence. Podle oblasti je rostlina hodnocena jako zdomácnělá, přechodně zplanělá nebo vzácná a chráněná. Tyto místní rozdíly neukazují na invazní chování: mimo původní areál není uváděno zdomácňování ve velkém rozsahu. ⁴

Životní cyklus a rozmnožování

Kvetení připadá podle klimatu na červen až srpen. Drobné krémové květy v koncových latách lákají včely i další opylovače. Oplozené květy dávají vzniknout hroznům peckovic, které pomalu dozrávají do podzimu a poté zůstávají na keři celou zimu. ^{8 1}

Při množení výsevem se semena nejprve na 24 hodin namáčejí do horké vody, aby se přerušil jejich klid. Další možností je letní řízkování polovyzrálých větévek. Zakořeněný keř vytváří hojné kořenové výmladky, které lze jednoduše oddělit. Popsat takové dělení je ovšem rychlejší než dosáhnout jeho úspěchu. ²

Využití a rizika

V kuchyni se používají především sušené, zbavené obalů a poté mleté plody. Prášek sumak má nakyslou chuť připomínající citron a přidává se na saláty, grilované maso i do směsi za’atar. Ještě nezralé plody se někdy konzumují podobně jako kapary. ^{8 7}

Listy a kůra s vysokým obsahem tříslovin se dlouho využívaly k činění kůží; právě odtud vychází francouzský název druhu. Novější fytochemické studie potvrzují vysoký obsah antioxidačních sloučenin v plodech i listech. ^{2 7}

Na rozdíl od jedovatců rodu Toxicodendron, jejichž urushiol vyvolává těžké kontaktní záněty kůže, je Rhus coriaria netoxický a tuto dráždivou látku neobsahuje. Zkoušky na embryích potvrdily neškodnost extraktů ze sicilských plodů. Záměny vyvolává hlavně společné lidové pojmenování škumpa, používané pro rostliny s protikladnými vlastnostmi. ^{6 3}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Pro druh pěstovaný především kvůli plodům není evidován žádný ustálený okrasný kultivar. Varieta zebaria, popsaná v Iráku, má osobitý fytochemický profil zkoumaný z hlediska antibakteriálního působení. ¹

Nejzávažnější záměna se týká jedovatců, například Toxicodendron radicans. Jejich bílé nebo krémové hladké plody se liší od červenohnědých pýřitých peckovic Rhus coriaria, což je spolehlivé rozlišovací vodítko v každém ročním období. Ve stejné čeledi Anacardiaceae mohou olistěním nebo plody připomínat škumpu také Pistacia lentiscus, Pistacia vera, Cotinus coggygria a Schinus molle, nesdílejí však její toxicitu ani kuchyňské využití.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Rhus coriaria L.
• Plants For A Future, Rhus coriaria
• Tela Botanica / eFlore BDTFX, Rhus coriaria
• INPN / MNHN, Rhus coriaria L., 1753
• IUCN Red List, hodnocení Rhus coriaria (Rivers & Harvey-Brown, 2020)
• PMC, chemické složení a akutní toxicita sicilského Rhus coriaria L. pro embrya
• PMC, Rhus coriaria L. (sumak), všestranné koření bohaté na polyfenoly
• Encyclopaedia Britannica, sicilský sumak